Ministr kotrmelců

Úřad si sportovci zaslouží, ale jen poctivý

Sportovci pláčou, že by chtěli mít své vlastní ministerstvo. To je legitimní snaha, ale chtějí-li být úspěšní, měli by změnit taktiku i rétoriku. Miroslav Jansta, šéf České unie sportu, postavil kulturu proti sportu slovy: „Nyní máme ministra kultury, který třeba za první republiky nebyl. Ale budiž, kultura je důležitá, také dostává ze státního peníze. V Evropě je ale běžné, že na sport jde ještě více peněz než na ni.“

Být na místě jakéhokoli sportovce, netroufl bych si stavět kulturu proti sportu, už jen pro význam, který kultura pro lidstvo jako celek má od počátku věků a který samozřejmě nesnese srovnání se sportem dnešní doby, jenž je kratochvílí vzniklou z blahobytu.

Podstatné pro zřízení jakéhokoli úřadu jsou jeho funkčnost a užitečnost. A upřímně řečeno, v jakémkoli úřadu, který rozděluje státní peníze, by neměli figurovat tuzemští sportovní funkcionáři. Nejsou zárukou spravedlivé distribuce peněz, většinově mají v hlavách jen ten „svůj“sport. Další nedoporučení funkcionářů vystavuje naše zkušenost. Vezměme si třeba nejpopulárnější sport – fotbal, to jsou letité série defraudací, dotačních podvodů, korupce a za řadu roků nevidíme podstatné zlepšení, jen všichni krčí rameny a vzdychají. Kdyby mělo jakékoli ministerstvo vzniknout, musely by tu být záruky, že nebude eldorádem našich „starých dobrých“činovníků.

Ministerstvo školství se jeví stále jako racionálnější varianta, i když třeba právě sportovci a jejich korupční hrátky „sundali“ministryni školství Kateřinu Valachovou.

Nic proti sportu, v našem životě má nezastupitelné místo, ale uvažujeme-li o prioritách státu, měla by být na prvním místě sportující mládež a možnosti sportovního vyžití pro širokou veřejnost, a nikoli zájmy nejrůznějších bohatých sportů, které točí ve svých rozpočtech stamiliony z vysílacích práv a reklamy. Nesmíme podporovat zavedený sportovní byznys, ale zdravý pohyb veřejnosti.