Odešel „otec Gabčíkova“

Dnešní sloupek bude trochu pro pamětníky. Hlavně pro ty, kdo si ještě vybaví, jak se před třiceti lety v tehdejším Československu postupně hrotily vztahy mezi Čechy a Slováky. Ne vždycky při nich šlo o to, kdo na koho údajně doplácí. Některé spory představovaly jakási „postranní bojiště“, spíš dokreslující atmosféru doby.

Mezi takové patřila i debata o dostavbě vodního díla Gabčíkovo/Nagymaros, na hranicích s Maďarskem. Původní záměr, na kterém se dohodly komunistické vlády Československa a Maďarska v 70. letech, měl bránit záplavám a zlepšit splavnost Dunaje. Pod vlivem ekologického hnutí ale Budapešť svou podporu v roce 1989 stáhla. Československo se rozhodlo, že bude pokračovat.

Hlavním hybatelem a následným dokončovatelem projektu se stal vodohospodářský inženýr Díky své urputnosti byl časem jeho hlavní tváří. Naproti tomu rostoucí skepsi mezi českými politiky a pražskými novináři, zda je rozumné dál stavět, považoval stále víc a víc za útok na slovenský národ a za zpochybňování jeho schopností.

Binder byl také přesvědčený, že česká strana dělala odjakživa všechno pro to, aby Slovensko nebylo při výrobě elektrické

Július Binder.

energie soběstačné. Velkého spojence našel v premiérovi Vladimíru Mečiarovi, který v té době už začal stavět osamostatnění Slovenska do centra své politiky.

Když pak nechal Binder s podporou autoritativního předsedy vlády přehradit Dunaj, vystoupil definitivně do pomyslného panteonu osobností, jimž byly přisuzovány zásluhy na Slovensku. Na jeho počest byla dokonce odlita bronzová busta, podobně jako dalším národovcům, jako byli namátkou ministr kultury Dušan Slobodník, ministr pro privatizaci Augustín Marián Húska či pozdější prezident Ivan Gašparovič. Vladimír Mečiar mimochodem takto ztvárněný být nechtěl.

Po roce 1998 vstoupil Binder do politiky. Stal se poslancem Mečiarova Hnutí za demokratické Slovensko a velkým kritikem vstupu do Evropské unie. Později kandidoval neúspěšně za Slovenskou národní stranu do Evropského parlamentu. Podobně dopadly i jeho pokusy stát se primátorem Bratislavy. Nepovedla se ani petiční akce, která by mu zajistila prezidentskou kandidaturu.

Ač Binder nikdy neodložil své výhrady vůči Čechům, zjevně mu to nebránilo přijmout v roce 2015 z rukou prezidenta Miloše Zemana ocenění „za zásluhy o stát v oblasti vědy“. Důvody, proč ho ocenil, vyvolaly nejrůznější spekulace. Počínaje tím, že Binder byl odjakživa na štíru s ekology, až po úvahu, že byl přizván jako poradce k prezidentovu oblíbenému projektu, kanálu Dunaj–Odra–Labe.

Minulou neděli Július Binder zemřel. Bylo mu 89 let.

ROBERT SCHUSTER redaktor LN