Léto s kriminálkou

Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11,

150 00 Praha 5 – Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz.

Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce

Nevím, jak to máte vy, ale mně se major Kalaš, ať už ho hrál Jiří Sovák, nebo Rudolf Hrušínský, postupem času a nekonečného rotování ve všech televizích proměnil ze sympatického chlapíka v otravného týpka, který po stopadesáté mele jedno a to samé.

Občas si na to stěžuju a dostává se mi rady, že dálkový ovladač mi dává možnost volby. Ta rada je dobrá jen někdy. Přecvaknu a vybafne na mě četník Cruchot ze Saint Tropez, který hlasem Františka Filipovského po tisící zaječí: „Sem se mi dívejte!“A to nemluvím o donekonečna otravujícím Zemanovi (mám na mysli majora, ne toho hradního, i když ten je ještě otravnější) nebo o reprízách pitavalů z Prahy i z Brna.

Zkrátka, chcete-li něco neokoukaného, nezbývá než televizi vypnout a opatřit si dobrodružství kriminalistiky sám. Jde to. Je to jen pár dnů, co jsem na procházce se psem Benem podél zahrádkářské kolonie v ulici U Cibulky uviděl na vrátkách jedné zahrádky přilepený arch papíru. Uprostřed byla fotografie starší, solidně vyhlížející ženy s kšiltovkou na hlavě, kterou doprovázel ručně psaný text: VÁŽENÁ ZLODĚJKO! VÁŠ OBLIČEJ MÁ POLICIE ČR. CELÁ TATO KOLONIE JE MONITOROVÁNA KAMERAMI. TOTO JE VLOUPÁNÍ, MOŽNÁ SI VÁS PČR VYZVEDNE DOLE V MASNĚ, KAM TAK RÁDA CHODÍTE.

Nakoukl jsem přes vrátka. Co se tam asi dalo ukrást? Hrábě? Sud na vodu? Vzácná rostlina? Třetí možnost naznačovala zápletku skoro jak z Čapkových povídek z jedné, případně z druhé kapsy: zdvořilé oslovení mohlo naznačovat, že jde o vášnivou dendroložku, která se pokouší získat poslední klenot do záhonu! I když nejspíš šlo asi o ty hrábě, valit ulicí sud je přece jen nápadné.

No a pak jsem si pustil rádio a s úžasem poslouchal ne povídku, ale reportáž o pilném směnárníkovi z Ústí nad Labem, který přicházel do Raiffeisenbanky ve Vodičkově ulici v Praze s kufříkem, v němž pokaždé bylo sto milionů v eurech. Nechal je přepočítat, pak je uložil na účet a vzápětí vybral, tentokrát v dolarech, ty dal zpátky do kufříku a šel zase pryč. Praní peněz jak z učebnice. Tohle dělal patnáct let a účtem prohnal 89 miliard. Banka transakci podle předpisů hlásila, policie vyšetřovala a odkládala. Podle českých zákonů nelze bez prokázání zločinu, z něhož peníze pocházejí, za praní peněz nikoho soudit.

Je to už třicet let, co tehdejší ministr financí Václav Klaus pronesl slavný výrok, že nezná snadnou a účinnou metodu rozlišování čistých a špinavých peněz. Jak zřejmo, k žádnému pokroku v tomto oboru nedošlo.

Podle reportáže nyní případ prošetřuje národní banka. Cosi mi ale říká, že pilný směnárník z toho vyjde čistý, i když všichni zúčastnění budou vědět, že jde o pěknou špinavost, a policie si pro něj nepřijde. To si spíš vyzvedne dole v masně tu paní v kšiltovce. Že může jít najisto, pozná podle hrabí, opřených vedle dveří do krámu.

Arnošt Mildner, Lučany nad Nisou

JAROSLAV VEIS