Po stopách Lotrandovy sluje
Je tomu už nesmírně dávno, co na horách Brendách panoval slavný a zlý loupežník Lotrando, mordýř ze všech nejukrutnější, se svými jednadvaceti pacholky, padesáti zloději, třiceti zlodějíčky a dvěma sty pomocníky, pašeráky a přechovávači,“píše Karel Čapek v knížce Devatero pohádek.
Kdo by neznal slavného loupežníka Lotranda a jeho milou Zubejdu? Věděli jste ale, že cizokrajně znějící Brendy vlastně byly Jestřebí hory?
Na jejich úpatí leží Malé Svatoňovice, kde se Karel Čapek v lednu 1890 narodil, a jen o kousek dál Úpice. Tam se Čapkovi přestěhovali, když bylo budoucímu spisovateli a redaktoru Lidových novin půl roku. Strávili tam sedmnáct let a sourozenci Helena, Josef a Karel, podomácku nazývaní Lenča, Peča a Íček, tu prožívali svá báječná dětská dobrodružství. Karel Čapek se ve svých knížkách do rodného kraje nejednou vrátil – a když se znovu začtete do Devatera pohádek, mohou se snadno proměnit ve sbírku inspirativních výletních tipů.
Hejkal, vodník a pošťáci
Po Lotrandovi zbyla v Jestřebích horách jen opuštěná sluj, k níž vás zavede dnešní výlet, jeho předobrazem byl ale skutečný loupežník Sandman, který na Brendách řádil v 16. století. Jeho jméno prý dodnes zní v názvu kopce Žaltman; dnes tam stojí rozhledna a ani tu při výletu nevynecháme.
Pozor si musíte dávat v lese na Krákorce,
kde žil hejkal, v Úpě za Havlovickou lávkou zase přebýval vodník Joudal, přes Rtyni v Podkrkonoší a Červený Kostelec se kutálel klobouk v Pohádce tulácké, v Hronově bydlel pohádkový i skutečný Čapkův dědeček a v Libňatově měla domeček slečna Mařenka Nováková, které listonoš pan Kolbaba nesl psaní v Pošťácké pohádce. Další vodník bydlel v potoce v Radči a to už vlastně jsme na předměstí Úpice.
Tu samozřejmě Karel Čapek nemohl z pohádkových vyprávění vynechat: skončila tu dobrodružná pouť zlotřilého klobouku z Pohádky tulácké a na náměstí u kostela byl poštovní úřad, kde v Pošťácké pohádce pak Kolbaba načapal poštovské skřítky, jak mastí karty.
Expozice rodiny Čapkovy
V Úpici se také můžete zajít podívat do Čapkovy vily: dům, který si tatínek Antonín Čapek nechal postavit v roce 1890, stojí na křižovatce ulic Regnerovy a Bratří Čapků.
V přízemí bývala ordinace s čekárnou, v dalších částech a v prvním patře rodina bydlela. Protože Antonín Čapek nebyl jen lékař, ale také velký milovník přírody, náležitě pečoval i o velkou zahradu kolem vily. Z té bohužel nezbylo nic, ve vile pak sídlí obvodní oddělení Policie České republiky.
Když se ale zajdete podívat na náměstí T. G. Masaryka, v budově staré barokní úpické radnice objevíte Městské muzeum a Galerii Julie Wintrové Mezerové. Jedna z expozic mapuje historii pobytu rodiny Čapkových v Úpici a také tvorbu i životy všech tří sourozenců, část je věnována i Devateru pohádek a jejich vztahu k okolí města.
Zastavte se také v Želivského ulici, kde stojí Dřevěnka, nejstarší památka města. Kořeny má už v 16. století, první zmínka o ní je z roku 1559. Po rekonstrukci se v ní můžete podívat, jak se žilo na malém městě doslova od sklepa po půdu, a také se tu pořádají výstavy. Například letos až do konce listopadu tu je připravená přehlídka tradičních podkrkonošských řemesel.
Hrad vyhrabaný ze země
Některá místa v Úpici Karel Čapek důvěrně znal, namátkou půvabnou modrou kapli sv. Michaela s cibulovou bání, o jiných ale vědět ani nemohl.
K takovým překvapivě patří středověký hrad Vízmburk. Stojí na ostrohu nad řekou Úpou mezi Havlovicemi a Červeným Kostelcem, vede k němu několik turistických značek i naučná stezka a s mírnou nadsázkou se mu říká „České Pompeje“. Dlouhá staletí totiž byl doslova pohřebný v zemi pod hromadami hlíny, až si ho v 70. letech minulého století všiml archeolog a úpický rodák Antonín Hejna a s pomocí svých studentů ho po 500 letech znovu odkryl.
Hrad, jemuž se věnuje část úpického muzea a který představuje zajímavé kamenné fragmenty, objevené při archeologickém průzkumu, se poprvé kompletně otevřel letos v květnu, a řadí se tak k novinkám letošní sezony.
Autorka je spolupracovnicí redakce