Pozdravení
pozdraví průměrně třistatisíckrát za život, což nejspíš znamená, že je taky třistatisíckrát pozdraven. Pochybuju, že bych si vybavila všechny ty, s nimiž jsem tento rituál absolvovala, ale docela určitě bych na konci života dovedla vyjmenovat ty, kteří mi ho odepřeli. Před sousedem Š. to byl někdy v osmdesátých nebo devadesátých letech ještě nějaký Bendl z magistrátu, takový krasavec, který měl jakousi funkci při pořádání každotýdenních sezení, jichž jsem se pravidelně zúčastňovala. Tam byla ale jistá naděje, že si za to můžu sama, jelikož jsem mívala řeči kvůli kouření.
V případě Š. ale nic takového nemám. Známe se jenom od vidění, takže moje řeči nemá možnost posoudit, leda by četl Lidové noviny, což vlastně není úplně vyloučené. V Lidových novinách řeči mám, a i když se snažím vyhýbat politice, občas o ni přece jen zlehka zavadím. Vadit by mohl i Andrej Babiš, který ty noviny před lety koupil. Problém je, že se to nedozvím. Copak se můžete někoho ptát, proč vás nemiluje? Nebo proč „už“vás nemiluje? Třeba ani přesně neví. Jako jsem nevěděla já, když se mě kdysi takhle ptal jeden kluk.
Všimli jste si, že existuje Světový den pozdravů, konkrétně 21. listopadu? Mě to překvapilo, ale nakonec proč ne, když máme světové dny manželství, vegetariánství, Světový den ochrany osobních údajů, nebo Světový den artritidy. Pozdravení je důležité. Pro někoho dokonce víc, než by člověk čekal. Aspoň otec muzikantské rodiny, o níž byla nedávno reportáž v televizi, je uváděl mezi důvody, proč se s ženou a dětmi přestěhovali z Holandska do Česka. „Česká škola si nás získala,“říkal. „Když jsme se tam přišli podívat, všechny, ale úplně všechny děti nás zdravily. To by se v Holandsku nestalo.“
Možná bude soused Š. tak trochu Holanďan. Nebo blb. Ale dosti o něm. Nakonec co je mi do něj? Čím je významný? Vůbec ničím!! Nejradši bych přidala těch vykřičníků ještě několik. Jenže když jsem chtěla připsat třetí, napadlo mne, že nemusím mít tak úplně pravdu, protože pro mě, nedá se nic dělat, významný je. Tím, že nezdraví a nezdraví.
RADKA KVAČKOVÁ