O málo, ale ašně rychle
Ké autoritě jménem Darwin, o dost možná ě rybníků i tom, proč soustavně přibývá lesů jsou příliš nadšeni.
Na základě satelitů a všelijakých modelů a rekonstrukcí dnes víme opravdu hodně – například jsme se dozvěděli, že množství zeleně v posledních dekádách globálně narůstá. Mnoho lidí si pořád myslí, že existuje nějaká příroda, která funguje sama o sobě a člověk ji může jen poškozovat. Ukazuje se však, že se příroda nedá oddělit od lidské činnosti už nejméně posledních deset nebo patnáct tisíc let. Lidský vliv není jen negativní. Naopak, lidé mohou přírodě i prospívat.
LN Máte nějaký příklad?
Úplně klasický, který používal už Vojen Ložek (český geolog a malakolog, 1925–2020 – pozn. red.), je, že nebýt příchodu zemědělství a neolitické revoluce, les by úplně pokryl naši krajinu a její diverzita by se snížila. Naše krajina byla totiž rozmanitá, protože se v ní udržovala mozaika lesa a bezlesí. V té mohla koexistovat spousta druhů, jež by jinak na jednom místě žít nemohly. Mozaiku udržovali velcí býložravci a požáry. Velké býložravce však vyhubil člověk a požárů ubylo vlivem změny klimatu. Nástup tradičního zemědělství naštěstí otevřenou krajinu udržel, a mozaiku tak zachránil.
LN Moderní zemědělství má taky nějaký pozitivní vliv?
To ne. Moderní zemědělství dělá z polí továrny. Místo mozaiky vytváří stejnorodé monokultury. Sází se tam řepka, kukuřice a tak podobně. Zbytek se nechává být, takže máme nejvíc lesa za posledních tři sta let a obrovské množství křovin. Odpovídají tomu i druhy, které u nás přibývají. Mezi ptáky pak roste výskyt lesních specialistů a ubývají druhy polní.
Mění se i mokřady, jednak zarůstají, jednak je v nich čím dál víc živin. Krajina se obecně eutrofizuje – všude je strašně moc dusíku a fosforu. V rybnících tak mizí organismy vázané na čistou vodu s málo živinami. Situace našich rybníků se od druhé poloviny minulého století totálně změnila. Jsou špinavé, nežije v nich živočišný plankton, a proto ani planktonožravé organismy.
Hnojí rybníky rybáři, nebo do nich stékají přebytečné živiny z okolní krajiny?
Je to obojím. Moc nevěřím, že by dnes byl splach živin z okolní krajiny větší než dřív. Poslední kapka jsou ale rybáři nasazující do rybníků příliš mnoho ryb. Ryby pak vyžerou veškerý plankton a v rybnících pak nežije nic jiného než kapři. Podle rybářů jsou rybníky už tak eutrofní, že kdyby v nich nechovali ryby, a nevytěžovali je, zarostou sinicemi. V každém případě ale rybníky hnojí a vápní, což je eutrofizuje ještě víc.
LN V minulosti se rybníky čas od času letnily. To už se dnes taky nedělá …
Dnes se o tom uvažuje, pomohlo by to, ale problém s živinami by to asi úplně nevyřešilo. Živiny v rybnících jsou a je jich tam hrozně moc. Řešení je odstranit z rybníků sediment a odvézt ho někam pryč, což je šíleně drahé.
LN Ve středověku, když se rybníky zakládaly, takové problémy nebyly?
To určitě ne. Živin bylo nesrovnatelně méně. V dnešní krajině je nejvíc dusíku a fosforu za celou geologickou historii.
LN Důvod je hnojení?
Ano. Je to ale třeba i v pracích prášcích. Dusík umíme čerpat z atmosféry a fosfor se těží v míře zcela přesahující vše, co tu dosud bylo.
LN Asi záleží také na tom, komu rybník patří. Se svým majetkem si přece může každý zacházet, jak chce …
Ano, ale chovatelé ryb tvrdí, že z ekonomických důvodů se nedá nic jiného dělat. Kdyby chovali méně ryb, převálcuje je konkurence. Jeden rybář mi tvrdil, že máme nejlepší rybářství v celé střední Evropě a ostatní nemají šanci. Jenže oni nemají šanci, protože nejedou na dřeň jako Češi. V Polsku vypadají vody líp než u nás, protože tamní rybáři nebyli schopni konkurovat našim a zkrachovali.
LN Rybáři ale mají i další potíže. Četl jsem třeba, že kvůli vedrům na konci léta ztrácel Bezdrev, což je náš druhý
LN Jak invazní druhy škodí?
Na nejobecnější úrovni jsou asi nejškodlivější predátoři nebo druhy roznášející nemoci. Konkurence, třeba když křídlatka nebo netýkavka žláznatá vytlačí místní rostliny, je relativně méně významná. Až jednou bude polovina našich druhů invazních, bude to asi větší problém, ale zatím konkurence invazních rostlin k masovému úbytku původních druhů nevedla. To spíš změna hospodaření zvýhodní některé druhy, třeba i původní, na úkor ostatních.
Když však přijde severoamerický norek a systematicky vyžírá populace raků, je to horší. Ještě lepší příklad jsou američtí raci, kteří šíří račí mor. Sami jsou proti němu odolní, takže hubí jen své evropské příbuzné.
LN Proč je v naší době víc ekologických invazí než v minulosti?
Způsobuje to lidská aktivita, cestování a nezáměrné i záměrné přenášení druhů. Kupodivu to záměrné přenášení a vysazování je velmi časté.
LN Myslíte třeba bolševníky?
U kytek je to skoro všechno. Často jde o okrasné druhy, jako byly netýkavky a křídlatky. Na Novém Zélandu zase dnes převažují britští ptáci, poněvadž si je tam přivezli kolonisti, aby jim připomínali evropskou přírodu.
LN Na druhou stranu skoro každý druh musel být někdy ve své historii invazní. Jinak by nikde nic nového nežilo.
Ale ne z kontinentu na kontinent. Přesuny mezi světadíly jsou opravdu unikátní. Každý druh byl expanzní, ale málokdy v tomto smyslu invazní.
LN Jsou přece teorie, že se občas utrhne kus břehu a přepluje oceán…
To je určitě pravda, ale docházelo k tomu strašně vzácně. V současnosti se výměna druhů mezi kontinenty zvýšila o mnoho řádů, klidně tisícinásobně.
Klimatické změny nejsou bezprecedentní, už tu byly mnohokrát. Tolik živin jako dnes ale v přírodě nebylo nikdy. Podobně je to s přesuny organismů z kontinentu na kontinent. Něco takového se dělo naposled před čtvrt miliardou let, když vznikl superkontinent Pangea.
LN Já neprovozuji žádné zimní sporty, vedro mi nevadí, takže se mi teplá zima líbí…
Jasně. Já rád lyžuju, ale to jezdím do Alp, kde to ještě funguje. Jinak mám ale teplo taky rád. Často jezdím do Afriky. Samotné teplo nevadí. Vadí příliš prudké změny. Má to i další následky: když vyschne půlka Afriky a přední východ, přijde migrační krize ještě většího rozsahu, než je teď.
LN To by mimochodem mohl být jeden z racionálních důvodů k ochraně přírody. Většinou se obhajuje tím, že v organismech z deštných lesů je spousta neobjevených léků, ale to nezní moc přesvědčivě.
Racionální důvody k ochraně přírody určitě existují, ale nelze je zaměňovat s důvody pro ochranu životního prostředí obecně. Musíme rozlišovat přinejmenším tři roviny. První je ochrana životního prostředí v úzkém slova smyslu. Je třeba se například starat, aby byla čistá pitná voda a nebyly v ní jedy. To, co se týká lidského zdraví, se dá odůvodnit snadno. Druhá rovina je ochrana zdrojů, kde už je zdůvodnění trochu těžší. Netýká se to totiž často přímo nás, ale třeba našich dětí. V praxi to znamená například, že les musí zůstat tam, kde právě je, kvůli zajištění stabilního vodního režimu.
Potíž je, že často ani nevíme, co ty zdroje přesně jsou. V současnosti mizí spousta druhů hmyzu, což by nám mohlo být jedno. Jenže v okamžiku, kdy začnou mizet opylovači kulturních plodin, to začne být problém. Nevíme přesně, co všechno pro nás příroda dělá. Zjistíme to, až když to dělat přestane. Není vyloučeno, že když bude příroda druhově chudá, přestane fungovat tak dobře, jako když je druhově bohatá. Občas se třeba přemnoží nějaký škůdce, který by jinak byl držen na uzdě řadou přirozených nepřátel. Čili ochrana zdrojů někdy dává argumenty pro ochranu biologické rozmanitosti, ale ty věci často nejsou jednoduše uchopitelné.
Třetí sféra se týká vlastní ochrany přírody, tedy toho, co je mimo nás a co nepřináší bezprostřední užitek. Lidé chtějí žít v pěkném prostředí, což je rozmanitá příroda. Tím se ale hůř odůvodňuje třeba ochrana hmyzích druhů, o jejichž existenci lidé nikdy neslyšeli. Myslím, že hlavním důvodem k ochraně biologické rozmanitosti je prostě to, že jde o to vůbec nejcennější, co na Zemi máme.
Dnes mizí spousta druhů hmyzu, což by nám mohlo být jedno. Jenže v okamžiku, kdy začnou mizet opylovači kulturních plodin, to začne být veliký problém.