Med, sladký všelék

Příroda je velká čarodějka a u medu si dala zvlášť záležet. Po desetitisíce let ho člověk používá nejen jako sladidlo, ale i jako lék. Že med má blahodárný vliv na lidský organizmus, to věděli již staří Egypťané.

Med obsahuje stovky zdraví prospěšných látek – zejména vitaminy, železo, fosfor, vápník, hořčík, glukózu a fruktózu. Je antiseptický, to znamená, že se v něm nemnoží bakterie. Ošetření spáleniny nebo řezné rány medem zabraňuje růstu bakterií, i když jsou rány těžce infikovány. O tom se přesvědčili vojáci ve válkách. Sečné rány, amputace končetin, popáleniny, to vše bylo ošetřováno medem. Je zcela po právu považován za přírodní antibiotikum. Svým složením je schopen ničit bakterie a celkově posilovat obranyschopnost organismu. Med posiluje srdce, cévy, snižuje krevní tlak, zmírňuje bolest krku, usnadňuje vstřebávání vápníku, chrání játra, pomáhá snižovat hladinu cholesterolu, nezatěžuje žaludek a zabraňuje množení bakterií v zažívacím traktu, pomáhá při žaludečních vředech, zklidňuje a pomáhá při nespavosti.

Výčet toho, co všechno umí, není vyčerpávající. Nejen na podzim, kdy nás škrábe v krku, ale celý rok bychom měli jíst med. Nejlépe každý den ráno lžičku nalačno půl hodiny před snídaní. Prospěje to naší imunitě. Med se používá i v kosmetice. Vyživuje, zvláčňuje a rozjasňuje pokožku a bojuje proti škodlivým volným radikálům, které urychlují stárnutí pleti.

Jeho chemické složení nedovolí bakteriím v něm přežívat. Je to dáno nízkým obsahem vody. Norma českého medu připouští maximálně 18 procent vody. K trvanlivosti medu přispívá i jeho extrémní kyselost. Velmi málo bakterií a mikroorganismů je schopno v takovém prostředí přežít. Archeologové

v Egyptě při vykopávkách nalezli nádoby s medem, který je 2000 let starý, a přesto je to i dnes plnohodnotný med. Pro vědce je to důkaz zázračných vlastností medu a jeho věčné trvanlivosti.

Med obsahuje až 80 procent cukru. Rychlé vstřebání a okamžité využití energie pro životní funkce jsou jeho velkou výhodou, a přitom je mnohem lépe stravitelný než cukr. Nejznámější horolezec všech dob Edmund Hillary, když zdolával Mount Everest, měl u sebe med jako rychlý zdroj energie. Mimochodem sám byl již od svých deseti let včelařem.

Med skladujeme nejlépe na suchých a chladných místech (deset až 15 °C) bez přístupu přímého slunečního svitu. Pak nám vydrží dlouho stejně kvalitní. Na podzim a v zimě často vaříme čaj s medem. Medu vadí vysoké teploty. Jenže záleží na tom, jak dlouho je vysoké teplotě vystaven. Vroucí voda, kterou naléváme do hrnečku, okamžitě zchladne na 80 °C, po deseti minutách má již 60 °C a už můžeme upíjet. Aby se většina látek v medu zničila, bylo by třeba teplotu 80 °C udržovat alespoň hodinu.

Většina kvalitního medu dříve či později zkrystalizuje. Je to důkazem přírodního původu medu. Jde o přirozený proces, který není na závadu, neztrácí se tím důležité látky v medu obsažené. Naopak med, jenž nekrystalizuje, je podezřelý. Výjimkou je akátový med, který má vyšší podíl fruktózy. Zkrystalizovaný med ztekutíme ve vodní lázni o teplotě do 50 °C. Ztekucení by mělo proběhnout v co nejkratším čase. Nepoužívejte mikrovlnnou troubu!

Važme si medu nejen pro jeho prospěšnost lidskému zdraví, ale také proto, že pilné včelky jeho výrobě obětují celý život. Pro jeden kilogram medu musí obletět pět milionů květů, přitom nalétají téměř 200 tisíc kilometrů. K naplnění jedné čajové lžičky medu pracuje celý svůj život dvanáct včel. A je to život těžký. Vyrobit med totiž není žádný med.

Osvětová rubrika LN o včelách vychází ve spolupráci s Českým svazem včelařů, jehož je autorka textu předsedkyní, a za pomoci podniku Vojenské lesy a statky.

Případné reakce posílejte na adresu istvan.leko@lidovky.cz