Starou, nebo Novou řekou?
OLužnici se říká, že kdo ji nejel, nebyl na vodě. Vodáci, zejména ti rekreační, ji milují; není příliš náročná a při jejím splouvání se dají poznat všechny tváře jižních Čech.
Meandry klikatící se v lukách? Písečné pláže, svádějící ke koupání? Zříceniny starých hradů na dosah ruky? Adrenalinové prvky v podobě spadlých kmenů? Toho všeho nabízí Lužnice plnou náruč. Řeka líně protékající krajinou jihočeských rybníků vám dovolí i malé nahlédnutí do dobře promyšleného středověkého rybničního hospodářství.
Nad jezem Pilař, jedním z nejnebezpečnějších v Česku, kde na vodáky číhá pomyslné hejno vodníků výhružně klapajících hrnečky, začíná legendární Zlatá stoka: umělý kanál, který už víc než pět set let přivádí vodu do sádek a doplňuje ji několika desítkám rybníků.
Tak, jak ji vybudoval Jakub Krčín
Pod Pilařem už čeká Majdalena, kousek za ní Rozvodí a na něm se musíte rozhodnout, kudy dál: Starou, nebo Novou řekou?
Nová řeka je další umělý vodní kanál ze 16. století. Vybudoval ji Jakub Krčín, odvedl tak část vody z Lužnice do řeky Nežárky, ochránil rybník Rožmberk před případnou povodní a zabránil protržení jeho hráze. Stará řeka, její slepá ramena a meandry skryté v tichu lužních lesů sice lákají a svádí k dobrodružství, ale koryto je neudržované a průjezdné jen pro zkušenější posádku.
Pokud se podobně jako většina vodáků rozhodnete pro jistější plavbu po Nové řece, o romantiku říčních plaveb rozhodně nepřijdete, protože ač umělá, během staletí dokonale splynula s malebnou krajinou. V suchých létech ale možná budete žehrat, že jste do lodě nepřihodili bicykl, protože tu bývá tak málo vody, že by se po dně téměř dalo jet na kole.
Do Londýna i Nového Yorku
Krásná historická města Soběslav, Tábor, Bechyně a most Bechyňská duha nebo Týn nad Vltavou, hrad Dobronice, zámečky Jemčina a Mitrowicz v Kolodějích nad Lužnicí anebo Stádlecký most, poslední dochovaný velký empírový řetězový most v Česku: na březích řeky objevíte spousty míst, kde stojí za to zastavit se a chvíli zdržet.
Vypravit se ale můžete i do krajiny kolem Suchdolu nad Lužnicí, kde většina vodáckých expedic začíná. Kousek odtud můžete navštívit vesničky s neuvěřitelně atraktivními světovými jmény Velký a Malý Londýn, Bosnu, Nový York, Paříž anebo také Tři Facky. Orientačním bodem je obec Rapšach, o kousek dál ještě objevíte Benátky.
Na cestě k pramenům
Ještě dál od civilizace se dostanete na cestu k pramenům. Lužnice má dokonce dva, oba v krásné a díkybohu dosud opuštěné krajině Novohradských hor, „falešný“na naší straně hranice a ten „pravý“v Rakousku kousek za hranicemi.
Říčka pramení pod jménem Laisnitz na úbočí Helbergsteinu (1050 m). Po necelém kilometru vtéká na naše území a stává se z ní Lužnice; zanedlouho se do ní také vlévá další drobný potůček a právě jeho pramen na našem území je ten „nepravý“.
Lužnice se u nás ale dlouho nezdrží, asi po pěti kilometrech střemhlavého toku strmým údolím obkrouží zaniklou osadu Stříbrné Hutě a znovu vtéká do Rakouska, aby se na naše území znovu vrátila u Českých Velenic.
Od staré sklářské osady
K oběma pramenům vede z české strany jediná cesta, a to od Pohoří na Šumavě, staré sklářské osady, která vznikla během 18. století. Legendární je zdejší barokní kostel, který během 20. století zchátral: obec ležela v hraničním pásmu, staří obyvatelé odešli a noví se sem stěhovat nesměli.
V květnu 1999 se krátce před zahájením rekonstrukce zřítila věž a klenba kostela se střechou. Stát zůstaly pouze obvodové zdi a zastřešený presbytář. Pokud se od něj vypravíte ke „správnému“prameni, tam a zpátky počítejte přibližně se sedmikilometrovou procházkou.
Ještě na závěr informace pro ty, kdo touží vzít do ruky pádlo, ale s řekou Lužnicí příliš mnoho zkušeností nemají: různé kilometráže udávají délku řeky kolem 150 km, doba splutí celého toku závisí na délce zvolených etap. Většinou se dá zvládnout za takových osm až deset dní. Máte-li o prázdninách tolik volného času, tak rozhodně neváhejte...
Autorka je spolupracovnicí redakce