Do Tokia s pražským titulem v kapse
Za věrné služby, které jí ve finále prokázala, ozdobila Barbora Krejčíková svou raketu třemi modrými růžemi.
S netradiční památkou pak coby čerstvá šampionka turnaje WTA v Praze pózovala fotografům a mávala divákům, kteří její tažení domácím turnajem sledovali. A viděli, že vítězka Roland Garros o svou fazonu nepřišla. Pavoukem prošla bez ztráty setu, ve finále rozdrtila krajanku Terezu Martincovou 6:2, 6:0.
„Mám radost, že se mi to podařilo, hrála jsem dobře,“cenila si Krejčíková po vítězném finále. „Zápas byl náročný, i když tomu skóre neodpovídá. Hodně jsme se tahaly, bylo to těžké,“dodala česká naděje pro olympijské hry v Tokiu, kam odlétá už nyní.
Coby želízko v ohni pro dvouhru a pochopitelně i čtyřhru, kde tvoří skvělou dvojici s Kateřinou Siniakovou.
Loni jste v Praze startovala na divokou kartu, teď jste šampionkou.
Před rokem jsem se byla na finále podívat, nasávala jsem atmosféru, abych věděla, jaké to bude, když si finále sama zahraju. Ale neočekávala jsem, že to bude tak brzo. Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla turnaj v Praze vyhrát.
Po Štrasburku a French Open je to vaše třetí vítězné finále v řadě. Jak moc vám to dodává sebevědomí?
Mám z toho radost. Neočekávala jsem, že mohu svůj level držet tak vysoko. Budu moc ráda, pokud na to ještě navážu.
Takže jste ze své výkonnosti sama mile překvapená?
Jsem. Nicméně je za tím spousta dřiny a odříkání. Do tenisu jsem poslední dobou opravdu zažraná, hrozně mě baví. Myslím si, že Paříž mi pomohla. Od té doby jsem v klidu a zrelaxovaná.
Dají se nějak pocity, že vás tenis tolik baví, popsat?
Těžko se to vysvětluje. Když se vám něco daří a cítíte, že se každým tréninkem, zápasem, kondicí zlepšujete, tak v tom chcete pořád pokračovat. Jsem ambiciózní, chci být jedna z těch nejlepších.
Vyhrála jste z pozice druhé nasazené, těší vás, že jste dokázala uspět i z pozice favoritky?
Snažím se si to nepřipouštět. Před každým zápasem jsem nervózní, protože chci hrát dobře a chci, aby se mi dařilo. Když vlezu na kurt, tak už se snažím nebýt nervózní, snažím se jen hrát, bojovat a říkám si, že nejpozději za dvě hodiny budu z kurtu pryč a budu vědět, jestli jsem vyhrála, nebo prohrála.
Jak se s tlakem srovnáváte?
Dobře. Cítím ho, vím, že bych měla vyhrávat. Ale důležité je, abych se cítila dobře a byla v pohodě. Když vyhraju, je to super, a když prohraju, tak byla druhá hráčka lepší a jede se dál. Dřív nebo později přijde období, kdy se mi přestane dařit a začnu prohrávat třeba v prvních kolech. Ale na to jsem ready.
Ve světovém žebříčku budete už číslo 11. Co to s vámi dělá?
Je to příjemné. Že můžu hrát na nejvyšší úrovni, mě dost motivuje, dává mi to inspiraci. Vždycky jsem si přála, abych mohla hrát singla i debla na nejvyšší úrovni. Teď se to děje a tím víc do toho chci dát. Někdy se dokonce stává, že trenér mi musí říct, že už stačí.
Kdy si řeknete vy, že stačí?
Asi nikdy. Mám povahu, že se chci furt zlepšovat. Vím, že to, co hraju teď, nemusí za dva roky vůbec fungovat, takže se chci konstantně zlepšovat. Právě to je krásné, že se člověk permanentně zlepšuje a každý den se snaží být lepší. Ať už jako člověk nebo jako sportovec.