Dobří Češi. Posílají dary už i na bohatší Západ
O Deanu Reedovi, americkém zpěvákovi, který odešel žít do Německé demokratické republiky, se říkalo, že to je jediný člověk, který emigroval ze Západu na Východ. Podobně neobvyklý směr teď nabralo české dárcovství. Až doposud odcházely na Západ – s nadsázkou – spíše halíře. To se však změnilo po červencových tragických záplavách v Německu, jež si v sousední zemi vyžádaly zhruba 180 lidských životů.
„Hned několik dárců se nás dotazovalo, komu darovat na pomoc povodněmi zasaženým Němcům. Dárcovství směrem na Západ ve větší míře je novinka, jež nás staví s těmito zeměmi na stejnou úroveň,“řekl Zdeněk Mihalco, výkonný ředitel Nadace Via. Jak a kam přispět západním sousedům v nouzi, se ptaly stovky lidí. Navíc šlo o dárce z masa a kostí, nikoliv o firmy, jež tak činí v cizině například proto, že mají na místě pobočku.
Podle Mihalca jde o symbolický a zásadní posun. „Nikdo už nad tím nepřemýšlí. Neřekne si, že by se Německo lišilo, bylo bohatší. Zároveň v tom sehrálo roli nedávné tornádo na Moravě. Neplatí totiž předpoklad, že lidé darovali, a už darovat nebudou, naopak chtějí darovat znovu. Zjistí, že je to jednoduché, co jim nezničí rozpočet a vyvolá to i příjemné pocity. Je dokázané, že když člověk na něco dá nezištně peníze, vyvolá to příjemné pocity,“řekl Mihalco.
Že proces darování není složitý, je i zásluha moderních technologií – s pomocí chytrého telefonu jde o pár zmáčknutí displeje. Což je důležité s ohledem na fakt, že většina lidí daruje na základě prvotní emoce, do 24 hodin od vypuknutí katastrofy.
I jako zaměstnanecký benefit Češi nejčastěji darují v tuzemsku, kupříkladu si vyhlížejí projekty, které se vážou k místu, kde bydlí. Případně darují do rozvojových zemí, v porovnání s dary na „domácí půdě“jde však o výrazně menší částky. Existují ale výjimky, z nich ční solidarita s oblastmi v Japonsku zasaženými v roce 2011 v ničivou vlnou tsunami.
Na Západ darovaly i některé firmy během koronakrize. Příkladem může být česká nadnárodní softwarová společnost Avast, jež podporovala výzkumné projekty v USA, nebo firma Eurowag, pomáhající lidem bez domova v Barceloně, dárcovství podporuje i jako formu zaměstnaneckého benefitu.
Dárcovství prospívá fakt, že jako společnost jsou Češi bohatší, než byli třeba před deseti lety. Ostatně mimořádná byla i vlna solidarity s jihomoravskými obcemi zasaženými na konci června tornádem. Dle odhadu výkonného ředitele Nadace Via sem darovalo deset procent populace. „Běžný dar je kolem tisícovky, lidé přitom darovali miliardu, což odpovídá milionu dárců. To je opravdu hodně,“řekl Mihalco. I v tomto případě sehrálo roli zaměstnanecké dárcovství, jež se v poslední době stává trendem. Funguje tak, že firma každý dar svého zaměstnance znásobí; pošle-li zaměstnanec tisícikorunu, firma dá třeba tři. V případě tornáda na Moravě zvolily podobný způsob pomoci desítky firem.
Nejvíc peněz Češi dávají na zvířata, respektive projekty, které spojují zvířata a lidi. „Je to nejsilnější emoce. Lidé tak nejčastěji přispívají na vodicí psy či hipoterapii,“vyjmenoval Mihalco. Pozornost však poutají i další: ačkoli u dárců není zvlášť populární téma bezdomovectví, každý rok dávají peníze na Nocleženku, díky níž se zajišťuje nocleh pro lidi v nouzi. Co naopak není dárci extra vyhledávané, je kultura.
„Naším cílem je, aby lidé darovali pravidelně, třeba i skrze trvalý platební příkaz. Do dětských domovů či třeba právě na kulturu. To je naše vize. Celá společnost je pak soběstačnější, nemusí se čekat na stát, až pošle dotaci,“uvedl ředitel nadace.
Podobně se děje hlavně v zemích, kde je menší role státu, v Anglii, USA či Kanadě, která je „Mekkou“dárcovství. Za oceánem funguje řada malých komunitních nadací, kam lidé posílají peníze. Ale i prostředí u nás začíná být z hlediska neziskovek bohatší než v řadě jiných zemí, ty ze západní Evropy nevyjímaje. „Češi jsou v dárcovství dobří,“shrnuje Mihalco.