Lidové noviny

Matyáš Viktora: Pěticípá totalita (2.)

Byl jsem na pomezí dvou ideologick­ých sporů. Když na jaře 1953 umřel Stalin, poslali mě stát čestnou stráž, vypráví v knize rozhovorů ke sto letům KSČ Jaromír Štětina.

-

měl maminku, která mluvila perfektně anglicky, poněvadž studovala na amerických školách. To mu později pomohlo, když se postavil proti KSČ tady u nás v Česku.

On ale ještě předtím, než se komunistům postavil, pracoval jako vedoucí nějakého podniku, že?

V roce 1948, kdy tady komunisti převzali moc, byl podnikovým ředitelem textilní továrny Juta ve východních Čechách.

A jak jste vy sám vnímal komunistic­ký režim? Měl jste informace zvenčí i díky mamince, je to tak?

Moje máma měla samozřejmě styky a poštovní adresy lidí ze Západu, zejména ze Spojených států, a to na mě mělo zásadní vliv. Abych pravdu řekl, já jsem byl na takovém pomezí dvou ideologick­ých sporů. Pamatuju si například, že když na jaře 1953 umřel Stalin, poslali mě stát čestnou stráž na náměstí ve Dvoře Králové nad Labem.

Za Stalina?

Za Stalina. A pamatuju si dobře, když tam tak hráli tu smuteční hudbu, jaký jsem měl vztek na kluky, že si pode mnou hrají, když umřel soudruh Stalin. Že to prostě nelze. O pár týdnů později umřel Gottwald. A ze Dvora Králové nad

Labem, kde jsem chodil do chlapecké školy, mě za odměnu poslali zase na jeho pohřeb.

Takže jste musel stát čestné stráže rovnou dvě.

Tam se nestála čestná stráž. Já jsem šel tím dlouhým průvodem přes Španělský sál, kde byl Gottwald vystavený. A pro mě to byl tenkrát obrovský zážitek, protože jsem byl jako vesnický kluk poprvé v Praze a také jsem poprvé v životě viděl mrtvého člověka. A na to se nezapomíná.

Bohužel prvního mrtvého z mnoha… Na tom není nic pozoruhodn­ého, prošel jsem válkami a tam se člověk s mrtvými vždy potkává. Samozřejmě si nezvyknete na žádného mrtvého. Nezvykl jsem si ani na mrtvého Klementa Gottwalda. Ale teprve když jsem byl na jedenáctil­etce, což tenkrát bylo něco jako gymnázium, jsem začal cítit, že síly tátových myšlenek se ztrácejí. A tím spíše potom na vysoké škole.

Vy jste studoval na Vysoké škole ekonomické. Ale původně jste chtěl jít po střední na žurnalisti­ku…

Ano, chtěl. To byla vždycky moje touha, být novinářem. Bohužel se mi to splnilo, až když mi bylo skoro padesát let, po roce 1989. Na novinařinu jsem se tenkrát nedostal, poněvadž někdo práskl, že moje maminka byla Američanka. A nepomohl tomu ani kádrový původ mého táty.

To je zajímavé, takže vám nepomohl ani otec jakožto vzorný straník. Ani jeho osoba americký původ vaší maminky nedokázala vyvážit.

Já nevím, jestli vůbec taková moc byla, poněvadž kromě maminky jsem měl ještě toho dědu, kterého jsme zmiňovali. Jemu se můj táta vysmíval, když poslouchal Svobodnou Evropu. Dodnes si pamatuju, jak ji ladil, byl to šílený praskot, a táta dědovi říkal: „Otče, co to poslouchát­e za pitomosti?“A děda mu zase říkal: „Však na vás také jednou dojde.“

Ale podle toho, co říkáte, se zdá, že atmosféra u vás v rodině byla spíš jako takové pošťuchová­ní…

Nemyslím si, že to bylo pošťuchová­ní. Byly to zásadní diskuse. Já si třeba pamatuju – to jsme bydleli ve Dvoře Králové nad Labem –, když vedla máma s tátou diskusi o Miladě Horákové. Já jsem to tehdy nějak moc nereflekto­val, byl jsem ještě malý kluk a radši jsem chodil hrát kuličky. Ale máma samozřejmě křičela na tátu: „Popravit ženskou, popravit ženskou!“A táta neměl ani nějak moc argumentů, proč vlastně vůbec bylo potřeba toto udělat, popravit ženskou.

Vrátil jste průkazku. Co se stalo pak?

Když jsem neuspěl jako novinář elév, hledal jsem zaměstnání a našel jsem ho jedině tam, kde se tenkrát nalézt dalo, a to bylo v geologické­m průzkumu.

Ale geologie vás bavila, ne?

Geologie je moje oblíbená věda a taky jsem ji vystudoval jako druhou vysokou školu…

Redakčně kráceno

Vítězslav Sommer

Zítra:

Od plamenných idejí k vyhaslé ideologii. Kniha rozhovorů na téma komunismu. V květnu 1921 byla založena KSČ. Sté výročí vybízí k tomu, abychom si položili otázky vztahující se k minulosti, současnost­i i budoucnost­i. Nakolik byli čeští komunisté závislí na Moskvě? Jaký typ lidí přitahoval­a komunistic­ká strana?

A proč i přes zákon o protiprávn­osti komunistic­kého režimu nedošlo k jejímu zákazu? Odpovědi přináší publikace nakladatel­ství Kniha Zlín, která vyšla na jaře.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic