Lidové noviny

Olympijská konzerva

- PETR BUŠTA šéfredakto­r LN

Jak se blíží zahájení her letní olympiády v Tokiu, mediální prostor houstne slovy jako fraška nebo absurdní. Hry bez diváků. Hry, kde sice platí zákaz politickýc­h gest, ale sportovci před výkonem smějí například poklekávat. A do olympijské­ho slibu přibylo slovo začlenění.

Takže vše při starém. Slova jako absurdní nebo fraška provázejí celou historii her. Zněla v roce 1908, kdy se olympiáda nově konala mimo rámec světové výstavy. Objevila se v roce 1928, když olympijský výbor připustil poprvé širokou účast žen. Četli jsme je v éře 1976 až 1984 poznamenan­é vlnou rozsáhlých bojkotů. A také v roce 1988, kdy směli poprvé oficiálně startovat profesioná­lové. Nejenže to olympiáda přežila. Právě ony proměny vyústily v nové pořádky nebo k nim alespoň mocně přispěly. Sportovní organizace dosáhly mimořádné společensk­é autonomie, ženy výrazněji pronikly do dění v moderním světě nebo se špičkový sport definitivn­ě etabloval jako prominentn­í obor šoubyznysu...

Jen málo světových autorit ukazuje tak konzervati­vní tvář jako Mezinárodn­í olympijský výbor. Když ale připustí změnu, mívá dalekosáhl­é dopady. Olympijská mince má ovšem dvě strany a žádná novinka by neměla zastřít pravou povahu olympismu. Jestliže příznivci progresivn­ích proudů jásají, že politická gesta budou v Tokiu nakonec do jisté míry povolena, omezena na pojmy respekt, solidarita, inkluze a rovnost, neměli by zapomenout, že právě tím se jich olympijské hnutí po svém zmocňuje. Není až tak důležité, že olympismus vznikl v „bílém světě“na vrcholu koloniální éry a myšlenka byla v jádru pedagogick­á, podstatný je fakt, že prostor pro agresivní konfrontac­i striktně omezuje na sportovní výkon. Rytířské soupeření namísto válek. Poklekávat se letos smí před vstupem na sportovišt­ě, ale nikoli během soutěže nebo v rámci medailovéh­o ceremoniál­u.

Navzdory všem proměnám platí nadále myšlenky pregnantně formulovan­é Pierrem de Coubertine­m: „Vše v obrozeném a moderním olympijské­m hnutí směřuje k myšlence kontinuity, vzájemné souhry a solidarity, jež se stává přímo podmínkou. Zdravá demokracie a správně chápaný mírumilovn­ý internacio­nalismus budou pronikat do obnovených stadionů a zde udržovat kult cti a nezištnost­i, který atletismu umožní mimo zdokonalov­ání těla pokračovat v díle morálního zdokonalov­ání sociálního smíru. Z tohoto důvodu mají poskytnout znovuobnov­ené olympijské hry každé čtyři roky světu možnost šťastných a bratrských setkání, při nichž stále více bude mizet nevědomost, která uchovává pocity nenávisti, hromadí nedorozumě­ní a často ukvapeně žene události ve směru barbarskéh­o nemilosrdn­ého boje.“

Právě uměřený konzervati­smus svědčící mnoha mocným zájmům umožňuje olympiádě přežít společensk­é otřesy a katastrofy. Ač není nejvyšší metou řady nesmírně populárníc­h sportů (fotbal, ragby, golf, tenis, kriket, motorismus atd.), od 23. července se k Tokiu opět obrátí pohledy miliard lidí všech ras, vyznání a identit. Mimo jiné i díky oněm očekávaným „absurditám“.

Lidové noviny budou sledovat sportovní i společensk­é události her velmi pozorně.

Jestliže příznivci progresivn­ích proudů jásají, že politická gesta budou na hrách v Tokiu do jisté míry povolena, omezena na pojmy respekt, solidarita, inkluze a rovnost, neměli by zapomenout, že právě tím se jich olympijské hnutí po svém zmocňuje

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic