V Sudetech ocenili exministra Hermana
Evropskou cenu Karla IV. obdržel bývalý český ministr kultury Daniel Herman od sudetských Němců za svůj přínos k česko-německému usmíření.
„Budoucnost má jen ten, kdo zná svoji minulost (…) Jako Němci a Češi musíme přispět ke vzájemnému sousedství, aby evropský projekt míru a svobody neohrozily populismus a krátkozraké národní zájmy.“Také tento apel vyřkl o víkendu v Mnichově bývalý český ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) po převzetí Evropské
ceny Karla IV. Stalo se tak na výročním sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení, který se konal v Mnichově – kvůli epidemii koronaviru ovšem v odloženém termínu.
Usmíření není samozřejmost Herman se tak zařadil mezi takové osobnosti, jako je spolkový ministr vnitra Horst Seehofer či bývalý slovenský prezident Robert Schuster, kteří ocenění převzali v minulých letech. Z Čechů dostal v tomto století Evropskou cenu Karla IV. například novinář a někdejší disident Petr Uhl.
Daniel Herman byl prvním aktivním členem české vlády, který se v roce 2016 sudetoněmeckého sjezdu zúčastnil. Proslulým se tehdy stalo jeho úvodní oslovení „Liebe Landsleute“(Milí krajané), kterým se přihlásil k sounáležitosti se sudetskými Němci. Toto vstřícné gesto opět kvitoval i předseda bavorské vlády Markus Söder, který se letošního sjezdu zúčastnil také. „Patří vám za to srdečné díky (…) Usmíření není samozřejmá věc,“řekl v sobotu Söder směrem k Hermanovi.
Šéf Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt vyjádřil na úvod setkání v Mnichově přání, aby se sjezd sudetských Němců mohl v budoucnosti uskutečnit na území České republiky. Podle Posselta by to byl „další krok, jak navázat na několikasetleté soužití Čechů a Němců“. Sudetští Němci podle Posselta v této věci čekají na signál z Prahy.
Tři miliony vyhnaných
Sjezdů Sudetoněmeckého krajanského sdružení se v posledních letech účastní převážně potomci etnických Němců, kteří museli po roce 1945 opustit území tehdejšího Československa – přímí účastníci poválečných událostí již většinou nežijí nebo jsou velmi staří. Sdružení se dělí na jednotlivé spolky podle oblastí, které etničtí Němci v rámci bývalého Československa do roku 1945 obývali. Obvyklou součástí sudetoněmeckých sjezdů jsou vždy průvody těchto regionálních spolků s vlajkami, kroji a dalšími regionálními symboly.
Po konci 2. světové války byla naprostá většina českých Němců rozhodnutím československých úřadů zbavena občanských práv. Lidé byli donuceni, často narychlo a jen s minimem osobních věcí, opustit své domovy a odejít do Německa. Tento osud postihl celkem asi tři miliony lidí; velká většina jich skončila právě v Bavorsku.
Nedobrovolný odchod sudetských Němců z Československa a z území dalších východoevropských států je i po 75 letech v Německu politickým tématem a pravidelně se k němu vyjadřují jako k „nespravedlnosti“čelní politici.
Při takzvaném odsunu z Československa (v německé terminologii „vyhnání“) docházelo zejména v počáteční fázi k vraždám a masovým pogromům; celkový počet obětí těchto násilností odhadla česko-německá komise historiků na 15 až 30 tisíc mrtvých.
V česko-německé deklaraci o vzájemných vztazích z roku 1997, která se stala klíčovým dokumentem v rámci česko-německého usmíření po pádu komunismu ve východní Evropě, se praví, že „česká strana lituje (…) utrpení a křivd, které byly při poválečném vyhánění způsobeny nevinným lidem“.