Denis Demonpion: Houellebecq (3.)
V aktualizované verzi životopisu Michela Houellebecqa se jeho autor snaží o co nejobjektivnější portrét francouzského spisovatele, provokatéra a mystifikátora s pověstí cynika.
absolutní pauperizace. Někteří mají sexuální styk každý den; jiní pětkrát nebo šestkrát za život nebo nikdy. Někteří poznají desítky žen; jiní žádnou. Závisí to na tom, co nazýváme ‚zákonem trhu‘,“tak to vidí vypravěč. A pokračuje: „Ekonomický liberalismus znamená rozšíření bitevního pole na všechny věkové kategorie a společenské vrstvy. Stejně tak sexuální liberalismus znamená rozšíření bitevního pole na všechny věkové kategorie a společenské vrstvy.“
Michel Houellebecq nejde tak daleko, aby tvrdil, že se sex stal zbožím, ale téměř to tak říká. A je znát, že mu to vadí a že ho to ubíjí. Mluví z vlastní zkušenosti? Rozhodně to tak trochu naznačuje. A v tom je jeho text silný. Jeho hrdina – je to on sám? – byl hospitalizován v zotavovně v Rueil-Malmaison. S depresí. Pozoruje „své druhy v neštěstí“. „Postupně jsem došel k závěru, že tito lidé – muži i ženy – vůbec nejsou pomatení; chybí jim jen láska. Jejich gesta, chování, mimika, to vše vypovídalo o srdcervoucí žízni po tělesném kontaktu a laskání; přirozeně to však nebylo možné.“
Neštěstí na celé čáře. Ať se nám to líbí, nebo ne, a přestože tón textu je jiný a ke stylovému mistrovství má daleko, mezi řádky tu je slyšet filozofie, jež silně připomíná Cestu do hluboké noci, v níž Céline hořekuje nad světem, který se zbláznil ve své zběsilé honbě za překotnou urbanizací, svazující produktivitou a automatizací práce a úplně zapomněl brát v potaz blaho a pohodlí svých potomků. Jako by ten hypotetický ztracený ráj ani nikdy neexistoval. Michel Houellebecq ovšem na všechno to zlo spojené s koncem století, které precizně popisuje, nenachází lék. Zatím. Budeme si muset počkat na další román, Les Particules élémentaires (Elementární částice), v němž se stane vykladačem vědy a důmyslných vědeckých propočtů a načrtne nějaké ty futuristické vize předjímající, že když už ne štěstí, tak aspoň budoucnost – jak to říct? – možná je.
Marie-Pierre není jediná, kdo v Michela a jeho nadání věří. Dominique Noguez byl bezpochyby tím prvním, kdo využil svých kontaktů v nakladatelském světě, aby prosadil Extension du domaine de la lutte (Rozšíření bitevního pole) k vydání. Noguez byl tak trochu všude, uměl se udělat nepostradatelným. Často se právě jeho zásluhou objeví titul k vydání, propojí či přímo spojí potřební lidé z branže. Vede ob rok vycházející Revue d’esthétique, založenou roku 1948, je členem různých porot, což mu umožňuje po celý rok ovlivňovat udílení cen, být zadobře s nakladateli a v případě potřeby udat k vydání i svou tvorbu. Sedí v porotě ceny Prix Décembre, původně zvané Prix Novembre, kterou Pierre Bergé dotuje šekem na 30 000 eur tak dlouho, dokud zůstane jejím šlechetným mecenášem. Houellebecqa obdivuje za to, jak je odvážný, a udržují spolu zvláštní vztahy. Jde o jakési podvolení vyžadované jedním a akceptované tím druhým. Jsou přáteli? Dominique Noguez si myslí, že ano. Nicméně nikdy k sobě nebyli důvěrní natolik, aby se spolu bavili o něčem jiném než o literatuře.
„Nikdy se ho na nic neptám. K ničemu by to nevedlo. Mluví o tom, co má chuť mi říct. Vím jenom, že se narodil na ostrově Réunion.“Netuší nic o jeho dětství, o vztazích s rodiči, o babičce, kterou zbožňoval, o ženách, s nimiž se stýkal. A už vůbec nic o jeho původu. „Jeho jméno zní vlámsky, ale bude spíš normandské.“Čistá dedukce. Podobně odhaduje Michelovy strasti i radosti. Ano, jeho syna jednou viděl. „Bylo mu tenkrát třináct.“– „Nikdy nemluvíte o soukromí?“– „Ale ano, někdy ano… Většinou se ovšem rychle přesuneme k obecnějším věcem.“
V knize Houellebecq, en fait (Houellebecq, skutečně), kterou mu zasvětil, Dominique Noguez vypráví, že o něm poprvé zaslechl někdy „odpoledne roku 1990 nebo 1991“v kanceláři Joaquima Vitala. Šéfredaktor nakladatelství La Différence si u něho a u básníka Clauda Michela Clunyho ověřoval, co si myslí o ukázkách básní, které se chystal vydat. „Měl tam děsivé verše o smrti otce – o to
Pokud jde o Houellebecqa, ten se snaží udat Extension du domaine de la lutte (Rozšíření bitevního pole). Pýcha mu nedá, aby to zkoušel v nakladatelství Le Dilettante, kde svá díla vydávají spisovatelé jako Éric Holder, Vincent Ravalec či Anna Gavalda. Nabídl tam totiž svou druhou básnickou sbírku, Le Sens du combat (Smysl pro zápas), a setkal se s odmítnutím, což dosud těžko zpracovává.
Obrátil se tedy na Jeana Ristata, který je zadobře s nakladatelstvím Gallimard, jež tou dobou zastřešuje dříve samostatné nakladatelství Mercure de France, kde zase má své útočiště revue Digraphe. Přestože však Ristat spravuje duševní odkaz Louise Aragona, nemá dostatečně ostré lokty. Nesvede nic, pokud si tu věc nevezme za svou Antoine Gallimard, dědic jednoho z největších nakladatelských podniků ve Francii, což se také nestane. „Nemohl jsem Houellebecqa zařadit do své ediční řady, sotva jsem ji držel nad vodou,“omlouvá se zarmouceně Ristat. „Naše přátelství to ale nijak nepoznamenalo.“
Spisovatel Philippe Sollers, přední postava nakladatelství Gallimard, kde má hned několik čestných funkcí jako šéfredaktor revue L’Infini a člen redakční rady, trvá na tom, že se ho tehdy na názor nikdo nezeptal: „Rukopis s názvem Extension du domaine de la lutte mi nikdy rukama neprošel.“
Všechny pokusy, které Dominique Noguez podnikne, jsou marné. Jérôme Lindon, obávaný a uznávaný šéfredaktor nakladatelství Les Éditions de Minuit, dokonce pošle své zamítnutí písemně. Nepovažuje toho debutanta za hodného ocitnout se v jeho katalogu po boku spisovatelů tak renomovaných, jako byli Samuel Beckett, Nathalie Sarraute nebo Robert Pinget. Ani nakladatelství Du Rocher, kde vydali Houellebecqův esej o Lovecraftovi, po rukopisu nesáhne a šanci promarní.
Redakčně kráceno.
Zítra: Houellebecq (4.)
Francouzský novinář Denis Demonpion pracoval např. v deníku Liberation či týdeníku Le Nouvel Observateur. Roku 2018 získal za životopis amerického spisovatele Jeroma Davida Salingera (Salinger intime) ocenění Prix Goncourt de la biographie. Předloni aktualizoval a rozšířil neautorizovanou biografii kontroverzního francouzského romanopisce Michela Houellebecqa z roku 2005. Ta nyní vychází v nakladatelství Odeon v českém překladu Jovanky Šotolové.