Konec vily Na Výšince?
Podivuhodnou budovu na smíchovských Hřebenkách si postavil pražský stavitel Viktor Beneš
Už dávno, když jsem prováděl podrobný průzkum architektury na jižním svahu Strahova, kde se nachází vilová enkláva nad usedlostí Hřebenka, mě ten dům fascinoval. Jen si vezměte jeho polohu: stojí na jakémsi ostrohu nad ulicí Nad Výšinkou (č. 15) a působí nedobytně. Přímo k němu se nedostanete, prostě trčí nad vámi jako nějaká pevnost. Je obklopen velkou romantickou zahradou, v níž stojí ještě dvě další, menší vily stejného pojetí.
Inspirací při stavbě byla výstřednímu pražskému staviteli Viktoru Benešovi bezesporu romantická vilová architektura staré dobré Anglie, například práce architekta Charlese Francise Annesleye Voyseye z hnutí Arts & Crafts. Rozevlátým tvarem a arkýři vetknutými do nároží, vysokou valbou s vikýři a neomítanou fasádou z kamenných kvádrů a cihel tato vila působí skutečně impozantně.
Šermířský sál
V interiéru domu jsem sice nikdy nebyl, ale znám ho aspoň z historických i současných fotografií, které mi laskavě poskytli restituenti. Dům byl opulentně zařízený: například hlavní vstup je pojednán ve stylu gotickém, jak se ostatně na podobné rezidence romantického stylu patří. Místnosti, které majitelům i případným hostům nabízely impozantní vyhlídku na celé panorama Prahy, byly zařízeny buď ve středověkém stylu a připomínaly rytířské sály starých hradů, anebo v pohodlném neorokokovém pojetí. Kromě běžných místností, jako byly salony, jídelna nebo ložnice, v Benešově vile nechybí ani méně obvyklé šermířský sál nebo medovna.
Dnes už nevíme, kteří umělci tuto stavbu, vybudovanou v letech 1910–1912, dekorovali. Vitráže v oknech snad mají být dílem Alfonse Muchy, romantickou sochařskou výzdobu lze pravděpodobně připsat profesorům Celdovi Kloučkovi a Čeňku Vosmíkovi. Kvalita řemeslných prací je ovšem vysoká.
A kdo byl majitel a pravděpodobně také projektant stavby? Viktor Beneš patřil k úspěšným stavitelům mnoha cukrovarů a pivovarů na celém území tehdejší monarchie, například v Karlíně se podílel na stavbě objektů v areálu firmy Breitfeld–Daněk (později ČKD). V letech 1900–1902 vystavěl v neobarokních formách palác C & K knihoskladu v Ostrovní ulici (dvůr budovy patrně znáte ze satirického streamového seriálu o lobbistovi Blaníkovi Kancelář Blaník). Stavba má i hezké secesní detaily – třeba skleněnou „pavučinovou“markýzu nad dvorním vstupem. V letech 1912 až 1913 si Beneš nechal architektem Emilem Králíčkem navrhnout vlastní dům na Národní třídě v secesně-barokizujícím pojetí, dekorovaný sochařem Antonínem Waigantem, s plastikami putti nad vstupem.
Viktor Beneš rovněž podepsal plány na projekt domu U Červeného orla v Havelské ulici a dostavoval areál německé techniky při ulici Husově. Podílel se i na výstavbě Havlovy Lucerny a zúčastnil se rovněž soutěže na stavbu tzv. Nové radnice v roce 1905 spolu s architektem Josefem Pospíšilem.
Sporné autorství
Na konci první dekády minulého století si podnikatel zakoupil atraktivní parcelu na smíchovských Hřebenkách. Zda si podivuhodný dům navrhoval sám, nebo spolupracoval s nějakým dalším architektem, dnes nevíme. Jako absolvent pražské techniky by ale mohl být autorem, stejně jako se spekuluje i o spolupráci s Kotěrovým žákem a pozdějším autorem řady staveb v nedaleké zahradní enklávě Ořechovka v katastru Střešovic Jaroslavem Vondrákem, který byl nějakou dobu u Viktora Beneše zaměstnán; ten ale v soupisu svých prací tuto stavbu neuvádí. Ať už je to tak, anebo jinak, nic to nemění na faktu, že se jedná o mimořádnou stavbu. Jistě, není to žádná avantgarda, ale i takové objekty patří ke koloritu města a už jen inspirace starou dobrou Anglií je zajímavá. Pro filmaře by to byl pravý ráj – to, co pracně kašírují ve filmových studiích, mají tady v originále…
Patří k nepřehlédnutelným dominantám této části Prahy. Benešova vila působí trošku jako zjevení: podobný dům bychom čekali spíš v Anglii než na Smíchově. Nyní ale tomuto objektu hrozí brzký konec.
Není to žádná avantgarda, ale už jen inspirace starou dobrou Anglií je zajímavá. Pro filmaře by to byl pravý ráj – to, co pracně kašírují ve filmových studiích, mají v originále.
Dům k demolici
Po smrti Viktora Beneše v roce 1922 obývali dům jeho potomci. Za totality dům připadl státu, na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let patřil Československému rozhlasu. O dekádu později byl restituován, ale majitelé se jej pak rozhodli prodat.
Jak známo, současný majitel chce dům zbourat a postavit na jeho místě rezidenční byty. Objekt samozřejmě vyžaduje rekonstrukci, ale na druhé straně se zachovala řada původních prvků i v interiérech. Jedinou změnou na průčelí do ulice je náhrada původních oken na arkýři, což se dá snadno napravit. Dům unikal pozornosti památkářů, a tak není chráněn. Dodatečný zápis nemá moc šancí na úspěch, a tak lze jen doufat, že si svůj záměr současný vlastník nakonec rozmyslí. Lépe jsou na tom obě další stavby Viktora Beneše v areálu, jsou v dobré stavu a stále slouží svému původnímu účelu.