Fandíme plavkyním i šermířům!

Olympijské hry jsou v plném proudu a my každý den nedočkavě sledujeme výkony a výsledky v rozličných disciplínách. Jak účastníkům jednotlivých sportů vlastně říkáme? Názvy sportovců vznikají zpravidla odvozováním pomocí přípon a mnohé z nich vznikly za účelem zjednodušení původního vyjádření (atlet, který hází oštěpem > oštěpař). Nejčastěji je tvoříme od podstatných jmen (basketbal, judo, oštěp apod.) a nezřídka se tyto názvy odvozují také od sloves vyjadřujících sportovní činnost – jako plavat, střílet či vzpírat. Čeština oplývá bohatstvím přípon, pomocí kterých jsou takzvaná jména konatelská (od podstatných jmen) a činitelská (od sloves) utvářena.

Značně rozšířená jsou pojmenování odvozená příponou -ista: basketbalista, kanoista, cyklista, freestylista, badmintonista, judista aj. Většinou se tvoří od podstatných jmen cizího původu. „Mezinárodní“příponě -ista vděčíme i za obrovské množství názvů dalších osob, například muzikantů, vědců, názorových stoupenců apod. Sami si můžete vyzkoušet, na kolik takových jmen si vzpomenete. Velmi často se také setkáváme s příponou -ař, případně -ář, připojovanou ke jmennému nebo slovesnému základu, např. prknař, čtvrtkař, koulař, slalomář, kajakář, veslař atd. Některá z těchto jmen jsou stále pociťována jako stylově nižší, pocházejí ze sportovního slangu a do spisovného jazyka postupně pronikají skrze sportovní publicistiku. Převážně od sloves vznikají názvy zakončené na -ec (plavec, chodec, střelec, lezec), ojediněle mohou být tvořeny i od podstatných jmen (maratonec). Nezřídka fandíme i olympionikům s příponami -(n)ík (zápasník, bojovník), -er (boxer, sprinter ) či -č (hráč, vzpěrač). Jako méně frekventované se ve sportovním prostředí vyskytují také přípony -an (skokan) nebo -íř (šermíř).

Ne vždy musejí být názvy sportovců slovy odvozenými. Například slovo atlet bylo do češtiny, stejně jako do mnoha dalších evropských jazyků, přejato z řeckého athletes zprostředkovaně přes latinu (athleta). Jistě nás nepřekvapí, že z původního olympijského jazyka se k nám dostala i některá další pojmenování, kupříkladu gymnasta z řeckého gymnastes „cvičitel“nebo akrobat z řec. akróbatos „na špičkách jdoucí“. A abychom nezapomněli na sportovkyně, přechýlená jména se zdaleka nejčastěji tvoří příponou -ka (fotbalistka, skokanka, oštěpařka aj.). Ta se připojuje k „mužskému“základu po odtržení koncovky. V dalších případech užíváme přípony -(n)ice (zápasnice) nebo -kyně (plavkyně, běžkyně), které se naopak dosazují na místo původní přípony mužských jmen, jako je -ec či -(n)ík.

Všem sportovcům i sportovkyním zdar!

Autorka pracuje v jazykové poradně ÚJČ AV ČR