Polička ve víru moderny
Starobylé východočeské městečko vedle historických památek skrývá i zajímavé poklady moderní architektury
Dnes si uděláme výlet do Poličky, kouzelného městečka v Pardubickém kraji na severovýchodním okraji Českomoravské vrchoviny. Dominují tu samozřejmě staré památky: unikátní zbytky gotického opevnění, neogotický kostel sv. Jakuba, v jehož věži je ukryta světnička slavného místního rodáka hudebního skladatele Bohuslava Martinů, nebo barokní radnice a morový sloup na Palackého náměstí. Ale najdeme tu i zajímavé příklady architektury a designu minulého století. A právě na ně se zaměříme.
Začneme secesí v areálu městského hřbitova – styl tu skvěle reprezentuje pískovcová hrobka rodiny Smolovy ze Sovohradu od sochaře Stanislava Suchardy (1866–1916) s krásnou plastikou anděla, kterou najdeme poblíž vstupu u hřbitovní kaple. Už trochu méně zdařilý je novodobý hrob rodiny Bohuslava Martinů od sochaře Milana Knoblocha a architekta Vladimíra Rybáka.
Pozoruhodné a bizarní
Při pohledu z návrší hřbitova jižním směrem spatříme nepřehlédnutelnou dominantu Poličky, jímž je Tylův dům. Na toto kulturní centrum s divadelním sálem byla vypsána soutěž již na prahu dvacátých let minulého století. Zvítězil v ní pozoruhodný návrh pražských architektů Antonína Mendla (1890–1944) a Václava Šantrůčka (1893–?).
Obrovitá stavba ve stylu tehdy módního art deca, nebo – chcete-li – národního dekorativismu, jak se tehdy říkalo, však byla pro finanční potíže dokončena až v roce 1929, z čehož autoři asi neměli velkou radost – v té době byl styl budovy už dávno passé a oba architekti již projektovali ve funkcionalistickém pojetí (Mendl, profesor pražské techniky, byl autorem řady vil zejména v Dejvicích, Šantrůček zase pracoval hlavně pro armádu a stavěl ve stejné čtvrti). Tylův dům ostatně působí poněkud bizarně i dnes, zejména ty „japonské“pagodovité stříšky. Léta chátrající objekt však prošel nedávno kvalitní rekonstrukcí a svému účelu slouží dodnes.
Styl art deco je také zastoupen na nedalekém poličském jižním předměstí poblíž Synského rybníka. Při nábřeží Svobody nebo ulice Edvarda Beneše tu byla v letech 1923–1925 vybudována kolonie rodinných domů s charakteristickou výzdobou s barevnými terči podle návrhu významného východočeského architekta Oldřicha Lisky (1881–1959), autora řady staveb v podobném pojetí v Pardubicích nebo Hradci Králové. Domy jsou dnes většinou slušně opravené, mrzí mne jen různé barevné kombinace na průčelích, ač bylo původní řešení barevně sjednoceno v kombinaci cihlově červená – světle béžová.
Hlavní dominantou nábřeží je ale dívčí a chlapecká škola T. G. Masaryka, vystavěná v letech 1925–1928 dle vítězného soutěžního projektu místního stavitele a architekta Bohuslava Šmída. Ten (zjevně pod vlivem prací v holandizujícím stylu Josefa Gočára a Pavla Janáka z této doby) navrhl budovu s průčelím z režného zdiva. Před ní stála socha prvního československého prezidenta od Josefa Fojtíka (za války bohužel došlo k jejímu zničení; dnes tu místo ní stojí nepříliš povedená plastika M. Moravce).
Pro občany i církev
Stejný autor – Bohuslav Šmíd – si nedaleko školy v ulici Edvarda Beneše postavil v letech 1933–1934 krásnou funkcionalistickou vilu, na jejímž průčelí kombinuje červené lícovky s bílou omítkou a modrými okenními rámy. Okno schodiště pak zdobí vitráž Karla Svolinského. Obě Šmídovy stavby jsou mimořádně cennou ukázkou regionální moderní tvorby meziválečného období.
Hned vedle školy stojí budova sboru českobratrské církve evangelické s hranolovou věží, navržená známým pražským architektem Bohumírem Kozákem (1885–1978), jenž pro evangelickou církev léta pracoval a navrhl její sborové stavby v řadě měst. Nedaleko odtud se při ulici Čsl. armády nachází areál bývalého okresního úřadu od známého pražského projektanta Františka Alberta Libry (1891–1958). Raně konstruktivistická stavba s bočními křídly a pravidelným rastrem čtvercových oken reprezentuje typickou Librovu tvorbu té doby na přechodu k funkcionalismu. V parčíku před budovou, jež dnes slouží jako učiliště, se nachází pomník padlým za první světové války od žáka Bohumila Kafky, sochaře Josefa Fojtíka.
Nejen v Praze najdeme zajímavé modernistické stavby. Díla předních i regionálních architektů najdeme také na malých venkovských městech. A jedno takové nyní navštívíme.
Tylův dům působí bizarně i dnes, zejména ty „japonské“pagodovité stříšky. Chátrající objekt však prošel kvalitní rekonstrukcí a svému účelu slouží dodnes.
Mistrovský vklad
Na závěr se ještě zastavíme na Palackého náměstí. Mezi původně středověkými domy stojí hezká funkcionalistická spořitelna, kterou navrhl Kotěrův žák a plodný autor peněžních ústavů, ale i lokálních divadel Jindřich Freiwald (1890–1945). Dům s působivými detaily je obdobou spořitelny v moravském Holešově. Ač nezakrývá dobu vzniku, tedy třicátá léta, je mistrovsky vkomponována do historické zástavby.