Festival světové úrovně

zrušit jedna z afrických kapel, jež skončila ve své zemi v odbavovacím pásmu letiště. I tak ale ti, kteří nakonec do Náměště přijeli, přivezli naprosto špičkovou hudbu a bylo mezi nimi několik opravdu velkých hvězd. Alespoň o první části festivalu to tedy platilo bezezbytku.

Zahajovací koncert mělo na starosti duo Lina_Raül Refree, momentálně v rámci evropské world music obsazující absolutní špičku. Spojení portugalské zpěvačky Liny Rodriguesové, jež brilantně interpretuje emocemi nabitý styl fado, a španělského producenta a v tomto případě hlavně klavíristy Raüla Refreeho (proslulého spoluprací s flamenkovou zpěvačkou Rosalií či americkým rockovým avantgardistou Leem Ranaldem), je vysloveně posvěcené.

Vlastně není ani podstatné, že zpěv fado doprovázený klavírem resp. elektronikou a klávesami, je něco světově unikátního. To je jen formální záležitost. Ale hloubka Linina prožitku je přenosná bez ohledu na instrumentaci nebo znalost kontextu celého projektu.

Totéž vlastně lze říci i o druhé hlavní hvězdě první poloviny Folkových prázdnin, neworleanské multiinstrumentalistce a zpěvačce Leyle McCalla. Ta ve vlastním (notně angažovaném) i tradicionálním repertoáru s dalšími třemi brilantními, úsporně a „moudře“hrajícími hudebníky vzala posluchače na projížďku styly typickými hlavně pro kreolskou oblast. Cajun, zydeco, kalypso, ale i názvuky blues a jazzu vytvořily v jejím podání ucelenou zprávu o hudbě, která sice existuje ve v podstatě nezměněné podobě bezmála sto let, ale zároveň je natolik živá, že dokáže i v 21. století naprosto strhnout.

Čest hudebnímu odkazu zdejšího prostoru dělali na „Folkovkách“Moravané, konkrétně Horňácká muzika Petra Mišky s hosty, mj. horňáckou legendou Martinem Hrbáčem, a to jak v samostatném bloku, tak v rámci rozšířeného, současnou instrumentací podpořeného projektu Hrubá hudba.

A mezi domácími účinkujícími excelovali i další. Za všech okolností spolehlivá, vtahující a instrumentálně mistrovská Druhá tráva s Robertem Křesťanem, písničkář Vašek Koubek s kapelou, která jeho hospodsko-poetické songy rozehrávala do místy až waitsovského výrazu, anebo zpěvačka a klávesistka Beata Hlavenková.

Držitelka loňského Anděla v hlavní kategorii Sólová interpretka roku představila svoji Kapelu snů, jejíž instrumentální hvězdou je bezesporu trumpetista a v tomto případě i bubeník Oskar Török. Repertoár, postavený z velké části na zhudebněné poezii Bohuslava Reynka (výstava jeho grafických prací a projekce několika filmových dokumentů o něm byly také součástí programu festivalu), je hudebně niterný, k posluchači vstřícný, a přitom vysoce propracovaný. „Pop, který umějí zahrát jen jazzmani,“parafrázovala Hlavenková svoji oblíbenou písničkářku Joni Mitchellovou.

Folkové prázdniny trvají v Náměšti nad Oslavou až do pozdní sobotní noci za účasti řady výborných domácích i zahraničních hudebníků.