Z jedné vody načisto
Bauerova novela potíže s „nepřizpůsobivými“Romy nevyřeší
Překryta předvolebním tartasem, vládnoucím v Poslanecké sněmovně, prošla dolní komorou novela zákona o dávkách v hmotné nouzi, tak jak ji navrhl místopředseda poslaneckého klubu ODS a bývalý úspěšný starosta Prachatic Jan Bauer. Pokud projde Senátem, budou moci být kráceni na sociálních dávkách ti tzv. nepřizpůsobiví občané, kteří například neposílají děti do školy, chovají se nepřijatelně vůči svému okolí, dělají nepořádek a neplatí pokuty, jež jsou jim za to vyměřovány.
Co si budeme povídat, tušíme, že jde zejména o Romy v tzv. vyloučených lokalitách. Jednou a dost by mělo platit v případě zanedbávání školní docházky, třikrát a dost při spáchání jiných přestupků a nezaplacení pokuty. Bude arciť obtížné dokázat zákonnému zástupci dítěte, že dítě do školy vědomě neposílá a že tomu není tak, že „robátko“prostě nechodí za školu. Poslanec Bauer říká, že od jednoho k druhému je to dlouhodobý proces, který má řadu milníků a opravných prostředků, ale bude mít starosta obce trpělivost absolvovat štaci dlouhé maršrúty a nestřihne to rodičovi podle zásady jednou a dost?
Hrozba nárůstu kriminality
Zcela zásadní problém Bauerovy novely však představuje ta okolnost, že odebráním části sociálních dávek nebude postižena jen osoba dotčená, ale i její bezprostřední okolí – partnerka či partner a jejich děti! Nemusí mít takto postižené rodiny na nájemné a mohou se z měsíce na měsíc ocitnout na dlažbě. Když byl na to pan poslanec Bauer v Českém rozhlase v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu Tomášem Pancířem otázán, až na několikáté pološeptem připustil, že to tak skončit může.
Jan Bauer zdůraznil nicméně preventivní funkci své novely: má zabránit těm, kdo opakované přestupky páchají, aby tak nečinili a neohrožovali nejen sebe, ale i své blízké, kteří často za nic nemohou. A poněvadž jíst se musí, poslanec Mikuláš Ferjenčík (Piráti) má nepochybně pravdu, když upozorňuje, že zkrácení sociálních dávek by velmi pravděpodobně vedlo k nárůstu kriminality.
Svého času se pokusil, samozřejmě že originálně, vyřešit problém „s nezbednými“Romy tehdejší lidovecký starosta Vsetína, jeho guru a známá tvář své strany Jiří Čunek. „Dělali ‚bordel‘ a ohně na ulicích,“prohlásil tehdy Jiří Čunek na adresu místních Romů. Takže část z nich přestěhoval do kontejnerových obydlí a část rovnou vysídlil několik desítek kilometrů za Vsetín do zchátralých obydlí a do péče jiných obcí. Tam měli jistě z páně Čunkova řešení radost! Navíc se ocitl na kolizní hraně s Listinou lidských práv a svobod.
Tzv. sociálně vyloučených je mezi Romy, podle seriózních sociologických zkoumání, asi třetina až polovina. Jsou koncentrováni do několika oblastí, hlavně řekněme – od Chomutova přes Most až po Šluknovský výběžek. Jde o oblasti, v nichž byli po roce 1945 vysídleni bývalí sudetští Němci a tato území nejprve osídlena vnitrozemci a pak dosídlena kdekým. Významná důlní činnost, minulým režimem preferovaná, přivedla zejména na
Mostecko a Chomutovsko, v rámci tzv. náborů, Romy zejména z jihozápadního Slovenska. Po nástupu do dolu obdrželi přibližně patnáctitisícový stabilizační příspěvek, ale obvykle se z nich nestali spolehliví pracovníci, záhy skončili na sociálních dávkách, zejména díky svým početným rodinám. Krajští tajemníci KSČ je „hodili na krk“předsedům národních výborů. Aby se nemohli vrátit na Slovensko, jen co odešli do Čech, jejich slumová sídlo byla „rekultivována“buldozery.
Romové jsou sice už dávno uznanou národností, ale nikdy se nezmohli na vlastní politické zastoupení. Jejich polistopadová Romská občanská iniciativa zhynula na vnitřní šarvátky.
Kolik že už bylo za posledních 30 let ušlechtilých koncepcí, kterak z tzv. vyloučených lokalit učinit opět nevyloučené, ale zatím se žádná neuskutečnila
Od voleb k volbám
Abychom však nezapomněli na matky samoživitelky, leckdy s handicapovanými dětmi, a lidi, kteří přišli často nejen o práci, ale i o domov a dnes podobně jako drtivá většina Romů žijí hlavně ze sociálních dávek. I ti někdy patří k „nepřizpůsobivým občanům“. „Postavit je do latě“však předpokládá nejen od nich požadovat, aby pracovali a chovali se slušně, nýbrž také jim to umožnit. Kolik že už bylo za posledních 30 let ušlechtilých koncepcí, kterak z tzv. vyloučených lokalit učinit opět nevyloučené, ale zatím žádná se neuskutečnila. Bude to totiž kromě jiného drahé, politicky nepopulární a potrvá to dlouho, ne od voleb k volbám!
Netvrdíme, že návrh poslance Jana Bauera je populistický, nicméně je to jen náhoda, že se ve sněmovně zatřpytil krátce před „velkými“volbami? Mimochodem, hned následující týden po jeho schválení se předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek dohodl s Tomiem Okamurou, že dva roky starý návrh SPD na přísný postup vůči poživatelům sociálních dávek bude přesunut do čela zákonů, jež má projednat ještě tato sněmovna. Občan sociálně osvícené země Evropské unie by si měl na prahu třetího desetiletí 21. století přát, aby Senát projednání návrhu Bauerova a případně i SPD zbrzdil do té míry, že ho v chaotickém předvolebním období současná sněmovna už nestihne projednat.