Karlovarské koupání v dešti
Paradoxy doby se stěží mohou vyhnout tak exponované společenské akci, jako je karlovarský festival. Všichni tak nějak chápou, že radovat se z konce covidové doby by mohlo být opět předčasné, nicméně ta touha je velká a pochopitelná. Festival a jeho doprovodné akce tedy žijí prakticky naplno, účastníci jsou ovšem důsledně okroužkováni neodstranitelnou páskou na zápěstí na znamení toho, že mají platný covidový certifikát. To je něco, oč se – doufejme – dá opřít. Rozhodně víc než o masky na obličejích, které při zahajovacím večeru působily spíš jen jako módní volba, a rozhodně nijak populární (obvykle se pojila s nápisem „staff“na oblečení nebo s funkcí ministra). Ochota kulturní smetánky demonstrovat zodpovědnost má zjevně svou hranici.
Přece jen ale ještě ve Varech nedošlo na situaci z nejmenované nedávné filmové premiéry, při níž prý moderátor po pohledu do hlediště vyzval publikum: „Jestli tu má někdo respirátor, tak si ho prosím vás posílejte, ať ho má každý aspoň chvilku na obličeji.“Ne že by to nebyl dobrý a trefný vtip. Rakouská cesta, při níž se zbytné a obecně ignorované pravidlo raději zruší, aby nedošlo k úplné blamáži autorit, má možná něco do sebe. Ministr Vojtěch, který uprostřed rozvolněné bohémy působil jako Mirek Dušín mučený bratrstvem kočičí pracky, měl dobrou příležitost o tom přemýšlet.
Ochota kulturní smetánky demonstrovat zodpovědnost má zjevně svou hranici
Paradox se nevyhnul ani návštěvě letošní hlavní hvězdy Michaela Cainea, který v úvodu festivalu převzal cenu za celoživotní dílo a další den představil divákům film Bestsellery. Bohužel se americký distributor tohoto filmu zřejmě upřímně ulekl, když zjistil, že se jeho zboží bude kdesi ve střední Evropě promítat o měsíc dříve než na opravdu důležitém trhu. Na poslední chvíli proto rozeslal novinářům vzkaz s žádostí, aby o filmu nic nepsali. Prý je to docela běžný požadavek. (Asi ano, protože s podobnou žádostí vyrukoval začátkem léta na Anifilmu distributor českého snímku Myši patří do nebe.) Kvality Bestsellerů jsou tedy odsouzeny zůstat opředeny rouškou tajemství.
Paradoxní je ovšem i situace okolo slavného bazénu v komplexu hotelu Thermal. Jeho zprovoznění bylo s předstihem ohlášeno jako jedna z událostí spojených s letošním festivalem (i když je nutno zdůraznit, že s festivalem jako takovým nemá vlastně nic společného). Mělo to být hotové už 14. srpna, ale ještě den po zahájení přehlídky si mohli návštěvníci jen přečíst ceduli „zákaz vstupu na bazén“, jež se přirozeně pojila s jinou cedulí u zadního schodiště rozvrtaného hotelu Thermal, vyhlašující „zákaz vstupu dělníkům na recepci!!“. Horečné úsilí ujařmených pracovníků nakonec umožnilo nedělní premiérové koupání, bohužel uprostřed zamračeného dne a v bezprostředním sousedství okolního staveniště. Trochu to připomíná Potěmkinovu vesnici anebo atmosféru filmu Panelstory Věry Chytilové. Což se hodí, protože kniha o ní se letos ve Varech také křtí! Teď už je to možné i ponořením do bazénu.