Breivik po 10 letech

Zásadní je, že nenašel stejně účinné následovníky

Jsou data, na která se ptáme bez upřesnění. A přesto většina ví, oč jde. Co jste dělali 21. srpna 1968? Každý Čech a Slovák si připomene sovětskou invazi i vlastní reakce. Co jste dělali 11. září 2001? Útok unesenými letadly nezapomene žádný Američan. Co jste dělali 22. července 2011? Každý Nor a dost Evropanů pamatuje vraždění Anderse Breivika. Náložemi v Oslu a střelbou na ostrově Utoya zabil 77 lidí a 319 zranil. Navíc se pro mnohé stal negativní ikonou: živým důkazem toho, že terorem nehrozí především islamisté, že teror nelze spojovat s islámem jako takovým, ale že je to spíše 1:1. Že tak jako má islámský terorismus své 11. září, má bělošský nacionalistický terorismus svůj 22. červenec.

Jak to vypadá z odstupu 10 let? Důležité je, že takto závažný případ se v Norsku neopakoval (ba ani v Evropě, až na loňskou střelbu v německém Hanau s 10 mrtvými). Že by už policie terorismus zvládla? Ne tak docela. Podíváme-li se do Francie, vidíme jiný obrázek. I Paříž měla svůj „22. červenec“, a to ve dnech 7.–9. ledna 2015, kdy islamisté napadli redakci časopisu Charlie Hebdo (zavraždili 12 lidí, z toho osm redaktorů) a košer lahůdkářství (čtyři zavraždění Židé). Ale ve Francii nelze říkat, že tento terorismus se už neopakoval. Až příliš mnoho Francouzů si pamatuje, co dělali, když islamisté vystříleli pařížský klub Bataclan (138 mrtvých v listopadu 2015) nebo když v Nice najeli náklaďákem do davu lidí na promenádě (87 mrtvých v červenci 2016).

Nelze samozřejmě tvrdit, že islamisté mají na teror monopol. Ale nelze ani opakovaně tvrdit, že teror s islámem nesouvisí, že je to zhruba 1:1. Podíváte-li se na Wikipedii, stránka Terorismus v Evropě uvádí úhrnem 16 závažných případů (myšleny s více než deseti oběťmi) po roce 2000. Z toho jich 12 neslo pečeť islámu a dva pečeť pravicového extremismu (Breivik + Hanau). Společnosti ražené islámem na svého Breivika teprve čekají. Myšleno na těžkého zločince, který už nenajde stejně účinné následovníky.