Denis Demonpion: Houellebecq (4.)

V aktualizované verzi životopisu Michela Houellebecqa se jeho autor snaží o co nejobjektivnější portrét francouzského spisovatele, provokatéra a mystifikátora s pověstí cynika.

v čínské čtvrti, jednom z mála „dokonale bezpečných“míst, protože se tu podařilo zůstat dostatečně daleko od těch částí Paříže, kde se „usadili černoši nebo Arabové“. V reálném světě je to místo, kde přebývá spisovatel Michel Houellebecq.

François/Houellebecq přečetl všechny knihy Jorise-Karla Huysmanse, zvláštního úkazu literatury 19. století, dekadentního umělce, milovníka Schopenhauera a Baudelaira. Považuje ho za svého „souputníka, věrného přítele“a sám o něm napsal doktorskou práci nazvanou Joris-Karl Huysmans ou la Sortie du tunnel (Joris-Karl Huysmans aneb Jak vyjít z tunelu). Za což si vysloužil „jednohlasné blahopřání poroty, ačkoli čekal spíše hodnocení průměrné“. Michel Houellebecq už je takový: kdykoli se v některém ze svých románů ztotožní s některou z postav, vždy z toho vychází jako vítěz, spokojen sám se sebou. Když se Muslimské bratrstvo dostane k moci, François je přátelsky poslán do důchodu, ale jeho nadání je tak výrazné, že ho ředitel Sorbonny, „islámské univerzity“, jež je od nynějška financována penězi ze Saúdské Arábie, vyzývá, aby se vrátil k výuce, přičemž ho přirovnává k Nietzschemu, autorovi Zrození tragédie z ducha hudby. François přičinlivě poslechne, podlehne jednak vší té chvále a jednak představě nesmírně vysokého platu, třikrát vyššího než jeho důchod. A své sehraje samozřejmě i to, že když je teď povolená polygamie, může se těšit, že mu v domácnosti bude dělat společnost hned několik vdavekchtivých slečen. S muslimskou vírou v Soumission (Podvolení) lehce nejde dohromady jeden detail: docela dost se tu holduje alkoholu, zpravidla s přesným udáním názvu a značky. Hruškovice, víno výhradně s chráněným označením původu (AOC) z vyhlášených oblastí jako Rully, Cahors či Sauternes, případně libanonské, šumivé z Champagne, pálenka z Bas Armagnac nebo Le Calvados, pivo značek Leffe a Hoegaarden, portské a taky rum… Chybí snad už jen mešní víno. Vždyť také Huysmans konvertoval ke katolické víře. Houellebecq sám byl po určitou dobu mysticismem rovněž zaujat a po Huysmansově vzoru strávil v zimě roku 2013 tři dny a dvě noci v opatství Ligugé nedaleko Poitiers. K prozření nedošlo. Ostatně i François se podvolí islámu „pro osobní pohodlí“, z pasivního oportunismu.

Mediální kampaň byla spuštěna. Tři dny před uvedením románu Soumission (Podvolení) na knižní trh mu víkendové vydání deníku Libération věnuje celou titulní stranu a ještě přílohu. „Toto je román, spíše komický,“píše Philippe Lançon v článku nazvaném „Houellebecq a vzestup Koránu“.

A dále uvádí, že prostřednictvím témat, kterých se kniha dotýká, dodává „s dosti účinnou lehkostí, zvráceností a dvojznačností /…/ obyčejnému plácání křídla“. A ještě podotýká, že „vše je tak trochu uvolněné, líné a svůdně nedbalé, podobně jako protagonista, jenž zvolí předčasný odchod“. Hospodářský deník Les Échos román nechválí; kniha se nelíbila ani recenzentovi týdeníku L’Express, jenž připomíná, jak Houellebecq před lety prohlásil, že islám „je nejblbější náboženství“, a tentokrát ho představuje „spíše“jako „náboženství, co je nejvíc cool“. Jinak román považuje za „nepovedený, falešně provokativní“, zkrátka „podvolení tomu, co doba vyžaduje“.

Spisovatelka Chahdortt Djavannová, která ve svém rodném Íránu jako dítě zažila islámskou revoluci ajatolláha Chomejního, v románové postavě prvního francouzského muslimského prezidenta Mohammeda ben Abbe` se poznala Hasana Rúháního, od roku 2013 prezidenta Íránské islámské republiky. „Můžeme si myslet, že Houellebecq váhá mezi dvěma polohami, chorobným a zraněným narcisismem na jedné straně a chorobnou nenávistí vůči sobě a své zemi na straně druhé. A že si užívá té nejhlubší spisovatelské zvrácenosti: stačí mu tři sta stran, aby zničil úplně celou Francii,“píše. V rozhovoru zveřejněném v týdeníku L’Obs Michel Houellebecq zdůrazňuje,

Soumission (Podvolení) předjímá, že po dvou „katastrofálních“pětiletých volebních obdobích Françoise Hollanda zvítězí ve francouzských prezidentských volbách v roce 2022 muslimský kandidát. Člověk se může jmenovat Michel Houellebecq a napsat „anticipační“román, jak autor své dílo samolibě označuje, ale vždycky tam zůstane něco, co neklape a na co autor nepomyslel, co mu uniklo. Když pak skutečnost dožene, a dokonce předčí fikci, nastává velké nebezpečí, že to celé bude úplně mimo. Právě 7. ledna 2015 si nikdo neuměl představit, k jakému masakru ve jménu islámu dojde v prostorách pařížské redakce Charlie Hebdo a o dva dny později v košer hypermarketu ve Vincennes. Po obou atentátech zůstaly oběti: mrtví, těžce zranění, znetvoření; mezi nimi i Philippe Lançon.

Vrazi vyzbrojení kalašnikovy byli na útěku, nikdo nevěděl, kolik jich přesně je. Přestože se do akce zapojily všechny policejní složky, trvalo několik trýznivých hodin, než atentátníky dostihly. Michel Houellebecq byl „k smrti vyděšený“. Pod rouškou anonymity to potvrdil jeden z jeho blízkých. Teresa Cremisiová, její „spřízněná duše“Alice d’Andignéová, jež má na starost přípravu textů k vydání, tedy redakční a editorské záležitosti, a tisková mluvčí Soizic Molkhouová honem skočí do taxíku a jedou za ním domů, aby ho podpořily. Týdeník Charlie Hebdo měl tento týden na první straně titulek „Věštby mága Houellebecqa“doplněný kresbou Renalda Luziera, který se podepisuje Luz, a dvěma bublinami, z nichž jedna hlásala „V roce 2015 přijdu o všechny zuby“a druhá „V roce 2022 budu slavit ramadán“. Přední stranu obálky Houellebecqovi věnoval také týdeník L’Obs, přičemž jeho titulek proklamuje: „Přežil jsem všechny útoky.“Ale ve skutečnosti měl spisovatel pěkný strach. Bydlel v pařížské čínské čtvrti, proto honem odstranil své jméno z dopisní schránky a označil si ji nápisem vyvedeným čínskými znaky. Potom se ukryl do mlýna svého přítele Jeana-Louise Auberta asi šedesát kilometrů jihozápadně od Paříže. Ten samý den mu ministr vnitra Bernard Cazeneuve přiklepl policejní ochranu.

Redakčně kráceno.

Francouzský novinář Denis Demonpion pracoval např. v deníku Liberation či týdeníku Le Nouvel Observateur. Roku 2018 získal za životopis amerického spisovatele Jeroma Davida Salingera (Salinger intime) ocenění Prix Goncourt de la biographie. Předloni aktualizoval a rozšířil neautorizovanou biografii kontroverzního francouzského romanopisce Michela Houellebecqa z roku 2005. Ta nyní vychází v nakladatelství Odeon v českém překladu Jovanky Šotolové.