Šrám na pověsti NATO
Boj s mezinárodním terorismem sice není hlavním cílem Aliance, ta má ale přesto po Afghánistánu gigantický problém
Situací v Afghánistánu se včera zabývala skupina G7, jejíž jednání svolal britský premiér Boris Johnson. Největší hráči světa si chtěli popovídat a vyjasnit si geopolitické zájmy v regionu.
Leckdo ale využil situace a kvůli odchodu z Afghánistánu zpochybnil celé NATO. Jako třeba český prezident Miloš Zeman. Vojska NATO sice opustila Afghánistán, ale boj s mezinárodním terorismem není a nikdy nebyl hlavním smyslem existence NATO.
Hlavním posláním NATO je ochrana územní celistvosti všech členských zemí Aliance. V Evropě si to momentálně můžeme představit především jako ochranu východního křídla NATO.
Spojenci se shodli na tom, že 11. září byla členská země NATO USA napadena a ocitla se ve válce řízené z výcvikových základen v Afghánistánu. Byl tedy aktivován článek 5 alianční smlouvy. Nejpozději po dopadení Usámy bin Ládina si ale NATO mělo lépe vyjasnit, co v Afghánistánu vlastně dělá a čeho tam chce docílit.
I tak zatím platí, že otázka terorismu je pro NATO takovou „přidruženou výrobou“. Stejně lze nahlížet i otázku kybernetické bezpečnosti nebo Číny. Bude-li třeba, lze si představit i další vedlejší produkt: třeba pomoc NATO při zastavování nějaké dramatické migrační vlny. To má být ale vždy primárně úloha bezpečnostních, nikoli vojenských struktur. A na papíře NATO zatím žádnou takovou úlohu prostě nemá.
Ochrana členských zemí
Co se týče teritoriální ochrany členských zemí, NATO funguje a je zárukou bezpečnosti svých členů. Dalo by se dokonce říci, že NATO na rozdíl třeba od EU funguje v této oblasti jako hodinky. Je založeno na pečlivém plánování, analýze a jasném systému velení. Je jasné, co se spustí, když nastane A, a co se dá do automaticky pohybu, když nastane B. Není třeba žádných improvizovaných nočních summitů jako v EU. Ví se přesně, co má kdo dělat. A kdyby na to přišlo, je tu i americký (britský, francouzský) jaderný deštník. Pokud to někdo z politiků neví, měl by si zajet do Bruselu a do Monsu na exkurzi. Oni mu to tam předvedou a vysvětlí.
Pro bývalé země sovětského bloku je NATO základem jistoty a prosperity. Více než EU. Na příkladu Ukrajiny vidíme, že nebýt Aliance, bude si Rusko
své sousedy a bývalé satelity rozebírat v hybridních válkách a možná i v přímém okusování území.
Bombastické výroky
Možná největší problém NATO jsou už delší dobu záměrně kontroverzní, provokativní a rádoby bombastické výroky politiků. Miloš Zeman v tomto ohledu není bohužel žádný originál. Donald Trump, jak známo, prohlásil v roce 2018, že je NATO „přežité“, aby si to za rok rozmyslel a řekl, že už přežité zase není. O rok později zase pronesl francouzský prezident Emmanuel Macron výrok o tom, že NATO se nachází „ve stadiu mozkové smrti“.
Když je řečeno a napsáno tohle, není třeba zastírat, že NATO má po Afghánistánu gigantický problém.
První problém je, že NATO nemá v tuto chvíli jasného lídra. Joe Biden jako prezidentský kandidát prohlašoval, že Amerika „potřebuje lídra, kterého svět respektuje“. Po chaosu při stahování vojsk to ale vypadá, že zrovna Joe Biden tímto lídrem asi nebude.
Špatně řízený odchod z Afghánistánu
určitě poškodil vztahy Spojených států se spojenci. Členské země NATO (bez USA) protočily v Afghánistánu za 20 let desetitisíce vojáků, z nichž přišlo 1100 o život a utraceny byly desítky miliard eur na vojenské operace a rozvojovou pomoc.
Evropští spojenci USA v NATO aktivovali kvůli Afghánistánu článek 5. Evropané také mají zájem na tom, aby se Afghánistán nestal rozvrácenou zemí. Chtějí zabránit nové uprchlické vlně do Evropy i tomu, aby se stal Afghánistán novou základnou pro terorismus.
Zmatený odchod
Spojenci z Afghánistánu odejít nechtěli. Biden ano. Zmatený odchod Američanů nutil spojence bez varování improvizovat při evakuaci svých lidí, překladatelů, dalších spolupracovníků apod.
Ve svém týden starém projevu se Joe Biden o NATO zmínil pouze letmo a o evropských spojencích vůbec. Britský premiér Boris Johnson po pádu Kábulu čekal den a půl na telefonní propojení s Bidenem. Britský ministr obrany Ben Wallace označil dohodu USA s Tálibánem za „prohnilou“. Šéf zahraničního výboru britského parlamentu Tom Tugendhat označil za „ostudu“skutečnost, že Biden svedl pád Kábulu na afghánskou armádu. Německá kancléřka Angela Merkelová prohlásila, že USA odešly z Afghánistánu „z vnitropolitických důvodů“.
Evropští partneři USA nikdy nežádali, aby americké angažmá v Afghánistánu byla „hra s otevřeným koncem“, ale asi logicky očekávali, že Američané s nimi budou více konzultovat.
Evropě asi logicky připadá, že oni oproti Trumpovi údajně dospělí američtí „liberální internacionalisté“na oko vzývající nadnárodní instituce a mezinárodní spolupráci jsou ve skutečnosti stejní unilateralisté jako Trump a že stejně jako Trump se chtějí stáhnout z amerických angažmá ve světě.
Země NATO asi zatím nejsou přímo v ohrožení, ale na takovém Tchaj-wanu či Ukrajině se dnes o americkém angažmá v případě krize asi logicky dosti pochybuje.