Voda kvůli dolu Turów stále mizí
Podle vodohospodářské expertizy vyschne český zdroj u Turówa za pět let. Hladina prokazatelně klesá kvůli těžbě
Tři kilometry od severočeské obce Uhelná, na polské straně hranic, je skoro hotová ohromná zeď. Na rozdíl od té čínské není vidět, nachází se pod zemí, sahá až 120 metrů hluboko. Má bránit tomu, aby polské kutání v hnědouhelném dolu Turów vysušilo oblast, již kromě jiných obývá asi třicet tisíc Čechů. Jenže to vypadá, že zeď nefunguje.
„Stěna je těsně před dokončením, ale na našem území nejsou patrné žádné známky, že by pokles podzemních hladin zpomaloval. V posledních letech zintenzivňuje proudění přes spodní kolektor – voda stěnu podtéká,“vysvětluje ve studii, již mají LN k dispozici, Josef Vojtěch Datel z Výzkumného ústavu vodohospodářského.
Zeď, kterou Poláci zbudovali, tak podle všeho slouží hlavně k tomu, aby jim nezateklo do prohloubeného dolu. Měla přitom patřit k souboru opatření, jimiž polská strana saturovala tu českou za to, že si plní své ekonomické potřeby na úkor těch našich ekologických.
Z Datlových výpočtů plyne, že bude-li tempo, s nímž se hladina podzemní vody na severu Čech tenčí, pokračovat, pak bude obec Uhelná a její okolí v roce 2026 bez vody. Trvalý úbytek není vysvětlitelný odběrem místních – ten od devadesátých let klesá, neospravedlní se ani suchou epizodou, jež Česko sužovala od roku 2014 do předloňska. Není za tím ani štěrkopískovna u Grabštejna. Podle experta Datla z toho plyne jediný možný závěr: vodu bere důl Turów.
„Snižování hladiny pokračuje tempem půl metru až metr ročně. Ve vrtu nyní zbývá sloupec šesti až sedmi metrů do úrovně, která už znemožní odběr,“dodává Datel. Poláci chtějí jít hluboko, přes tři sta metrů pod zem. Vzhledem k hladině moře, což je u zvrácení vodních poměrů důležitý údaj, dobývají nyní v úrovni 50 metrů nad mořem a hodlají být 30 metrů pod ním.
Česká republika už kvůli rozšiřování dolu pohnala Polsko před evropský soud. Cílem není zhatit sousedům dobývání – pro Poláky je to otázka tisíců pracovních míst a „krmení“pro blízkou elektrárnu; cílem je zajistit, že Polsko nebude tutlat, co v dole dělá, a nabídne adekvátní kompenzace.
Především se jedná o miliardy korun na dobudování vodohospodářské infrastruktury v zasaženém cípu u hranic. Tamní obce se musejí co nejrychleji napojit na robustní a dobře zásobené trubky, co v regionu už existují, ale až k nim nevedou. Jinak se nesvlaží.
Polsko pokrčuje v rezistentním přístupu i před evropským soudem. Než kauza došla až tam, schvalovalo si těžební povolení, aniž by do toho česká strana mohla promluvit, aniž by věděla, co se vlastně schvaluje. Teď, když soud předběžným opatřením sousedům nařídil pozastavit těžbu (škody způsobené na životním prostředí mohou být nevratné), se Poláci odmítli příkazu podrobit. Už dva měsíce těží, třebaže nesmí: dle soudu s tím měli začít až tehdy, když opatření zaberou a hladina přestane opadat.
Mlha nedůvěry nad jezerem Zdejší ministerstva životního prostředí a zahraničí pořád doufají, že se povede dohodnout se po dobrém – že Poláci zaplatí propojení trubek a ukážou, jak přesně hodlají zjizvenou krajinu sanovat. Hovoří se o vytvoření obřího jezera, výsadbě stromů, ale plán je zatím mlhavý. Sousedské spolky z obcí na dohled turówských komínů příslibům nevěří. Když Polsko nedbá prozatímního zákazu těžby, ptají se, proč by pak mělo dodržovat dohody o kompenzacích a sanacích? Proto žádají českou vládu, aby coby účastníka sporu přizvala Evropskou komisi. Ta je ochotná angažovat se, jenže o to musí být požádána. Sousedské spolky míní, že další silný hráč by pomohl.
„Polsko deklaruje, že se rozhodnutími Soudního dvora EU nehodlá řídit. Je to však právě tento soud, který má v budoucnu garantovat dodržení aktuálně vyjednávané dohody. A Česko očekává, že v případě porušení dohody ji ten stejný soud po Polsku vymůže,“nastínila Petra Urbanová z právní kanceláře Frank Bold, která místní Severočechy zastupuje.
Každým dnem by měl unijní soud rozhodnout o českém požadavku na pokutu za každý den, co Poláci předběžné opatření ignorují, jde o pět milionů eur denně. Pak se uvidí, jestli ani na to nebude sousední stát reflektovat.