Stav permanentní bezpečnosti

Studená válka „nafoukla“americký vojenský rozpočet a vyhrotila protisovětskou propagandu, ale měla zásadní vliv i na vnitropolitické problémy země. Podle historičky Laury McEnaneyové zde postupně zfúzoval liberalismus s ideologií národní bezpečnosti do politiky, která na jedné straně pozitivně působila na společenské změny, na druhé straně udržovala společnost ve strachu a obavách z jaderného konfliktu.

Rostoucí globální angažmá i mimo Evropu nutilo americké elity přehodnocovat některé palčivé problémy společnosti, jako například rasovou segregaci. Jak dodává McEnaneyová, dokument NSC 68 definoval studenou válku jako střet ideologií i jako reálnou válku za osud svobodného světa. Běžným Američanům bylo ale třeba tuto maximu „přeložit“tak, aby byli ochotni se pro tuto válku obětovat a sjednotit jako v případě druhé světové války. To podle McEnaneyové vyžadovalo dalekosáhlé změny například v administrativě. V roce 1947 byl schválen zákon o národní bezpečnosti, jenž reflektoval potřeby USA jako supervelmoci s globálním dosahem. Vznikl Výbor pro národní bezpečnost, jehož členy byli kromě prezidenta ministři zahraničí a obrany, šéfové CIA či ozbrojených sil a jehož cílem bylo centralizovat tok informací a zlepšit rozhodování a velení. Měnil se i vztah mezi vládou a občanskou společností, odbory, politickými stranami i jednotlivcem. Studená válka se pro Američany stejně jako Sověty měla stát novou osou, okolo níž se měl „otáčet“politický, společenský i individuální život.

McCarthyho vzestup

Americká společnost, přestože alespoň pro většinu jejích obyvatel demokratická a svobodná, tak z logiky nové války nemohla uniknout totalizujícím tendencím, které kritizovala u svého sovětského protivníka – nekontrolovanému posílení exekutivy, omezování svobody slova, honu na čarodějnice a hledání obětních beránků, kampaním proti nepřátelům skutečným i imaginárním a společenské ostrakizaci či dokonce perzekuci skupin spojených s levicí. Typickým pro tuto éru studenoválečnické mentality byl vzestup senátora Josepha McCarthyho, v jehož kampaních se idea národní bezpečnosti proměnila v pro svobodnou společnost toxickou zbraň. Ale třeba i ve stínu Marshallova plánu a Trumanovy doktríny přijatý Taft-Hartleyho zákon z roku 1947 podle McEnaneyové umožnil politickému establishmentu použít antikomunismus jako nástroj politické „neutralizace“například samostatných odborů.

V USA se tak ze zbytků předválečného státu blahobytu (welfare state) rodil nový, „válečný stát“(warfare state). Důsledkem bylo posílení státní byrokracie i represe, vyšší daně i sociální transfery a růst vlivu armády a vojensko-průmyslového komplexu. Stav permanentní národní bezpečnosti, a tedy i připravenosti k válečnému nasazení se stal konstantou zahraniční a vnitřní politiky. ja