Hraběcí bída opozice
Babiš je pořád k poražení, jen nepomůže pohrdavá povýšenost
Dva opoziční bloky (PirStan a Spolu), které si v první polovině roku několik týdnů užívaly pocitů vítězů voleb díky příznivým průzkumům veřejného mínění, nyní propadají panice, též kvůli průzkumům. Zbytečně, nic se neděje, pouze je patrné, že v říjnu může zvítězit kdokoli z trojice silných uskupení, v níž oba opoziční bloky doplňuje ještě vládnoucí hnutí ANO.
Uvidíme napínavou soutěž o srdce a mozky voličů? Spíš ne, jak je patrné z projevů například PirStanu, cokoli, co by mohlo vyvolávat kontroverzi, z programu stahují a patrně ne úplně chtěně se programem sbližují s hnutím ANO. Nejdříve to vypadalo, že samou rozpočtovou odpovědností „nachytření“(terminus technicus Ivana Bartoše) Piráti zvýší daně, avšak momentálně to pro změnu nepadá v úvahu. Ale rozpočtová odpovědnost je stále stranickou prioritou, ačkoli se o tom, jak by měla být naplňována, cudně mlčí. Podobný je příběh danění neobsazených bytů. Prý dezinformace, nic takového nebude, to si jen nějaký nesvéprávný pirát pustil pusu na špacír.
Nápady, které vyčnívají a mohly by vyvolat nějakou debatu, jsou zakázané, vše musí být bezkonfliktní. Jenže mnozí z nás si vzpomenou na neúspěšného prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše, který se tak bál kontroverze, že nebyl ochoten říci, zda má raději knedlíky, či brambory, a to jen proto, aby náhodou někoho nenaštval. Jak dopadl v druhém kole volby, si snad všichni pamatujeme.
Bojujeme se zlem
Ze strany dvou koalic jsme svědky nepochopení situace, čtyři roky nás „demokratická opozice“ujišťuje, jak je proti všemu, co prosazuje Babiš a jeho ANO, až je mu z ničeho nic v mnohém dost nepříjemně podobná. Avšak ani na tom by nebylo nic tragického, kdyby si opozičníci dokázali bez zaslepenosti přiznat, že Babiš kromě věcí, které udělal špatně, musel udělat i cosi dobře. Jinak by totiž nemohl pomýšlet na volební vítězství. Ale ne, tohle je zakázaná myšlenka. Opozici schází pragmatické uvažování.
Největším problémem dvou opozičních bloků je dlouhodobá koncepce říjnových voleb coby osudového zápasu, revoluce či přeryvu. Volby mají být buď triumfem dobra, nebo cestou k zatracení. Dlouhodobý narativ se snaží sugerovat voličům, že v okamžiku, kdy zvítězí demokratická opozice, se nad republikou sklene duha a všechny ovládne mír a láska. Přitom to jsou jen další demokratické volby, po kterých přijdou nové. Hlavně a především veliká skupina občanů o žádný zásadní obrat země nestojí, nechce žádnou radikální změnu, chce se mít „jen“lépe. A to nepokrytě a nekomplikovaně nabízí výhradně Andrej Babiš. Opozice rozhodně neslibuje, že bude hůř, ale trvá na smršti změn, která rychle a radikálně „vše“napraví, a to ve spoustě voličů vyvolává strach. Přitom by opozici stačilo na první pohled tak málo, slíbit voličům: to, co nabízí premiér Babiš, dokážeme taky, nejsou to žádné zázraky, navíc provedení bude méně trapné, méně konfrontační a nebude v tom hrát roli ničí obchodní zájem. Je to sice také rezignace na program, ale je v tom distanc od metod současné koalice a leckterý volič tomu rád uvěří.
Proveditelné by to určitě bylo, ale nesměla by tomu předcházet čtyřletá nesmiřitelná mediální kampaň líčící republiku v černobílých barvách. K tomu všemu je tenhle výklad cinknutý. Spolu i Piráti se Starosty vám slíbí cokoli a o podrobnostech cudně pomlčí. Slibuje-li podobně Babiš, je to populista, slibují-li „demokraté“, je to politická zkratka. Dost směšné, navíc tuhle rétoriku prohlédne kdekdo. PirStan si během své existence u části populace cílevědomě vybudovali pozici eurohujerů, takže se leckterý volič obává od tohoto uskupení absolutní konformity s Bruselem. Sesterská koalice Spolu zas vyvolává obavu z „rozpočtové odpovědnosti“či přesněji řečeno škrtací mánie na výdajové straně rozpočtu, zejména v sociálních kapitolách. Obé si strany dlouhodobě pěstovaly a nyní jim to může být na překážku.
Opozice rozhodně neslibuje, že bude hůř, ale trvá na reformní smršti, která rychle a radikálně vše napraví, a to ve spoustě voličů vyvolává strach
Nechtějí každý hlas
Aby oba opoziční bloky uspěly, musejí v říjnu získat dohromady nadpoloviční většinu mandátů, což vyžaduje udržet si své tradiční voliče a zároveň přilákat nové. To chce nepohrdat jediným hlasem, jediným příznivcem jiné strany. Takový volič zpravidla nepřichází po kolenou a s prosíkem, takový se láká, žádá o pozornost a nabízí se mu cosi. Nemusí to být samozřejmě jen okamžité výhody, někdy stačí rozumná perspektiva. Ale zároveň nikoho nenalákáte hraběcí nabídkou: sebereme vám peníze (sociální škrty, zvýšení daní a zmrazení důchodů, propouštění státních zaměstnanců, zdražení energií) a za to se stanete v našich očích demokraty.
„Demokratická“opozice šlápla na hrábě, které na trávníku sama zanechala. Místo aby vládnímu hnutí masivně odsávala voliče, neví si rady. Ono je to těžké, když jste vy i spřátelená média roky mluvili o voličích ANO jako o koblihách, nevzdělancích, přestárlých postkomunistech a s gustem je uráželi. A nyní vám mají dát hlas? Opozice může zvítězit, jen pokud si přestane myslet, že má na vládnutí nějaký automatický morální nárok, a začne voliče konkurentů brát vážně.