Česká cesta
také až do konce 1. světové války. On se ten rozpad Rakouska ze vzdálenější perspektivy skutečně nejeví jako hvězdná hodina střední Evropy a nemyslím si, že bychom my Češi (a ovšem i Moravané a Slezané) měli na svou vedoucí roli v něm být nějak příliš hrdí. Když uvážím, jak si tuto oblast jen o pár let později kousek po kousku rozebrali nejdříve nacisti a pak komunisti, přijde mi, že jsme tehdy měli na Svatoplukovy pruty myslet o něco intenzivněji. Takže mne těší, že máme Visegrád a tu skupinu zemí s kryptickým názvem C5, jejíž ministři zahraničních věcí před pár dny řešili, jak z Čech dojet… ne nutně až na konec světa, jen k tomu Jadranu.
Chtěl bych ale tu minulost připomenout hlavně z jazykové perspektivy: jak to historicky bylo se jmény měst a zemí při takové cestě k moři.
Tu první hranici budeme při cestě z Čech možná překračovat nedaleko hradu Raabs, který se česky ovšem jmenuje Rakous, a dal tak jméno celé zemi („Rakousko“podobně jako „Křivoklátsko“, jen o něco větší). Mineme o pár kilometrů klášter ve Světlé (Zwettl) a po dálnici se protáhneme kolem Lince do Solnohrad, jejichž hlavním městem je Solnohrad, jak už o tom psal Jaroslav Hašek. Pokračovat budeme do Korytánska (bez nactiutrhání tak např. Josef M. Král: Sláwowé, Praotcowé Čechů, a bytedlná sýdla gegich, 1825), mineme Bělák, německy Villach (s jednoduchým „V-“, tedy /:Filach:/), a dále pak třeba kolem Vrbského jezera (Wörthersee) dojedeme k Celovci (něm. „Klagen- furt“, doslova „Žalný brod“, pro- čež mu naši obrozenci říkali také „Žalec“). Při cestě z Moravy či
Slezska pojedeme ovšem spíše kolem Štýrského Hradce („Graz“, zkrácené slovanské „Gradec“). Pak přetneme kousek Slovinska, vystojíme si frontu na hranicích s Krobocií (od italského „Croazia“) a za pár kilometrů budeme za dálnici platit u Zahrabu (v r. 1829 píše Palacký: „U Chorwatů Zahrab nade wssecky giné lidněgssj a důležitěgssj gest“). K moři pak dorazíme například u Řeky.
Krásná cesta! Jen mne trochu mrzí, že jsme ty stejně krásné – nebo přinejmenším zábavné – české názvy už skoro zapomněli…
KAREL OLIVA