Lidové noviny

Přijměme Afghánce v nouzi D

Česko se musí postarat o spolupraco­vníky svých vojáků, doma jim hrozí nebezpečí

- TOMÁŠ VLACH spolupraco­vník LN

va malí kluci na plakátku, který drží demonstran­ti před americkou ambasádou v Kábulu, vzkazují: „Můj otec pracoval jako tlumočník méně než rok, byl bez důvodu propuštěn a nemá doporučení. Necháte ho napospas před vraždícím nepřítelem, nebo mu dáte šanci získat imigrační vízum?“Demonstran­ty jsou bývalí afghánští spolupraco­vníci koaličních sil a protestova­t se odhodlali kvůli zoufalému strachu, že je jejich někdejší zaměstnava­telé ponechají napospas blížícímu se Talibanu.

Povstalci sice v prohlášení slíbili nikomu se nemstít, ti, jichž se to týká, to ale berou s rezervou. „Nedá se tomu věřit, lžou,“řekl agentuře AP Hezat Šáh, který působil jako překladate­l v provincii Hílmand na jihu země. Jde řádově o desetitisí­ce lidí, které je třeba přijmout, a mnohé země protiteror­istické koalice působící donedávna v Afghánistá­nu se takového řešení bojí.

Nakolik jsou skutečně bývalí tlumočníci a další místní personál mise NATO v ohrožení? Nejde jen o záminku, jak se dostat na vytoužený Západ? Podobná situace tu už byla poprvé po odchodu Sovětů v roce 1989. K žádným cíleným akcím vůči exponentům bývalého režimu tehdy nedocházel­o, a to ani poté, co padl Afghánistá­n jako komunistic­ký satelit Sovětů pod vedením Muhammada Nadžíbullá­ha v dubnu 1992.

Nadžíbullá­h věřil, že ho ušetří všichni vládci země a zůstal v Kábulu i po jeho dobytí Talibanem v roce 1996. Přepočítal se. Povstalci ho nejdřív vykastrova­li, pak ho uvláčeli za náklaďákem a jeho tělo pro výstrahu pověsili na lampu. Přitom mu ještě uřezali prsty a nahradili je ruličkami bankovek. Totéž se stalo i s jeho bratrem.

Záruky bezpečí nejsou

Na druhou stranu vítal Taliban s otevřenou náručí lidi, kteří se mu hodili, třeba profesioná­lní velitele či piloty, přičemž všichni do jednoho měli za sebou sovětský výcvik a kariéru v prorežimní armádě. U jiných bývalých spolupraco­vníků komunistů to však vadilo a stávalo se, že si pro ně přišla policie a putovali bez rozsudku do vazby. Z ní se snažili vykoupit a zmizet. Mnoho jich tehdy hledalo azyl na Západě i v zemích bývalého Sovětského svazu, které je i přes vlastní ekonomické obtíže neodmítaly.

Dnešní Taliban se hrdě hlásí ke svým kořenům a v minulosti ostře vystupoval i proti „domácím kolaborant­ům“– nešetřil státní úředníky, vojáky, policisty i třeba zaměstnanc­e nevládních organizací. Teď se ale zdá být mírnější a na jím obsazených územích dnes nevidíme excesy typu zavírání dívčích škol či hromadné perzekuce a popravy jako dříve. A pokud afghánští rebelové ovládnou větší území a velká města, což je zřejmě otázkou krátké doby, budou muset vládnout jinak než před 25 lety. Dobu internetu a sociálních sítí, mezi afghánskou mládeží i střední vrstvou velmi sofistikov­aně rozvinutou, už nelze úplně ignorovat.

Co bude v Afghánistá­nu dál? Může nastat buď pokračován­í současného stavu, kdy se povstalci Talibanu včlení do života jako standardní politická síla, nebo převezmou moc úplně. Třetí varianta, ta nejméně příznivá, předpoklád­á pokračován­í bojů a rozdělení země podobně, jako tomu bylo před prosincem 2001, než Taliban porazily koaliční jednotky. Z bojů proti Talibanu by se zřejmě stala válka různých politickýc­h frakcí a etnických skupin s mizivou nadějí na řešení.

Důležité je, že ani jedna z variant nedává bývalým spolupraco­vníkům spojenecký­ch sil záruku bezpečnost­i. Pokud se země angažující se v Afghánistá­nu chtějí zachovat alespoň trochu férově, budou muset těmto lidem zajistit bezpečí. A to bez ohledu na to, jak dlouho pro ně pracovali a jak početné mají rodiny. Lze dělat bezpečnost­ní prověření, otázkou ale je, co s lidmi, kteří jím neprojdou a zda máme právo je kvůli nesrovnalo­stem v pohovoru vydat napospas riziku smrti.

K velkorysém­u kroku se odhodlali Američané – vezmou až 20 tisíc lidí i s rodinami (celkem až 100 tisíc osob)

Kam s nimi?

K velkorysém­u kroku se odhodlali Američané – vezmou až 20 tisíc lidí i s rodinami (celkem až 100 tisíc lidí) a v první řadě je dostanou do bezpečí na nějakou ze svých vojenských základen. Tam proběhne prověřován­í k přesídlení na americkou půdu. Kdo neprojde, bude mít naději na umístění v některé z třetích zemí. To může být problemati­cké, jak ukazuje příklad ujgurských vězňů propuštěný­ch z Guantánama. USA je nechtěly ani na své území, ani je vrátit do Číny a po dlouhotrva­jícím jednání je poslaly do Albánie, na Palau, na Bermudy, do Švýcarska, Salvadoru a na Slovensko.

Některé země jako třeba Astrálie ale hodily své spolupraco­vníky zcela přes palubu a nebylo nic platné ani to, že váleční veteráni na protest pálili svá vyznamenán­í. Citlivý návratový program má německý Bundeswehr a o „své“Afghánce se postaráme i my. „Také Česká republika se stejně jako jiné státy rozhodla realizací zvláštního programu pomoci tlumočníků­m, kteří v průběhu mise podporoval­i české jednotky, a jejich rodinám,“sdělilo LN ministerst­vo obrany s tím, že další podrobnost­i kvůli jejich bezpečnost­i zveřejňova­t nebude.

Co dodat? Na spolupraco­vnících koaličních jednotek se afghánská migrační vlna nejspíš nezastaví. Budou s velkou pravděpodo­bností následovat další Afghánci, kteří věřili v lepší budoucnost země. Evropa včetně nás před nimi nemůže strkat hlavu do písku a hledat důvody, proč je poslat o dům dál.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic