Churchill a kouzlo investic z postele
Technologie přinesly „demokratizaci“i víc rizika
Vydělal jsem investicemi tisíce liber a nestálo mě to nic, pochvaloval si Winston Churchill, když psal své ženě Clementine ze svého amerického turné. Navíc dodal, jak je to všechno snadné, protože přístup na burzu nabízí ve Spojených státech prakticky každý velký hotel. Churchill využil „demokratizace“investic a zapojil se do akciového boomu. Dnes je to ještě snazší. Už nemusíte jít do hotelu, nemusíte mít, jako tehdy, na některé obchody zprostředkovatele ani slušný kapitál. Obchody lze za nízký poplatek dělat z postele přes počítač nebo přes mobil. Zejména mladí lidé toho hromadně využívají, jenže má to nejen pro ně svá rizika.
Nejprve co se vlastně děje. Pandemie nového koronaviru urychlila staré trendy – a jedním z nich byly i nové technické možnosti investování. Tedy snaha některých firem umožnit lidem investovat přímo, bez donedávna nutných prostředníků, bez velké regulace jako za Churchilla v hotelu a jen za malý poplatek. Platí to pro investice do akcií, dluhopisů, ale třeba i kryptoměn nebo kovů. Nejde přitom jen o dlouhodobé investice, jde i (převážně) o rychlé obchodování. U části těchto platforem lze investovat bez geografických omezení, můžete tak třeba obchodovat na burzách v Londýně, Spojených státech či v Austrálii. Nabízí i různé strategie – od obchodování dle vlastního úsudku a někdy i na dluh přes napodobování vzorů po pasivní investování do indexů, které sledují vývoj cen akcií, komodit či dluhopisů na různých burzách.
Není divu, že po tom mladí skočili nejen u nás, ale i ve značné části Evropy a v USA. Chtějí být „aktivní“a vzít „osud do svých rukou“. V nejisté době a v okamžiku, kdy se zadýchávají státní sociální systémy včetně toho důchodového, je to logická volba. Navíc v průběhu pandemie a lockdownů měli dost času vyhledávat si informace o vhodných investicích od kryptoměn po firemní akcie i na případné konzultace s přáteli a odborníky. Ne všichni si ale v době rostoucích cen uvědomují, že na tom mohou prodělat kalhoty. Hlavně na kryptoměnách, ale rizikové jsou i akcie. A málokdo si láme hlavu s tím, že množství malých nezkušených investorů, kteří nakonec ovládají v součtu značnou část trhu, může způsobit problémy celému hospodářství. Zejména v okamžiku, kdy se projeví jejich stádní a impulzivní chování – třeba proto, že kvůli návratu do práce a možnosti dalších aktivit už nebudou mít tolik času na přemítání o svém obchodování jako za lockdownu.
Může to způsobit dvě věci: snížení efektivity ekonomiky jako celku, protože trh bude vysílat nesprávné signály, která firma si zaslouží investice a která má ekonomicky „zemřít“. K tomu vedou jak různé investice vedené dojmy i některými akcemi na sociálních sítích, tak hromadné investování do indexů. Zároveň množství impulzivních investorů může podpořit růst ekonomických bublin, a tím i prohloubit následující krize. V minulosti tomu tak bylo – jak za nedávné finanční krize, tak třeba ve třicátých letech minulého století. Například zmíněný Winston Churchill se svými investicemi podílel na mimořádném růstu cen akcií v roce 1929, pak se jich horečně snažil zbavit, a tím zase přispěl k propadu americké burzy a částečně i k hloubce velké hospodářské krize, která nakonec zasáhla celý svět.
Ne všichni si uvědomují, že na kryptoměnách a akciích mohou prodělat kalhoty. A málokdo si láme hlavu s tím, že množství malých nezkušených investorů může způsobit problémy celému hospodářství.