Český lovec nacistů
Osobnosti o smyslu života I Sportovní sloupek Šachy I Politika na ulici I Rezonance Čekstajl I Česká báseň I Zahraniční postřeh
O včelách a lidech I Foto týdne I Short
Počátkem roku 1942 se československá exilová vláda stala jedním ze signatářů tzv. svatojakubské deklarace, v níž okupované státy formulovaly zásady, na nichž by mělo být postaveno poválečné stíhání válečných zločinů. Tento princip následně přijaly také spojenecké velmoci a stal se jedním z válečných cílů antihitlerovské koalice. Osobou, která byla u nás po válce ztělesněním spravedlnosti, se stal generál Bohuslav Ečer.
Narodil se 31. července 1893 v Hranicích na Moravě. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Kroměříži odešel studovat práva do Vídně. V roce 1915 však musel
který byl považován za zárodek příští exilové vlády. Po pádu Francie zůstal v její jižní, neobsazené části. Zpočátku pracoval na československém konzulátu, který mohl do jara 1941 pololegálně působit v Marseille. Později se věnoval studiu problémů mezinárodního práva v Nice. V září 1942, krátce před obsazením jižní Francie nacisty, se mu přes Španělsko a Portugalsko podařilo dostat do Velké Británie.
V Londýně se aktivně zapojil do příprav na poválečné stíhání nacistických válečných zločinců. Účastnil se mimo jiné příprav statutu mezinárodního soudního dvora, který později zasedal v Norimberku, a od září 1943 zastupoval jako mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr Československo v komisi Spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů. Ještě před skončením války mu byla propůjčena hodnost plukovníka a později generála justiční služby. Po válce vedl naši delegaci během norimberského procesu a řídil československou pátrací službu v Německu. Pro miliony spoluobčanů se stal mužem, který zajistil „návrat“K. H. Franka. V roce 1947 se stal jedním ze soudců Mezinárodního dvora v Haagu.
Krátce po únorovém převratu však byl z Haagu odvolán, zbaven vojenské hodnosti a byla mu znemožněna i akademická činnost na brněnské právnické fakultě. Jako právník se snažil alespoň hájit oběti politických procesů. Jen jeho předčasné úmrtí 14. března 1954 zabránilo již připravovanému zatčení.