České sazby mohou růst
Česká inflace je meziročně na 2,8 procenta a jen krátce letos vyskočila nad tři procenta. Americká inflace vyskočila až na 5,4 procenta a už několik měsíců po sobě zrychluje. Přesto přistoupila Česká národní banka ke zvýšení sazeb, zatímco její americký protějšek se k tomu chystá až za několik let. Vypadá to paradoxně, ale opak je pravdou. Je to oboje prakticky dokonalé následování ekonomických modelů a plnění vlastních cílů. A také trocha rozdílu mezi českou a americkou ekonomikou.
Není to jenom ekonomické cvičení, ale něco, co se nás všech bytostně dotýká. Očekávání kroků centrálních bank hýbe se skutečnými ukazateli, které ovlivňují naše úspory, půjčky, ale v konečném důsledku i zaměstnání. Zatímco v České republice možná brzy na spořicích účtech bank dokážeme vydělat půl procenta ročně, ve Spojených státech amerických si na vyšší úroky ze spoření lidé ještě chvíli nejspíš počkají.
Je to zejména důsledek toho, kde centrální banky vidí inflaci na takzvaném horizontu měnové politiky. Ten je vždy od současnosti vzdálen v různých centrálních bankách typicky o rok až dva. Česká národní banka se soustřeďuje na období za rok až rok a půl. Pokud je dnes inflace vysoká či nízká, tedy významně daleko od dvou procent, příliš to nevadí, ukazují-li modely, že to postupně povede k dvouprocentní inflaci za rok až rok a půl.
A stal se přesný opak. České národní bance začala inflace na horizontu přerůstat nad cíl, proto se rozhodla zakročit. Použila k tomu svůj hlavní nástroj, tedy vlastní úrokové sazby. Tu hlavní sazbu zvýšila rada v červnu z 0,25 procenta na 0,50 procenta a je nanejvýš pravděpodobné, že ve zvyšování bude pokračovat.
Na rozdíl od České republiky se Spojené státy americké mají skutečně čeho obávat. Obrat v měnové politice by mohl podrazit nohy finančním trhům a vyvolat paniku.
Malá ekonomika
V USA je situace obdobná, dokonce je možné tvrdit, že je o dost horší. Inflace se sice nevymkla kontrole, ale dlouho nevídané cifry statistiků měřících růst cen postupně mění očekávání Američanů. Ti se začínají chovat, jako by vyšší inflace neměla být jen přechodná, ale měla zůstat v USA prakticky natrvalo. Jsou to právě tato očekávání, která americká centrální banka (Fed) musí krotit. Pokud by lidé uvěřili slovům, že je inflace jen přechodná, potom by v konečném důsledku s mnohem vyšší pravděpodobností přechodná byla.
Trh přesto počítá se zvýšením amerických sazeb až v roce 2023. Potvrzuje to i prognóza Fedu, která ukazuje dokonce na dvojí zvýšení v roce 2023, ale je možné, že to bude až o rok později, jak se původně předpokládalo. Proč americká centrální banka nezasáhne? Za prvé, Fed zasahuje, jen ne svým hlavním nástrojem, tedy sazbami. Každé slovo představitelů centrální banky je neméně účinným nástrojem, který umí vést k inflačnímu cíli. Důležité je jen to, jestliže lidé uvěří, že má Fed nad situací plnou kontrolu. Že udělá cokoliv, aby svého cíle dosáhl. Pokud lidé neuvěří, že je inflace dočasná, nebude.
Nezasáhne ale také, protože modely skutečně ukazují, že bude stačit brzdit pomalu a za několik let a inflace zůstane v toleranci. Navíc je mandát Fedu odlišný od České národní banky. Fed má od Kongresu za úkol nejen pohlídat inflaci, ale také udržitelnou nezaměstnanost. Ta je v současnosti na 5,9 procenta a Fed by ji rád viděl na 4,1 procenta. Určitou oběť inflace pro dosažení nižší nezaměstnanosti si na rozdíl od České národní banky obhájí.
I kdyby ale byla ve stejné situaci Česká národní banka, měla by významnou výhodu. Česká ekonomika je totiž malá. A jako malá má malé finanční trhy, které jsou mnohem méně citlivé na místní měnovou politiku. Je důležitá, ale ostrý růst úrokových sazeb v České republice nemá potenciál shodit české akciové trhy.
Nízké sazby, kvantitativní uvolňování i holubičí rétorika centrálních bankéřů sunou na finanční trhy masy peněz, které tlačí ceny aktiv vzhůru. Viděli jsme to v USA v roce 2018 a některé školy ekonomického myšlení dokonce obratem v měnové politice vysvětlují celý hospodářský cyklus včetně těch nejničivějších recesí historie.
Na rozdíl od České republiky se Spojené státy americké mají čeho bát. Obrat v měnové politice by mohl podrazit nohy finančním trhům a spustit paniku. To Fed nechce, protože by výsledkem mohla být opatrnost a s ní přijít i klesající ceny. Fed by tak ostrým či brzkým zvýšením sazeb šel sám proti vlastnímu cíli.
Podobný problém řeší a bude řešit i Evropská centrální banka, která by vyššími sazbami mohla zdražit státní dluh zemím eurozóny, mezi kterými jsou i některé chronicky zadlužené, například Řecko či Itálie. Vyšší úroky a méně aktivní centrální banka by je mohly dovést až k bankrotu a s tím přinést i klesající ceny.
České republice nic tak velkého naštěstí nehrozí. Můžeme normalizovat sazby a připravit se na pověstného strýčka příhodu. Pokud by přišel, budeme mít kam sazby snížit.