Bůh nepřijde, pomozme si sami
Přestože členové americké kapely Garbage dávno nejsou „mladí a rozhněvaní“, důvěryhodně naštvaní jsou pořádně a energií jen srší. Hněv z nich vymáčkl jedno z jejich nejlepších alb.
Za název alba No Gods No Masters (Žádné bohy, žádné panstvo) může nápis nastříkaný na stěně budovy v Santiagu de Chile. Potenciálního sloganu si všimla elegantní skotská dáma od rány Shirley Mansonová, když se v ulicích chilské metropole přidala k tamním mohutným protivládním demonstracím.
Textařský záběr zpěvačky Shirley je ovšem mnohem širší než jen znechucení ze světa ovládaného sebestřednou oligarchií. Je zcela normální, když jí i jejím americkým spoluhráčům vadí opětovné narůstání rasistických tendencí nebo sexismu ve společnosti. Když k upřímně angažovaným výpovědím přičteme mimořádnou úrodu silných melodií a mistrovsky vyváženou kombinaci elektroniky s navztekaným rockovým soundem, vyjde nám nejlepší album Garbage od dob majstrštyku Version 2.0 (1998). Popravdě novinka je ještě opravdovější a lepší. Tím, jak se trefila do doby.
Vybroušená hudební a zvuková složka u Garbage nepřekvapuje. Bubeník a koproducent Butch Vig, netřeba asi připomínat, že jde o toho samého člověka, který se podepsal pod sound legendárního alba Nirvany Nevermind, je skutečný mistr v zachycení autenticity projevu. Nehledě na fakt, že i zbylí a neměnní členové Garbage, kytaristé a klávesisté Duke Erikson a Steve Marker, patří mezi zkušené hudební producenty, a ještě mají k ruce osvědčeného koproducenta a zvukaře Billyho Bushe. Překvapuje spíše fakt, kolik energie tentokrát dokázala kapela do hudby naakumulovat. Včetně zdánlivě zkrocené výbušnosti, tepající pod povrchem tišších pasáží.
Poselství alba zhutňuje temně baladická litanie Waiting For God, přestože nepatří k potenciálně hitovým kusům. Když Shirley zpívá, „čekáme na pánaboha, až se ukáže / překřižujeme u toho prsty / nemůžeme v tom šílenství najít žádný smysl... všechny ty řeči o víře a síle modliteb / zatímco děti hrají videohry .... koukni, co udělali jejímu synovi / a nikdo ani nemrkne okem, když černého kluka střelí do zad“, můžeme v hlase cítit všechno rozčarování zmateného světa. A také soucit, vedle strachu z budoucnosti. Dodejme jen, že text není jednou z mnoha reakcí na smrt George Floyda v roce 2020. Vnikl o rok dříve, stejně jako většina materiálu, protože přípravu alba pozdržela epidemie. O to větší obecnou platnost verše mají, o to jsou důvěryhodnější.
Myslím, že se pomstím
Stejnou vnitřní sílu jako Waiting For God tají i polovyprávěný hudební horor A Woman Destroyed, hořký příspěvek k tématu sexismu, sexuálního harassmentu a znásilnění a jejich trestuhodného zlehčování společností i právním systémem. Shirley tu chtěla vyjádřit podporu hnutí MeToo – a rozhodně se nestaví do role trpitelky: „Za to, že jsi zničil moje sny / všechno rozbil, obrátil v trosky... / myslím, že se pomstím.“
Úvodní elektropop kombinovaný s grungeovým riffem A Men Who Rule The World zase představuje naštvaný popis sobecky, výkonnostně, bezohledně řízené společnosti. Dáma Shirley se tu vůbec neleká funkčních vulgárních výrazů, které jí upřímně splývají ze rtů: „Muži vládnoucí světu / udělali zk**venej nepořádek / dějinami moci / zbožštěním úspěchu.“V The Creep si zase kapela sarkasticky vylila zlost na praktiky showbyznysu: „Tam na bulváru Los Feliz / mě prodávali přímo na ulici / plakátem velkým jako život sám.“Místopisný název si zařaďme do Hollywoodu a obsah textu propojme s faktem, že kapela už vydává desky raději na vlastní firmičce Stunvolume. Ne, Garbage nejsou pokrytci, samozřejmě také propagují muziku a prodávají ji prostřednictvím distribučních firem. Ovšem „bez vymývání mozků umělcům i posluchačům, omezování svobody vyjadřování, podřizování umění marketingu“.
Album nehrne těžkou váhu od začátku do konce. Dojde na chytlavé poprockové kousky jako Flipping The Bird, i když i ten, jak napovídá název písně (anglické označení pro gesto vztyčeného prostředníku) nese konkrétní zprávu. Za verš „přestala jsem tě poslouchat už dávno“si může posluchač spolu se Shirley dosadit buď falešného přítele, nebo jakéhokoliv manipulátora veřejného mínění.
Písně „na odlehčení“ale neznamenají vatu. Co víc, v případě nového alba Grabage baví i bonusový disk, v jiných případech spíše komerčně motivované odkladiště, ehm, odpadu. Kapela tu nejen zrecyklovala pár nealbových singlů včetně písně No Horses (2017) s ekologickým podstextem. Připomněla také, jak dobře si poradila s poklonou Davidu Bowiemu převzetím jeho evergreenu Starman, nebo Patti Smithové v coververzi Because The Night.
Garbage:
No Gods No Masters
Vyd. Stunvolume 2021
Autor je hudební publicista