Jak si v 15. století studenti zpívali
Schola Gregoriana Pragensis vydala nové album, na kterém posluchače seznamuje s hudebním životem na jedné z kolejí Karlovy univerzity. Vedoucí souboru David Eben vypráví o tom, jaká liturgická i světská hudba obklopovala tehdejší studenty.
LN Album je týdenním průřezem hudebního života univerzitní koleje. Byla hudba předmětem výuky?
Patřila k sedmero svobodným uměním, která se vyučovala na artistické – dnešní filozofické – fakultě. Tato „musica“ovšem neobnášela praktické muzicírování, ale spíše studium matematických základů hudby – proporcí, měření intervalů na struně – a podobně. Byly to věci, které se spíše počítají, než hrají, a které byly současně považovány za jakousi „šifru“celého vesmíru. Hudba v tomto pojetí byla jakýmsi završením veškerého vědeckého poznání.
Současně je zřejmé, že praktické provozování hudby bylo každodenní součástí studentského života. Studenti byli povinni zpívat při bohoslužbách v kaplích jednotlivých kolejí, navíc zde byly různé společenské příležitosti či neformální setkání, kam se hodil zase jiný repertoár. Hudební život na univerzitních kolejích byl rozhodně pestrý a různorodý, což jsme se snažili zachytit i na naší nahrávce. Většina zpěvů, které zde zaznívají, byla z rukopisů přepsána i nahrána vůbec poprvé.
LN Jak si vysvětlujete, že i z patnáctého století stále nacházíte nové skladby?
Musí na ně padnout ty správné oči. Není to tak, že prameny nejsou známé, jsou většinou uloženy v odborných knihovnách. Ale je potřeba, aby je vzal do ruky někdo, komu zapadnou určité souvislosti do sebe. V našem případě to byl muzikolog Jan Ciglbauer, který spojil studium hudebních rukopisů s dobovými statuty kolejí a dalšími historickými souvislostmi. Před našima očima tak postupně vyvstával velmi barvitý obraz hudebního života na univerzitě. Repertoár je z hudebního hlediska mnohotvárný, navíc jsme mohli zařadit skladby v latině, češtině, němčině i francouzštině.
LN A bylo to prostředí opravdu takto kosmopolitní?
Rozhodně ano. V soupisech absolventů pražské univerzity do roku 1409 najdete studenty jak ze sousedních zemí, Bavorska, Polska, Saska či Uher, ale i ze vzdálenějších končin: z Litvy, Švédska, Lotyšska. Směřoval sem vlastně celý zaalpský svět. V tomto směru se Karlu IV. podařilo otevřít okna do Evropy opravdu dokořán.
LN Na koleji byla zakázána instrumentální hudba, hudba v národních jazycích, a přesto se skladby z té doby zachovaly?
Hudba byla považována za jednu z vhodných „volnočasových“aktivit studentů, repertoár však měl odpovídat určitým mravním ideálům. Záviselo jistě i na benevolenci představeného příslušné koleje. Je možné, že se předpisy nedodržovaly vždy zcela důsledně. Z nástrojů byly na kolejích tolerovány pouze tiché klávesové nástroje. Proto se na naší nahrávce objevuje kromě vokální složky i hudební nástroj, tzv. clavisimbalum, středověký předchůdce cembala. Instrumentálních partů se zde ujala renomovaná interpretka Corina Marti.
LN Mohli studenti provozovat hudbu i mimo koleje?
Prameny nám stěží dovolí sledovat hudební aktivity studentů mimo kolej. Nelze však pochybovat, že se pohybovali i mimo univerzitní prostředí. V úvahu přicházela jistě i návštěva taverny, kde byl také prostor pro specifický druh hudebního repertoáru.
LN Jak jste při sestavování alba volili poměr duchovních a světských skladeb?
Nahrávka představuje určitý průřez „liturgickým týdnem“středověkého studenta. Podle statut Rečkovy koleje bylo možné rekonstruovat tematiku bohoslužeb pro jednotlivé dny v týdnu. Z těchto témat vždy vychází duchovní repertoár. Kromě toho jsme zařadili zpěvy, které ve školském prostředí zněly mimo rámec liturgie. Zde se mohly uplatnit i světské písně, popřípadě i instrumentální hudba. Některé texty působí až překvapivě aktuálně, jako písně, kde studenti hořekují nad svým nedostatečným hmotným zajištěním. Proporce liturgické a neliturgické části nahrávky je zhruba půl na půl. Repertoár sahá od jednohlasého chorálního zpěvu přes duchovní a světské písně až k vícehlasým skladbám.
LN Mohou posluchači považovat nové CD za jakýsi pendant k nahrávce Scholy Gregoriany z roku 2015 věnované Karlu IV.?
V určitém smyslu ano, jedna část alba věnovaného Karlu IV. se zabývala hudbou na jeho univerzitě. Už tehdy ve mně začala klíčit představa, že by toto téma stálo za samostatný projekt. Ostatně na pražské univerzitě působím už řadu let, i proto mě lákalo oživit její hudební dědictví.
LN Jak byste nejjednodušeji charakterizoval pro posluchače, co na novém albu najde?
Myslím, že nejpodstatnější na tomto projektu je sdělení, že studenti zpívali. Tato skutečnost není všeobecně známa, a z dnešního pohledu je to pochopitelné. Máme spíše představu, že po chodbách velebných budov chodí vážní studenti. Ale studentské prostředí bylo vždy obojí – vážné i veselé. Právě do tohoto prostředí bychom posluchače rádi pozvali, aby se stali svědkem tohoto studentského muzicírování, a to jak v kapli, tak i mimo ni.
LN Nebyla Karlova univerzita, zvláště po husitských válkách výjimkou?
Ona byla výjimkou v celé tehdejší Římské říši, byla první institucí svého druhu na východ od Rýna a na sever od Alp. Byla to úžasná investice do vzdělání, ze které těžíme dodnes. V pozdější době, v patnáctém století, kdy vznikaly další univerzity ve Vídni, Krakově, Lipsku či Heidelbergu, už byl její dosah více lokální. Ale po husitských válkách můžeme na univerzitě zachytit snahy navázat více na předhusitské tradice, byť v rámci nové reality dané husitskou reformací. Statuta Rečkovy koleje ukazují, že se do značné míry vrací k tradicím před rokem 1400.
LN Přibližte čtenářům kde by Rečkovu kolej našli v dnešní Praze?
Stála blízko Vltavy, zhruba tam, kde dnes vede ulice Karolíny Světlé. Tato budova byla později zbourána.
LN Jak dlouho jste album připravovali?
Tři roky. Je to kolektivní dílo, jež zahrnuje jak nahrávku, tak podrobnou studii k hudebnímu životu na univerzitě. Autorem studie je Jan Ciglbauer, rád bych také zmínil Lenku Hlávkovou, která přinesla do projektu své zkušenosti s dobovým vícehlasem. Vznik alba umožnil i evropský muzikologický projekt Sound Memories, jehož jsme byli součástí.