Odešel symbol svobody i hněvu
Zemřel Kurt Westergaard. Před šestnácti lety jeho jméno hýbalo světem. Tento dánský kreslíř byl autorem karikatury proroka Mohameda, která nachystala daleko silnější zátěžový test svobody slova v Evropě, než redaktoři listu Jyllands-Posten sami očekávali. A tím získal pozici ohroženého, policejně střeženého člověka a světovou proslulost i sám karikaturista.
V době jeho smrti (zemřel 14. července, rodina zprávu zveřejnila 18. 7.) už to jméno světem nehýbalo. Ostatně i téma svobody slova se vytrácí z hlavního proudu politiky a společnosti, a přijde-li na ně řeč, tak ve smyslu, jak omezit šíření nenávisti na webu či přimět k cenzuře globální digitální koncerny. Progresisté považují svobodu slova nikoliv za vymoženost, ale spíše za zbraň populismu, islamofobie a nacionalismu. Tento posun posledních, řekněme, pěti let je příznačný pro Westergaardův příběh i vývoj západních společností.
Westergaard zemřel v 86 letech po delší nemoci. I tento fakt má svůj význam. Posledních 16 let totiž strávil pod policejní ochranou, a to v evropské liberální zemi, jejíž ústava svobodu projevu zaručuje. Právě tímto se Westergaardův nekrolog vymyká jiným. Sestavuje-li někdo bilanci kreslíře, jenž zemřel v 86 letech, soustředí se spíše na mladší roky. Na to, čím byl originální, čím prorazil, odkud a kam se jeho projev ubíral. Zde je to jinak.
Těžištěm Westergaardova života – v tom, jak zaujal široké vrstvy od liberálních Evropanů přes řadové muslimy až po džihádisty – je posledních šestnáct let. Tedy období od první publikace karikatury Proroka 30. září 2005 v Jyllands-Posten (zachmuřená hlava s turbanem v podobě bomby) přes násilné reakce a hrozby muslimů, čas ukrývání, policejního dohledu, útoků islamistů (včetně pokusů o vraždu) až po smrt přirozenou cestou, která v jeho případě nebyla zcela samozřejmá.
Protidánské dny hněvu
K jeho životu jen krátce. Narodil se 13. července 1935 na dánském venkově v křesťanském prostředí, leč dospěl k ateismu. Živil se jako učitel, od poloviny 80. let jako karikaturista pro Jyllands-Posten. Zlom přichází až v roce 2005, kdy se Jyllands-Posten rozhodl otestovat, jak funguje svoboda slova v zemi, kde stoupá počet muslimů. Oslovil 42 výtvarníků s prosbou o obrázek Proroka a takto získal 12 obrázků, včetně onoho proslulého od Westergaarda.
Za pár měsíců, když byly obrázky publikovány a zpráva o nich pronikla do světa, začalo to, čemu se v muslimském světě říká eufemisticky „dny hněvu“, tedy násilné demonstrace a útoky na dánské cíle. Jenže pak šly eufemismy stranou. To když dánská policie zatkla tři muže chystající se karikaturistu zabít (2008) nebo když se k němu vloupal somálský žadatel o azyl se sekerou a s nožem (2010). Westergaard se stihl ukrýt a nouzovým tlačítkem zavolat policii, leč jako ilustrace svérázného způsobu života s policejní ochranou to stačí.
Když v roce 2012 Westergaardovu karikaturu Proroka otiskl pařížský list Charlie Hebdo, do redakce kdosi hodil Molotovovův koktejl. A začátkem roku 2015 ji islamisté vystříleli. Tady udělejme společensko-politickou odbočku. Po vystřílení redakce Charlie Hebdo se zdvihla vlna odporu. Pod hesly o svobodě slova prošel Paříží statisícový průvod. Leč intelektuální zastání Westergaard hledal těžko.
ZBYNĚK PETRÁČEK komentátor LN
Kontrast proti Rushdiemu Zajímavě o tom píše novinář Henryk Broder, jenž ty události pokrýval jako autor magazínu Der Spiegel. Už tehdy si všímal, že ač Westergaard získal různá ocenění (jedno mu osobně předala kancléřka Merkelová), nezískal širší intelektuální podporu. Byl tu kontrast proti Salmanu Rushdiemu. Když tento britský spisovatel a muslim v roce 1988 vydal Satanské verše a velká německá nakladatelství ten román odmítala vydat ze strachu před muslimy, intelektuálové založili firmu Článek 19 (podle článku Všeobecné deklarace lidských práv zaručujícího svobodu názoru) a knihu vydali. U Westergaarda taková solidarita chyběla.
O pár let později je posun ještě větší. Der Spiegel, teď už vlajková loď politické korektnosti v Německu, Westergaarda v nekrologu líčí jako muže, jehož karikatury „vedly k výstřelkům islamistů s mnoha mrtvými a nepřímo i k útoku na redakci Charlie Hebdo“. Ještě že už si to sám Westergaard přečíst nemůže.