Odsud někam, odněkud sem
Zemřel sochař, grafik a malíř Jiří Ladocha. Po emigraci žil v Kanadě, odkud se pravidelně vracel do Česka
Ve věku sedmdesát devět let zemřel v Torontu Jiří Ladocha, sochař, grafik a malíř českého původu. Odchod svébytného umělce autodidakta, který se valnou část svého, nutno podotknout i úspěšného profesního života, pohyboval mimo svou vlast, nabízí příležitost pro ohlédnutí se za jeho tvůrčí dráhou a životem, do nějž beze zbytku zasáhly mnohé útrapy dvacátého století. Ladocha odešel 6. července.
Na webové stránce autorovi věnované se lze dočíst, že „jeho práce, život a filozofie byly předmětem více než třiceti publikací a dokumentů“. Ve skutečnosti máme poměrně dobře zmapován jeho umělecký odkaz, život Jiřího Ladochy byl pro mnohé hádankou. Ladocha patřil k těm, kdo se k minulosti nechtějí vracet ani ji oživovat ve vyprávění, proto zůstalo leccos nedopovězeno.
Díky Ladochově dceři Nině a několika blízkým přátelům však můžeme alespoň ze střípků vzpomínek poskládat obraz muže, který se narodil v roce 1942 v koncentračním táboře Terezín. Válku s maminkou Julií přečkali a po osvobození se shledali i s otcem chirurgem, který za války působil v Anglii. Rodinný život neměl dlouhého trvání a Jiří přišel záhy o oba rodiče, otec byl v době „Slánského procesu“obviněn ze špionáže, matka navzdory svému židovskému původu obviněna z kolaborace s nacisty.
Dětský domov Marty Gottwaldové pro převýchovu dětí společensky nespolehlivých občanů vystřídal život u náhradní rodiny. „Byl jsem adoptován hodnými lidmi, po nich mám i své jméno. Moje vlastní je Jiří Bauer. Nevěděl jsem, kdo a co jsem. V osmé třídě navíc do třídy přišla pracovnice – ukázala na mě a řekla: důl Ležáky. Nesměl jsem ani do učení, natož na školu,“vzpomínal Ladocha na dětství a dospívání vykořeněného chlapce v těžkých padesátých letech.
Jak překonat deziluzi
Zásadní osobní zlom mu přineslo setkání s prozaikem a esejistou Josefem Jedličkou, díky němuž se seznámil s Janem Zábranou, Ivanem Divišem a dalšími, pod jejichž vlivem překonal deziluzi, v debatách si dokázal připustit, že existuje i něco jiného než dřít na šachtě.
Léta šedesátá se pak nesla ve znamení politického Kabaretu Kočka, jejž s přáteli založil v Karlových Varech a s nímž jezdili po kraji. Po dvou letech přišla stagnace, „neměl jsem žádnou profesi, dost jsem pil a kabaret ležel režimu, jak se říká, v žaludku“.
V šedesátém osmém roce utekl Ladocha bez pasu přes Jugoslávii do Kanady, která patřila ve dvacátém století k hlavním cílovým destinacím české emigrace a kam po srpnové okupaci 1968 odešlo více než dvacet tisíc Čechů. Na nepříznivé podmínky, samotu, status outsidera byl již zvyklý. Aby přežil, rozhodl se navíc zrušit svou minulost.
V Kanadě si Ladocha uvědomil, že musí něco chtít a jít si za svým rozhodnutím. Nejdřív to ale vypadalo tak, že myl dva roky nádobí ve francouzské restauraci, aby si našetřil na vlastní lis a začal s grafikou. Záhy se mu otevřely i dveře na nově vzniklé umělecké škole v Torontu, kde vyučoval právě experimentální grafiku.
Do Česka se pak začal Ladocha soustavně vracet po revoluci, se ženou, psycholožkou Carole, si našli domek v Obytcích u Klatov. Nedaleká Galerie Klatovy Klenová pak představila ve větší šíři Ladochovo dílo, v zahraničí již respektované, ve vlasti teprve objevované. Jako samouk se dokázal postupně prosadit, houževnatá práce mu vynesla místo mezi umělci zastoupenými třeba v Guggenheimově muzeu v New Yorku.
Na počátku tvorby se věnoval grafice, litografii, pracoval s indiánskou symbolikou, v pozdějších letech se uchýlil k lyrické abstrakci, zapojil motiv portrétu i fotografii. Nebál se experimentovat a zároveň zůstat „svůj“, nejít trendům naproti, což ukázal i na jedné z posledních výstav, konaných v roce 2018 v muzeu v Torontu, kde vystavil minimalistické obrazy hledající paralely mezi formou a funkcí.
Ve světových metropolích byla díla Jiřího Ladochy vystavena na kolektivních výstavách i samostatně, retrospektivní výstavy v České republice se doufejme také dočkáme. Titulek nekrologu si autorka vypůjčila z názvu skupinové výstavy, na které byla zastoupena i díla Jiřího Ladochy a která se uskutečnila v pražské Galerii Smečky v roce 2006.