V medu jsme soběstační
Med není pouze sladidlo, ale zlatavý voňavý nektar pomalu vytékající z plástů. Je to superpotravina, božský všelék, zázrak z přírody, který zůstává záhadou i dnes po mnohých vědeckých výzkumech. Med je historicky významná komodita. Nejstarší sladidlo v dějinách lidstva. Malby o sběru medu v Pavoučí jeskyni ve Valencii naznačují, že lidé začali sbírat med už ve starší době kamenné. Cukr se u nás objevil až v 11. století v období křižáckých válek.
Definici najdeme ve vyhlášce č. 76/2003 Sb. Med je potravina přírodního sacharidového charakteru, složená převážně z glukózy, fruktózy, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektar), výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice) nebo na živých částech rostlin včelami (Apis mellifera), které sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydratovat a zrát v plástech. Jak vidno, nektar rostlin a medovici složitým způsobem včely přetvářejí na med a vlastně mu dávají i kus sebe. Med obsahuje stovky lidskému zdraví prospěšných látek, zejména fruktózu, glukózu, enzymy, vitaminy, minerály, organické kyseliny, aminokyseliny, hormony a další. Dodnes nebyly odhaleny všechny součásti, které med obsahuje.
Podle původu, tedy zdroje sladkých šťáv, jež včely sbírají, rozlišujeme med květový a med medovicový. Značí se tak podle toho, který zdroj převažuje. Jednodruhové medy (akátový, lipový či řepkový) nejsou velmi časté, protože ne všechny včely jsou zalétané na jeden druh rostliny. Včely používají med jako zdroj energie pro svůj běžný provoz (pro včelstvo je to až 100 kg za sezonu), pro odchov nové generace a jako potravu v období, kdy příroda neposkytuje zdroje nektaru nebo medovice, a pro přežití zimy.
V EU je asi 17 milionů včelstev. Unie je největším světovým dovozcem medu a po Číně druhý největší výrobce medu. Evropští včelaři ho každý rok získají okolo 250 tisíc tun. Přibližně stejný objem však musí EU dovézt, a to zejména z Číny, která zajišťuje zhruba 40 procent dovozu do EU. V produkci medu je Česká republika na dvanáctém místě v EU. U nás máme zhruba 650 tisíc včelstev. Pokud jsou příznivé klimatické podmínky, pak se roční medný výnos pohybuje mezi 9 až 10 tisíci tunami. U nás sníme na obyvatele 1 kg medu za rok, což znamená, že je republika soběstačná. To však nebrání obchodníkům kvalitní český med vyvážet a med většinou z třetích zemí dovážet. V minulosti dovoz i vývoz byl v rovnováze. To se však poslední roky změnilo ve prospěch importu. Loni vlivem špatného počasí a šířících se nemocí včel a včelího plodu domácí medný výnos činil jen necelých pět tisíc tun.
Mohu-li poradit, dbejte při výběru medů na původ. Medu přímo od včelaře dejte vždy přednost! Konzumujte med z oblasti, kde žijete, kde jste zvyklí na prostředí, potraviny, pyly. O medu, na jehož etiketě je označen původ z EU, mimo EU nebo z EU i mimo EU, se mnoho nedozvíme a můžeme i pochybovat, zda to je skutečně med. Základním
požadavkem na jakost je zákaz do medu cokoli přidávat, kromě jiného druhu medu. Med je po vínu a olivovém oleji třetí nejfalšovanější potravinou. Je nastavován řepným, kukuřičným, třtinovým či rýžovým sirupem a dobarvován barvivy. Falšovatelé umí vytvořit takový „nemed“, který od pravého medu nelze rozeznat. Jen speciální laboratoře dokážou odhalit, že do medu byl průmyslově přidán sirup, enzymy, medové aroma i pyly rostlin. Podle testů provedených Evropským výzkumným střediskem nesplňuje unijní standardy až pětinu vzorků odebraných na vnějších hranicích EU a v prostorách dovozců.
Osvětová rubrika LN o včelách vychází ve spolupráci s Českým svazem včelařů, jehož je autorka textu předsedkyní, a za pomoci podniku Vojenské lesy a statky.
Případné reakce posílejte na adresu istvan.leko@lidovky.cz