Odchod velkého překladatele a kamaráda
Vúterý 27. července zemřel v nedožitých 92 letech významný překladatel z angličtiny Miroslav Jindra. Ještě v neděli mi poslal k přečtení zbývajících asi dvacet stránek svého překladu románu Stephena Kinga Později. Je jen velmi málo překladatelů, kteří by se mohli i po devadesátce pochlubit tolika tvůrčími silami! Mirek, budu mu tak říkat, vždyť jsme se znali skoro půlku století, zahájil svou úctyhodnou dráhu roku 1954 překladem románu klasika anglické literatury Olivera Goldsmitha Farář wakefieldský. Překlad vytvořil se svou první ženou Alenou Špilarovou. Když jsem se jako redaktor Odeonu v polovině sedmdesátých let rozhodl vydat Hellerův protiválečný román Hlava XXII v novém překladu, bez váhání a s plnou důvěrou jsem ho nabídl Mirkovi. Vrchovatě zde uplatnil své hlavní přednosti pro jeho překlady charakteristické – dokonalou znalost angličtiny provázenou mimořádnou schopností převést sebenáročnější text do adekvátní české podoby bez ochuzení předlohy, dar suverénního stylisty, smysl pro slovní humor a velký cit pro svižný dialog. Po Hlavě XXII se stal Hellerovým téměř výhradním překladatelem a je podepsán pod jeho dalšími čtyřmi beletristickými knihami (Zavíráme!, Tehdy a teď, Nemalujte si to a Hlava nehlava).
Milovník kanadské literatury Nicméně nelze říct, že Mirek patřil k typům překladatelů soustředěných na zmapování určitého autora nebo literární školy, jako byli například Aloys Skoumal nebo Jan Zábrana. Byl velice všestranný, dovedl si stejně poradit s rozsáhlým historickým románem (Gore Vidal: Skandální život Aarona Burra), jako s vtipnými detektivkami Petera Loveseyho, s košatými souvětími Faulknerových povídek, stejně jako s jazykem televizních seriálů pro děti. V jeho bohaté bibliografii, obsahující více než šedesát knižních a časopiseckých titulů včetně řady nebeletristických knih, najdeme vedle Hellera a Faulknera jména snad všech věhlasných amerických spisovatelů dvacátého století, jako jsou Theodore Dreiser, F. S. Fitzgerald, Truman Capote, Bernard Malamud, John Updike, Kurt Vonnegut či Philip Roth. Podobně reprezentativně jsou v ní zastoupeni i Angličané jako Tom Stoppard, Kingsley Amis, John le Carré nebo William Boyd. Mirek v letech 1976 až do odchodu do důchodu roku 2000 působil jako asistent na katedře anglistiky a amerikanistiky FF UK, kde v roce 1990 založil program kanadských studií. Zde byly kořeny jeho hlubokého zájmu o kanadskou literaturu, ze které přeložil například povídky Margaret Atwoodové, dva romány Michaela Cunninghama, ale zvláště pak básně Leonarda Cohena. Mirek se do Cohena přímo zamiloval. Za překlad jeho sbírky Květiny pro Hitlera obdržel roku 2004 Cenu Mladé fronty a o pět let později za českou podobu svazku básní Kniha toužení Státní cenu s přihlédnutím k celoživotnímu překladatelskému dílu. A do třetice letos na jaře, v jeho 91 letech, vyšel překlad posmrtně komponované knížky Cohenových básní, písňových textů a deníkových záznamů s názvem Plamen. Ale ani to není všechno: v posledních letech průběžně překládal Cohenovy písňové texty a za hudebního doprovodu je pak s velkým úspěchem zpíval při samostatných cohenovských večerech nejen v Praze.
Mirek byl jak skvělý překladatel, tak mimořádně laskavý člověk. Neznám nikoho, kdo by Mirka neměl rád. Ať už to byli jeho studentky a studenti na vysokých školách, pro něž byl inspirativním pedagogem a otcovským rádcem, nebo spousty kolegů a kamarádů starších i mladších, kteří oceňovali jeho šarm, noblesu, empatii, moudrost a smysl pro humor. Tím vším nás Mirek hojně obdarovával a všem nám bude moc a moc chybět.