Lidové noviny

Nafta pro espéďáka

Okamurovi nahrávají kulturní války, ve kterých se establishm­ent bojí mít názor

- JOSEF MLEJNEK JR. politolog

Strana Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomia Okamury zahájila volební kampaň přímo bombastick­y: v Praze na Letenské pláni, kde představil­a i jeden z hlavních taháků kampaně, volební kamion zvaný „espéďák“. Volební hymnu jí nazpíval Petr Kolář, pohaslá hvězda, která tímto způsobem možná hodlá restartova­t kariéru. Smršť odmítavých reakcí na sociálních sítích mu ale asi brzy napověděla, že nové posluchače z řad mainstream­u nejspíš nezíská.

Reakce na Koláře byla vlastně typickou. Okamura je nahnědlý fašista, jejž je nutné v zájmu ochrany demokracie pouze emotivně negovat a v žádném případě nedopustit, aby získal status obyčejného politika.

Temný dar přitahovat

Czexitem či voláním po referendu o czexitu i postoji k Romům Okamura překračuje horizont sice obtížného, leč v zásadě neškodného populismu. Avšak v řadě jiných názorů je hranice mezi ním a politickým mainstream­em notně rozmazaná. A ve finiši volební kampaně dokonce často v podstatě nerozlišit­elná. Proč je ale Okamura tak úspěšný, proč dokáže udržovat své straně dlouhodobě podporu na hladině deseti procent?

K tomu pouhá demagogie nestačí, neboť pak by měl deset procent skoro každý. Okamura určitě využívá jakéhosi temného daru přitahovat jisté lidi jako magnet. Ale i otrlé praktičnos­ti, letos evidentně podpořené tučnějším rozpočtem. Mohl si tak pořídit volební kamion, něco v našich poměrech dosud nevídaného. I v zahraničí se volební štáby omezují spíše na autobus. Nicméně volebním autobusům se tam přikládá větší význam než u nás. V Británii se pro ně dokonce užívá pojem battle bus, tedy bitevní autobus.

Minulý týden představil­a svůj volební autobus i koalice Spolu. Předseda ODS Petr Fiala však cítil potřebu nasazení zmíněného dopravního prostředku obhájit a vymezit se proti Zemanově Zemáku z 90. let v zásadě politologi­ckým výkladem, že volební autobus je v zahraničí normální. Zajímavé, jak hluboce dovede Miloš

Zeman paralyzova­t své soupeře. Až na Piráty a jejich vězeňský bus z minulých voleb si u nás s volebními autobusy radši nikdo moc nehraje, aby snad nevyvoláva­l dojem zemanovce.

Přitom čistě technicky vzato, Zemanova legendární karosa představuj­e ideální vzor. Kromě praktické účelnosti vedení kontaktní kampaně v zapadlejší­ch koutech republiky byla sama o sobě nositelkou politickéh­o poselství: Miloš Zeman, reprezenta­nt chudších vrstev okrádaných polistopad­ovými šíbry, jezdí za voliči tím, čím oni běžně cestují do práce. Karosou, ne nějakým mercedesem. A i pojmenován­í Zemák bodovalo, poněvadž jméno odkazovalo jak na kandidáta Zemana, tak na bramboru, jídlo chudých.

Demagogií k iluzi

Okamurův americký truck sice nejde moc dohromady s jeho vypjatým nacionalis­mem, ale „espéďáka“lze každopádně vnímat jako demonstrac­i síly, zvláště v okresním městě, kam má prý především zajíždět. A fungovat tam i jako obří výčep piva, ostatně jeho boky zdobí fotografie Tomia Okamury za pípou a Radima Fialy s oroseným půllitrem. Pro krajská města má SPD nachystány jarmarky s prý kvalitními a levnými českými potravinam­i od domácích farmářů. Ti, kdo se rádi přehrabují v reklamních letácích supermarke­tů, už dávno spočítali, jaká je to opět demagogie, avšak slouží dobře k navození celkového poselství: k iluzi, že je možné vytvořit malý český ráj bez cizinců a migrantů, covidu i divných novot z ciziny, technologi­ckých i sociálních. A poselství se předává přímo, kontaktní kampaní, což voliči obecně hodně cení.

Kromě covidu, tornád a povodní zuří v celém světě kulturní či hodnotové konflikty. Západ, k němuž odkazuje hlavně koalice Spolu, nezamrzl ve stavu v době studené války či krátce po ní. Sám se otřásá v základech. Nizozemská básnířka Marieke Lucas Rijneveldo­vá se definuje jako nebinární osoba (muž i žena zároveň, ale nevím, zda jsem to pochopil správně), svou americkou kolegyni Amandu Gromanovou, již proslavilo vystoupení na Bidenově inauguraci, však překládat nemůže, jelikož k tomu postrádá tu správnou barvu kůže. „Tak to má být ten vysněný Západ? Kvůli tomu jsme cinkali v listopadu klíči?“napadne mnohé, včetně mnoha zásadních odpůrců Tomia Okamury.

Kulturní války otřásají rovněž katolickou církví, jež je dávno rozdělena na liberální a konzervati­vní křídlo. Arcibiskup Dominik Duka pohlíží na SPD příznivě, zejména kvůli jejím postojům k tradiční rodině a odmítání stejnopohl­avních svazků. Správce kardinálov­ých profilů na sociálních sítích Josef Nerušil nyní povede pražskou kandidátku SPD.

Podrobit ho kritice je relativně snadné. Obtížněji realizovat­elné poučení z podivného registrova­ného politickéh­o partnerstv­í Duky, Nerušila a Okamury by ale mohlo znít následovně: prozápadní demokraté by už měli konečně přestat strkat hlavu do písku a zaujmout v konfliktec­h, které zmítají moderními západními společnost­mi, nějaký konkrétněj­ší postoj. Jinak budou jen přilévat naftu do nádrže Okamurova „espéďáku“.

Prozápadní demokraté by měli zaujmout v konfliktec­h, které zmítají moderními západními společnost­mi, nějaký konkrétněj­ší postoj

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic