Když umění opustí galerii
Když se loni na podzim kvůli covidové pandemii už podruhé zavřely galerie, hrozba dalšího ochuzení našich životů o důležitou dimenzi se stala smutnou jistotou. Přesto si mnozí vzdor osudu kladli otázku, jak vystavovat a navštěvovat umění, když na dveřích jeho tradičních prostorů visí cedule „pro covid zavřeno“. První z odpovědí byla nabídka virtuálních návštěv v digitálním prostoru. Dobré, ale přece jen neplnohodnotné řešení.
Druhou odpovědí, tentokrát nabízející neomezený živý dotek s uměním, navíc obohacený o další zajímavé dimenze, bylo: nabídněme umění integrované do venkovního prostoru. Jak uchopit tuto ideu, ukázala vloni v létě Smetanova výtvarná Litomyšl, konkrétně její Plán B. Citlivý a velmi promyšlený vpád současného výtvarného umění do veřejného prostoru tehdy beze zbytku splnil svůj cíl: zaujal a vzbudil diskuse.
Letos, i když byly galerie už naštěstí otevřeny, se v Litomyšli celá idea zopakovala. Z Plánu B se tak stal „plán A“.
Múzy ovládly město
Geneze uměleckého Plánu B byla přirozená: organizátoři po vypuknutí pandemie hledali možnosti, jak uspořádat výstavu navzdory covidovým restrikcím. Cílem bylo mimo jiné ukázat českým umělcům, že má smysl tvořit i v těžkých dobách, a možná zejména v nich, a dát tak všem naději, že v krizi ani múzy nemusí a nemají mlčet.
Plán B spojil současné a v některých případech provokativní české umění s pečlivě vybranými místy veřejného prostoru města. Díla i městský prostor tím obohatil o nový rozměr a vytvořil celek s překvapivými souvislostmi. Umělci, kteří dostali možnost tvořit v tomto rozšířeném kontextu, ve svém díle opakovaně uchopili jak leitmotiv naděje, tak samotné krize, která kulturu na čas ochromila.
Letos, když mnozí očekávali návrat do „normálu“krásně uspořádaných galerií v Litomyšli, se v prostorách města opět objevily sochy, plastiky a další umělecké objekty. A stalo se přesně to, co vloni – výstava vzbudila nebývalou pozornost a zájem, vyvolala četné diskuse, recenze a komentáře směřující nejen k obsahu, ale i smyslu výstavy.
Předmětem debat se stávají úvahy o začátku nové tradice, která „narušuje“městský klid a pohodlí a oživuje a obohacuje klidné venkovní prostředí. Tak vloni například možná až dramaticky do veřejného prostranství „intervenoval“vrak nabouraného porsche od Matyáše Chocholy. Letos třeba Kouzlo osobnosti od Matěje Al-Ali interaktivně vybízí k tvorbě a vztyčení busty jakéhokoliv velikána, jehož rozměr si určí každý sám podle toho, jak bustu, a tedy i vlastní představu o velikánovi, nafoukne.
V Plánu B, který se mezitím proměňuje do Plánu A, ale nejde jen o umělecké objekty integrované do veřejného prostoru, nýbrž o celý společenský podtext a kontext výstavy: pandemie a krize nám jen zdánlivě ukazují limity, za které údajně nemůžeme jít. Spíše nás vybízejí hledat nové cesty, po kterých jít můžeme. A tedy i musíme.
Zatímco loňský festival, hudební i výtvarný, byl ve znamení Naděje, tématem letošního ročníku byly Klíče od domova. Můžeme jimi odemknout stará místa a vrátit se tam, kde jsme to předtím důvěrně znali, a nalézat tam něco nového i provokativního. Můžeme jít důvěrně známým městem a být přesto překvapeni.
V Litomyšli se ukázalo, že propojení staré i moderní městské architektury se současným výtvarným uměním a klasickou hudbou je inspirací pro dobré i horší časy. A tedy přetrvá.
PAVEL KYSILKA prezident Národního festivalu Smetanova Litomyšl