Věděl jsem, že musím jet sakra dobře

(od našeho zpravodaje) Ve tváři se mu zrcadlilo obrovské štěstí a zároveň i úleva. Má všechno. Teď už ano. Neexistuje žádný další velký titul, na který by kajakář Jiří Prskavec ve svých 28 letech na divoké vodě nedosáhl. V Tokiu vybojoval ten poslední, který mu chyběl do sbírky, když ve finále porazil druhého Slováka Jakuba Grigara o více než tři sekundy. A náramně si to užíval.

„Je to masakr. Strašně silné,“líčil Prskavec se zlatem na krku. „Když jsem teď dostal na ucho na mobil manželku a maminku... To jejich dojetí... Ony fakt plakaly. Bylo to hrozně pěkné. A zároveň jsem slyšel, co se dělo v Troji.“

Věděl jste při posledních záběrech, že si jedete pro zlato?

Tušil jsem, že to je dobrý. Na horní části trati jsem měl ještě pocit, že trochu ztrácím a že to není úplně ono. Tak jsem jízdu poněkud zrychlil.

Přitom jste na prvním mezičase nic neztrácel, už tam jste vedl.

Jenže já si tím nebyl jistý. Zato ve chvíli, kdy se mi povedlo zrychlit, jsem věděl, že teď už to můžu jen tlačit do cíle. Na spodní část trati jsem si věřil. Věděl jsem, že mám natrénováno.

Jel jste jako poslední. Znal jste časy závodníků před vámi?

Viděl jsem jet ve finále první dva kluky a pak jsem slyšel, že to

Kuba Grigar dal za 94 sekund (přesně 94,85). Což jsem považoval za dost dobrý čas. Ostatní časy už jsem pak nevěděl. Ale bylo mi jasné, že musím jet sakra dobře.

Byla to ve vašem podání životní jízda? Ta nejlepší?

Byla stoprocentně nejcennější. A nejtěžší. Jestli i nejlepší, neumím říci. Byly v ní dvě chybičky. Nahoře na trati se mi kousla loď v přejezdu, ale to nebylo vyloženě mojí vinou, tam vám prostě voda buď teče, nebo neteče. A potom se mi v protivodě v jedenáctce postavila loď hodně na zadek. Ale tím, že jsem to ustál, je to v pohodě.

Vyhrál jste už všechno. Mistrovství světa i Evropy, Světový pohár, teď i olympiádu. Máte pocit, že dál není kam vystoupat?

Ale je.

Třeba vyhrát olympiádu dvakrát, třikrát?

To si nechám pro sebe. Ale mám nápady, co by se dalo přidat.

Nebo se stejně jako Jessica Foxová pokoušet vyhrát hry na kajaku i kánoi.

Ne, to rozhodně nechci říkat, že se teď pustím na singlkanoi, v žádném případě. Ale na pár zajímavých možností myslím. Ovšem primární disciplínou bude vždycky kajak.

Protože je disciplínou královskou?

Královskou a nejtěžší. Byť tady musím říct: Všechna čest holkám singlířkám, jejich finále tu bylo výkonnostně nesmírně vysoko.

Teď budete dál pro ostatní kořistí. Už tady jste jezdil s jedničkou určenou lídrovi žebříčku.

A rozhodně se těším, že si to číslo vezmu domů, olympijská jednička se cení, a ještě mi ji udělali modrou, to mě nadchlo. A ta kořist... Samozřejmě, všichni mě chtějí dostat. Ale naštěstí je to na té divoké vodě takové pěkné, že každý jede sám za sebe, a až v cíli vidíme, kdo byl nakonec nejrychlejší. Myslím, že atmosféra mezi námi kajakáři je skvělá a bude taková vždycky, i když mě ti kluci budou chtít dostat a já se nebudu chtít nechat.