Rudé Polsko – handl o Řecko
Společně s Poláky patřili Řekové mezi národy, na něž německá okupace dopadla obzvláště krutě. Počet jejich mrtvých v poměru k celkovému počtu obyvatel byl jeden z nejvyšších v Evropě.
Rezistence proti Němcům navíc v Řecku a Polsku zažehla občanskou válku, respektive boj proti staronovému okupantovi, Moskvě. V obou případech měl poválečný osud obou národů ve svých rukou Stalin.
V polském případě ale „svým“polským komunistům ukázal „palec nahoru“a Polsko jako součást sovětské východní zóny a spojnici mezi SSSR a NDR s jejich pomocí nemilosrdně sovětizoval.
V řeckém případě ale neváhal odsoudit „své“řecké komunisty k neúspěchu. Přitom když se na podzim 1944 Němci stáhli z Řecka, ovládala podle historika Svetozara Rajaka Národní lidová osvobozenecká armáda (ELAS) jako vojenské křídlo Národní osvobozenecké fronty (EAM), kterou v roce 1941 založila a v podstatě ovládala Komunistická strana Řecka, většinu řeckého území.
Řečtí komunisté ale našli silného protivníka v britském premiéru Churchillovi, jenž se Stalinem Řecko doslova „vyhandloval“v rámci tzv. procentové dohody z podzimu 1944 pro Západ výměnou za sovětskou budoucnost pro Bulharsko a Rumunsko.
Marné čekání na Stalinovu pomoc Přímá britská vojenská intervence v Aténách pak vyvolala v prosinci 1944 občanskou válku s komunisty, kteří ale marně čekali na Stalinovu pomoc, jenž je dokonce v lednu 1945 obvinil z toho, že střet s Brity vyvolali „předčasně“a ignorovali instrukce z Moskvy. EAM poté v únoru 1945 podepsala příměří a stáhla se, což ale podle Rajaka vyvolalo vlnu „bílého teroru“nejen proti komunistům.
Válka ale ještě neskončila – řečtí komunisté se rozhodli bojkotovat volby v březnu roku 1946 a stále častější ozbrojené střety vyústily – opět proti Stalinově vůli – v nové kolo občanské války. To se ale již začal přímo angažovat i Washington, jenž v podstatě převzal britské závazky a v souvislosti s touto podporou prezident Truman vyhlásil v březnu roku 1947 tzv. Trumanovu doktrínu, jakýsi základ politiky zadržování komunistické hrozby po celém světě.
V létě 1949 pak řecké vládní síly donutily komunistické oddíly stáhnout se do komunistické Albánie a tím horká fáze občanské války skončila.
Stalin tak ztratil nejen potenciálně komunistické Řecko, ale spory ohledně podpory řeckých komunistů významně přispěly k sovětsko-jugoslávské roztržce v roce 1948.
Jugoslávský vůdce, komunista Josip Broz Tito, nechápal Stalinovu „nepodporu“bojujících řeckých komunistů. Po jejich vítězství totiž Tito hodlal komunistické Řecko nebo jeho významné části začlenit do své zamýšlené komunistické „balkánské federace“. ja