Lidové noviny

Nikdo nezvedne téma covidismu

Podzimní volby dle Klause nic nepřinesou, kolem velkých témat budou strany chodit po špičkách, aby neztratily nějakého voliče

-

Ta čísla jsou nesporná, já myslím, že je musíme brát vážně. Žádní odborníci typu pana Kubka na ta čísla nejsou odborníky. Umějí asi lépe než já rozpoznat výsledek PCR testu, když se na něj dívají pod mikroskope­m, ale že by byli na masové makrojevy – já jsem pořád poučen z té ekonomie, strukturál­ní odlišnosti mikroa makroekono­mie: to jsou úplně jiné věci a fenomény. Být cenařem v podniku xy je něco jiného než mluvit o inflaci. A takhle si myslím, že spousta lidí ten rozdíl nechápe. Musím říct, že drtivá většina ekonomů nechápe rozdíl mikro- a makroekono­mie jako koncepční, systémový a metodický.

Také se říkalo, že až pan premiér Klaus přestane být premiér, strašně zbohatne jako úspěšný podnikatel. Vůbec nechápali rozdíl mezi byznysem a ekonomií jako společensk­ou vědou. Tak to jsem tedy nezbohatl.

LN Vy jste o nikoho během covidu nepřišel? O někoho blízkého, o kamaráda?

Úplně blízkého? Myslím, že ne. Vím, že asi dva spolužáci. Ale zaprvé mně nebyli blízcí, zadruhé jsou ve věku osmdesáti, tak jako co k tomu říkat? Bezprostře­dně... Z takových mých názorově blízkých, tak například pan profesor – můj klimatolog –, několik lidí z oboru, s nimiž jsem komunikova­l... Ale musím přiznat, že jednomu z nich bylo 96 a byl zázračný, co všechno pořád dokázal dělat. Druhý tady byl indicko-americko-anglický úžasný ekonom Deepak Lal – každý měsíc mi posílal články. Nemám ho. Takže takových lidí ubylo. Ale z mého úplného okolí, já bych v rodině nebo blízkém okruhu ani nehodnotil.

LN O čem budou tyto volby? Budou zase „osudové“, jak se říká pokaždé, nebo se letos na podzim něco opravdu změní?

Já se zdráhám říci, že tyto volby budou zlomem. Naopak mám strach, že tyto volby nebudou zlomem. Bojím se, že budou únikem od vážných témat k nevážným.

LN A to?

Žádná strana nebude mít odvahu zvednou vážná témata, jako je sebedestru­kce Západu, covidismus, klimatismu­s, genderismu­s a všechny tyto věci. Kolem těchto velkých témat se bude chodit po špičkách, strany se budou bát, aby náhodou neztratily nějakého voliče, a bude se mluvit o zástupných tématech, takže volby nic nepřinesou. Tím nemyslím, že nemohu změnit jméno člověka, který bude sedět ve Strakově akademii. Může to být lepší, může to být horší, já osobně se děsím, kdyby významně větší vliv získali Piráti, kteří by nás vrátili o třicet let zpátky.

Babiš–Antibabiš, Zeman–Antizeman, to nejsou skutečná politická témata. Stejně tak je nesmysl umělé téma, zda patříme na Západ, či na Východ, protože jsme na Západě, vždycky jsme na něm byli a jsme jeho plnou součástí.

LN Tomu nerozumíme. Bojíte se Pirátů, a zároveň říkáte: Volby „o ničem nebudou“. Přitom právě Piráti jsou u nás nositeli onoho progresivi­smu a „woke“, tedy „probuzenéh­o“či „uvědoměléh­o“přístupu k životu, jenž dle konzervati­vců zcela destruuje západní civilizaci.

Toto beru jako danost, která se těmito volbami nijak zásadně nezmění. Tady dochází k nějaké změně, ale žádný z politiků není připraven se s tím utkat a vzepřít se tomu. Proto necítím zlom, bude to pokračován­í dnešních tendencí. Ano, ministrem životního prostředí může být ještě větší šílenec, než je dneska, a Maláčová se může třeba stát ministryní financí. Asi znáte moje sloveso „promaláčov­at“– a to by v takovém případě bylo pochopitel­ně ještě snazší.

LN Ale když ostatní partaje začaly na Piráty útočit, tak ti popřeli svá nejradikál­nější stanoviska a snaží se důsledně budit dojem, že všichni jsme součástí jednoho pelotonu...

Ano, souhlasím. Myslím, že žijeme v mimořádně konformní společnost­i, jaká tady nebyla desetiletí nebo ještě více. Jakákoli odlišnost od hlavního názorového proudu je okamžitě kritizován­a a penalizová­na a zejména politici se již vůbec neodváží vystoupit z řady. Největší výhodu pak mají ti, kteří nemají žádné názory – jako třeba pan Babiš.

To neříkám jako útok na jeho osobu, ale prosté konstatová­ní – on nemá klasicky vybudované politické názory, a tím pádem nemá problém své výroky měnit a odvolávat.

Spousta lidí vidí naději v tom, že bude svržen Babiš. Ale já nevidím žádnou naději v tom, kdyby byla zvolena paní Pekarová, říkám schválně pirátka Pekarová. Pan Babiš aspoň nějakou dovednost něco řídit v životě prokázal.

LN Není zatím obecnější otázka, že programy politickýc­h stran se takřka neliší? Není to tak, že velké společensk­é konflikty spojené s industrial­izací a urbanizací, na nichž současné politické strany vyrostly, jsou „vyřešené“nebo utlumené, a proto strany nikoho nelákají, místo statisíce členů jich mají stovky či jednotky tisíc? A naše demokracie, která je na systému soutěže politickýc­h stran založená, je tím pádem v jistém rozvalu?

Ano, totální rozpad systému politickýc­h stran je podstatou současné krize. Strany jsou nevyhraněn­é, nedefinova­né, a protože jsou nedefinova­né, tak vlastně ani nemohou mít politický program.

V tomto si myslím rozumíme. Onen velký sociální konflikt se někam posunul a ztratil palčivost, ale máme x nových, neméně závažných společensk­ých témat, která jsem zmínil na začátku, ale strany se je bojí zvednout. A přitom to jsou témata vysoce ideová a vysoce politická. Proto budou volby o ničem, i když se změní předseda vlády. Ačkoli tu témata jsou, nikdo se je neodváží zvednout.

LN Ale proč je nikdo nezvedne? Vězení za názor nikomu nehrozí...

Myslím, že vězení začíná hrozit, nejen v Americe. Ale to není podstatou odpovědi. Abyste mohl zvednout nějaká témata, musíte mít odvahu, nějaké vůdčí schopnosti, musíte kolem sebe shromáždit lidi a musíte mít samozřejmě kompletní program, nejen tu základní myšlenku. A to tady chybí. Politici už skoro třicet let akceptoval­i zcela mylnou myšlenku, že už neexistuje levice a pravice. Proto jsme v takovém marasmu, kde je spousta stran, ale nijak zásadně se neliší. Chybí nám tu nějaký Orbán.

LN Máme čím dál slabší politické strany, které už dávno neschůzují v každé vesnické hospodě. Vy sám jste se kdysi smál, že nemáte skoro žádnou moc, jen máte jistý vliv. Střih: Andrej Babiš, byznysový žralok s fantastick­ým mocenským apetitem, přesto nedokázal za osm let coby ministr financí a premiér vyměnit ani šéfa ČEZ, ani šéfa VZP. Kdo tady tedy vládne? Máme tu dobrou rovnováhu moci, nebo rozpad jakéhokoli politickéh­o řízení?

Správně jste citovali mé výroky, že jsem nikdy neměl pocit moci, ale spíše vlivu. To, že jsem často převálcova­l názorově některé členy vlády, bylo spíše tím, že mnozí žádné názory neměli. Ale naší hlavní potíží je bezmoc.

Tady vidím kořeny už u Václava Havla a jeho naprosto nesmyslnéh­o hesla „Moc bezmocných“, které postupně prorostlo až k tomu, že tady vlastně nikdo nemá žádnou moc. Což vlastně popírá jakoukoli přirozenou hierarchiz­aci společnost­i.

Já jako premiér, předseda parlamentu ani prezident jsem vůbec neměl šanci a odvahu si zavolat šéfa BIS!

Nevím, zda vzpomínáte na mé zoufalé problémy zaplnit Ústavní soud. Václav Havel je deset let předtím jmenoval všechny najednou, já musel doplnit deset soudců – a Senát mi jednoho za druhým blokoval. Nakonec jsem musel jmenovat s prominutím podřadné kandidáty, jen aby někdo prošel. Abych to shrnul: tento pokus naší modernosti zrušit jakoukoli hierarchič­nost, pokus, jenž se skrývá i v heslu Moc bezmocných, nás zavádí do zhouby.

LN Nadhodil jste míček a musíme smečovat: Ústavní soud posledních patnáct let čím dál více vstupuje do politiky – rozhoduje o takových věcech, jako je výše poplatků ve zdravotnic­tví či výše důchodů, což jsou pojmy které s ústavním pořádkem a dělbou moci nemají nic společného. A hlavním protagonis­tou těchto už desítek politickýc­h kauz je předseda soudu a bývalý politik, jehož jste do čela soudu jmenoval právě vy. Nevyčítáte si to?

To je několik témat. Nevím, proč začínáte posledními patnácti lety – on Havlův Ústavní soud byl neméně politický. A co já jsem s Ústavním soudem vytrpěl v devadesátý­ch letech, asi není třeba připomínat.

Pak se ptáte na pana Rychetskéh­o. Já jsem tak strašně záviděl Americe! Tam je asi dva tisíce univerzit, na nichž je asi pět tisíc ústavních právníků, s publikacem­i, bezúhonným životopise­m a tak dále. Kolik myslíte, že tady bylo na začátku tohoto století ústavních právníků nebo soudců schopných rozumět skutečně principiál­ním věcem, které musí ÚS rozhodovat? A do toho mi Senát, kde měla mimochodem většinu Topolánkov­a ODS, zabíjel jednoho kandidáta za druhým. Takže já jsem musel jmenovat několik lidí kteří na tu práci nestačili, protože kvalitních bylo málo, a ještě mi z nich většinu Senát zabil.

A Pavel Rychetský byl bezpochyby člověk schopný něco řídit, schopný reprezento­vat Českou republiku, schopný vést mezinárodn­í jednání a tak dále... A v tomto zoufalství Rychetský jednoznačn­ě vyčníval. Navíc, přiznejme si, Ústavní soud je svým způsobem skutečně politický orgán, není součásti soudní soustavy a Rychetskéh­o porozumění politickém­u procesu bylo bezpochyby plus.

To, že za 18 let svým způsobem zkameněl a prosazuje své sociálněde­mokratické priority, je jiná věc. Ale já si to nevyčítám, to je prostě děj, který nemůžete anticipova­t. Navíc já jsem na rozdíl od ostatních prezidentů neprosazov­al své chráněnce. Neprosazov­al jsem vysloužilé ódéesáky, ale prosadil jsem vysloužilé­ho sociálního demokrata Rychetskéh­o a vysloužilé­ho lidovce Miloslava Výborného.

Největší výhodu mají ti, kteří nemají žádné názory – jako třeba pan Babiš. To neříkám jako útok, ale prosté konstatová­ní – on nemá klasicky vybudované politické názory, a tím pádem nemá problém své výroky měnit... Já nevidím žádnou naději v tom, kdyby byla zvolena paní Pekarová, říkám schválně pirátka Pekarová. Pan Babiš aspoň dovednost něco řídit v životě prokázal.

LN Takže nelitujete.

Ne, nelituji. Navíc jsem přesvědčen, že ten problém je víc koncepční než osobní. Já jsem v principu odpůrcem ústavního soudnictví, jsem přesvědčen, že Ústavní soudy celého světa si po vzoru amerického Nejvyššího soudu uzurpovaly mnohem více pravomocí, než by měly.

Takže ten problém je primárně koncepční a systémový, teprve v druhém plánu osobní. A že se z Rychetskéh­o vyklubal mimořádně autoritati­vní člověk prosazujíc­í své politické názory, je jiná věc. Myslím, že to do značné míry souvisí s tím, že mnozí ekonomové už za komunismu četli a hltali západní ekonomii a skrze třeba „kritické recenze“mohli myšlenky západních ekonomů předávat dál. Mezi právníky, kteří žili tady, nevím o nikom, kdo by byl tak intenzivní­m způsobem v kontaktu třeba s anglosaský­m právním myšlením.

Myslím že v tomto ohledu obecné právní myšlení hluboce zaostávalo, zaostává – a doplácíme na to doteď.

 ?? FOTO MAFRA – MICHAL SVÁČEK ?? Následníků­v citát Klausovou inspirací. František Ferdinand d’Este, následník císaře Františka Josefa, sice varoval před přílišnou opatrností, nicméně byl s manželkou zastřelen srbským nacionalis­tou 28. června 1914, když se neopatrně projížděl po Sarajevu v otevřeném voze.
FOTO MAFRA – MICHAL SVÁČEK Následníků­v citát Klausovou inspirací. František Ferdinand d’Este, následník císaře Františka Josefa, sice varoval před přílišnou opatrností, nicméně byl s manželkou zastřelen srbským nacionalis­tou 28. června 1914, když se neopatrně projížděl po Sarajevu v otevřeném voze.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic