Zlatá rada: Ozvi se už tátovi
Narodil se v Americe, ale považuje se za stoprocentního Itala. A se svým otcem poprvé mluvil až před rokem. Nástupcem fenomenálního Usaina Bolta se o víkendu senzačně stal Marcell Jacobs, který pro svou vlast získal první olympijské zlato ze stovky v historii.
Když v nedělním finále prolétl nejrychleji stometrovou trať na Olympijském stadionu v Tokiu Lamont Marcell Jacobs, kdekdo se udiveně ptal, co je to vůbec za borce. Nového sprinterského krále, který na trůnu vystřídal legendárního Jamajčana Usaina Bolta, jenž v roce 2017 ukončil kariéru, pořádně neznali ani někteří soupeři.
„Opravdu jsem o něm nic nevěděl. Poprvé jsem s ním závodil v červenci na Diamantové lize v Monaku,“přiznal stříbrný Američan Fred Kerley a svého jediného přemožitele pochválil. „Odvedl fantastickou práci.“
„Je šílené, když každý běhá tak rychle – 9,80 od italského kluka, to jsem nečekal. Myslel jsem si, že moji největší soupeři budou Američané, ale on se rozhodně dostal do hry. Dokázal to a já mu gratuluji,“přidal Kanaďan Andre de Grasse, který obhájil bronz.
Dostanu se na olympiádu Pojďme si tedy šestadvacetiletého sprintera představit, zvlášť když má tak zajímavý příběh.
Jeho rodiče se seznámili, když Lamont Marcell Jacobs starší coby bažant americké armády sloužil se svou jednotkou na základně ve Vicenze. „Bylo mi šestnáct, jemu osmnáct. Vzali jsme se a přestěhovali do Texasu,“přiblížila italská maminka Viviana Masiniová v deníku Corriere Della Sera.
V El Pasu se 26. září 1994 narodil Lamont Marcell junior. Jenže rodinné štěstí nemělo dlouhého trvání. Spolu pobyli pouze dvacet dní, protože pak mu otce převeleli do Jižní Koreje. „Bylo nemožné, abychom ho následovali. A tak jsme se rozhodli vrátit se do Itálie,“líčila Viviana další osudy s malým Marcellem.
Hyperaktivní hoch tíhl ke sportovním aktivitám odmala. Chtěl se stát basketbalistou, zkoušel plavání, lákaly ho i motorky – motokros totiž provozovali příbuzní z maminčiny strany. „Ona mi však okamžitě řekla, že mě jezdit nenechá. Že je to příliš nebezpečné. A tak jsem aspoň napodoboval ostatní: běhal jsem kolem, napodoboval skoky, předváděl různé blbinky a dělal zvuky jako motorka,“vzpomínal Jacobs na své dětství.
Nakonec to u něj vyhrála atletika, na kterou se dal kolem deseti let. A rovnou si vysnil, že se dostane na olympiádu. „Na zdi v pokoji jsem měl z novin vystřiženého Carla Lewise. Mým idolem byl Andrew Howe, který je stejně jako já míšenec a napůl Američan. Dokázal jsem se s ním ztotožnit.“
Nenápadně až na vrchol
Stejně jako obě výrazné osobnosti atletické historie, se Jacobs věnoval sprintu i skoku dalekému. Právě v dálce zaznamenal své první výrazné výsledky. V roce 2016 vyhrál italský šampionát, následující rok skočil v hale na mezinárodní scéně 807 centimetrů a venku za nepovolené podpory větru dolétl dokonce na 848 cm, což je národní maximum.
Až poté dostal přednost sprint. Letos v květnu se mu podařilo srazit svůj čas pod desetisekundovou hranici – hodnotou 9,95 si přivlastnil další italský rekord.
Ale i přes tato zlepšení se s ním mezi favority olympijského závodu nepočítalo. V Tokiu však opět posunul hranice svých možností a v evropském rekordu 9,80 ovládl uvolněný sprinterský trůn.
„Je to sen, je to sen, je to fantastické,“hledal těžko slova po svém triumfu.
Cestou k němu se i znovu spojil se svým americkým otcem, přestože jeho pokusy o kontakt dlouho odmítal. „Jako Američan mám pouze svalová vlákna, cítím se stoprocentním Italem. Celý život jsem žil bez táty. Lidé se mě na něj ptali, a já jsem nevěděl. Až před rokem jsem s ním poprvé hovořil. Tohle mi pomohlo, abych sem přijel s dobrou mentalitou,“prozradil s tím, že ho k tomuto kroku ponoukl jeho mentální kouč. „Říkal mi: Máš v sobě americkou krev a musíš s ním mluvit, aby ses dostal na olympijské hry a možná je vyhrál.“
Teď už ví, že tahle rada měla cenu zlata.