Dřív až k pláči bitý, teď král
„Že někdy vyhraje olympiádu? To by mě v životě nenapadlo. Ale strašně mu to přeju,“líčí Josef Šimáček, trenér oddílu Judo Vysočina, začátky svého mládežnického svěřence Lukáše Krpálka, od včerejška dvojnásobného vítěze her pod pěti kruhy. „Byl sice talentovaný, ale takových už jsem viděl víc – a většina z nich to postupem času vzdala,“dodává trenér (rozhovor s ním čtěte na www.lidovky.cz).
K údivu i radosti nejen pana Šimáčka včera Krpálek ke zlatu z Ria 2016 v kategorii do 100 kilogramů přidal v Tokiu i triumf v supertěžké váze. Jako první v historii tak dokázal vyhrát olympiádu ve dvou různých kategoriích.
„Ze Sokola k nám do SK přišel v nějakých deseti letech za svým starším bráchou Michalem, který byl taky předtím v reprezentaci. No a makal, makal, makal... Sice to chvilkama bylo tak trochu ubrečené judo, protože byl bitý, což mu nedělalo dobře. Ale díky své zabejčenosti se snažil dotáhnout na ty lepší, což se mu nakonec povedlo a dostal se tam, kam se dostal,“vypráví LN jihlavský trenér Šimáček a už se těší, jak si s Lukášem sednou a všechno osobně proberou.
Stejně jako při mistrovství světa v roce 2019 přinesl Krpálkovi štěstí judistický chrám Budókan. Byť tentokrát nemohl – kvůli proticovidovým opatřením – burácet rykem jedenácti tisíců diváků, přesto v něm český reprezentant prožil nezapomenutelné chvíle.
„Pocity jsou nepopsatelně nádherné, hned tak mi to všechno nedojde,“radoval se viditelně vyčerpaný čerstvě dvojnásobný olympijský vítěz při hovoru s novináři, kde si kvůli únavě dokonce vyžádal židli. Nezbyly v něm snad už žádné síly. Všechny je nechal na tatami ve čtveřici náročných soubojů na cestě ke zlatu, kde mu soupeřem byl i bolavý prsteníček levé ruky. Tohle zranění před soupeři úspěšně utajil.
„Čtrnáct dní zpátky jsem si trochu povyhodil prst na levé ruce,“prozradil a vyprávěl, jak si pak po tréninku navlékl snubní prstýnek a do druhého dne mu prst otekl. „Myslel jsem, že si budu muset uříznout prstýnek. Když jsem to doma naznačil, úplně jsem s tím neuspěl,“ líčil včera se smíchem. „Naštěstí se povedlo prstýnek sundat a prst se trošku dal do kupy. Ale závěrečná příprava kvůli tomu byla náročná,“přiznal.
Při zápasech ho zranění bolelo, když se sokům vytrhával. „Prst to nedával. Těším se, že už to máme za sebou a dám si všechny bolístky do kupy,“řekl. Při vyhlašování se pak bál, že mu medaile, již si musel brát z podnosu, spadne na zem.
Třicetiletý rodák z Jihlavy na cestě za zlatem vyřadil Džaváda Mahdžúba z týmu uprchlíků, Uzbeka Bekmuroda Oltibojeva a v semifinále si poradil na wazari s domácím Hisajošim Harasawou, když drama rozetnul až ve zlatém skóre.
Nakonec ho čekal Gruzínec Guram Tušišvili, mistr světa z roku 2018, s nímž měl dosud bilanci 0:2. Krpálkovi se dařilo eliminovat soupeřovy útoky, přestože ho to stálo dvě napomínání za pasivitu. A když v poslední minutě dostal žlutou kartu i Tušišvili, uskutečnil Krpálek klíčový výpad. Soupeře stáhl na zem a získal wazari. Sevřením po dalších deset sekund dosáhl ipponu – a díky tomu těsně přes vypršením limitu vyhrál!
„To byl prostě zážitek, neopakovatelný. Už třeba to, porazit Japonce doma, který byl velkým favoritem... Byla tady všechna esa, sestava, která se málokdy v historii sejde, něco neuvěřitelného,“dojímal se Michal Vachun, český viceprezident Evropské unie juda. Krpálka označil za obrovský příklad. Za judistu s nesmírnou morální sílou. „A schopností jít si za svým. Ukazuje, co třeba mnohým chybí. Nezlomnou vůli, nezdolnou energii, kterou ze sebe dostane,“líčil Vachun v euforii z triumfu krajana.
A rozhodně nebyl v těchto pocitech sám.