Ministrům se do Bruselu stále nechce
Čeští ministři se jednání se svými evropskými protějšky v Radě EU stále neúčastní tak, jak by se na zemi, která bude této instituci za necelý rok předsedat, slušelo. Na rozdíl od faktické účasti politiků se ale situace zlepšila z hlediska informací o tom, že tato jednání vůbec probíhají, a zlepšení je vidět i v počtu fotografií s českými vlaječkami na bruselském pozadí. Je však otázkou, jestli nám pěkné ilustrační fotky vyváží cenné osobní vazby na Evropu na nejvyšších úrovních.
Před prázdninami jsem měl možnost podílet se na analýze účasti českých ministrů na jednáních Rady EU. Z analýzy vyplynulo, že rok před naším předsednictvím se čeští ministři účastní jednání s ostatními kolegy z evropských zemí nejméně ze všech zemí, které se na předsednictví připravují před námi a po nás. Téma poměrně rezonovalo v médiích a politici si za svůj laxní přístup k hájení české pozice v Bruselu vysloužili kritiku nejen opozice. Jak to vypadá po téměř čtvrtroce od této zprávy? Pořád stejně… Za poslední dva měsíce se účast českých ministrů de facto nezměnila a stále se pohybuje stěží nad 40 procenty.
Největší změna, kterou tak můžeme pozorovat, co se docházky ministrů na jednání Rady EU týče, je tak maximálně na Twitteru Stálého zastoupení České republiky při EU. Zatímco před vydáním zprávy se o každém jednání rady informovalo jedním osamoceným tweetem, nyní je potřeba každou ministerskou účast využít alespoň ke třem příspěvkům. Ze všech ostatních jednání je pak opětovně přidán jeden příspěvek s fotkou náměstka sedícího za cedulkou „Czech Republic“, aby bylo poznat, že byl na jednání vyslán alespoň někdo.
Zájem politiků o dění v EU rok před předsednictvím klesá Zastoupení českých ministrů tak není nejnižší jenom ve srovnání se státy, které se chystají na předsednictví v Radě EU, ale kleslo i meziročně. Dánský think tank Europa vytvořil před několika lety podobnou analýzu, ve které studoval účast na jednáních Rady EU v období mezi lety 2015 a 2018 a v Česku o něm informoval portál Euractiv. Díky němu vidíme, že účast českých ministrů se za ani ne dva roky propadla z 60 na přibližně 42 procent.
Po publikaci naší analýzy mnozí hned skočili k obratu „o nás bez nás“a analýzu interpretovali tak, že pokud není přítomen na radě ministr, v podstatě nejsme reprezentováni. Je fér dodat, že samozřejmě na všech jednáních Rady EU Česko někdo zastupoval. Úplně nejčastěji ministry nahradili náměstci nebo jiní činitelé z ministerstev a v deseti případech pak na místo českého zástupce za poslední rok zasedli buď stálá představitelka ČR při EU Edita Hrdá nebo některý její zástupce. Pokud řekneme, že Česko je skutečně zastupováno pouze členy vlády, zbytečně urážíme tvrdou práci ministerských náměstků, tajemníků a pracovníků české mise k EU, kteří tak musí částečně odvést práci za své nadřízené. Věřím, že Česko je vždy zastoupeno kvalitně. Pokud nás navíc nakonec zastupuje náměstkyně, jejíž odbor se zabývá konkrétním tématem, které je projednáváno, je dost pravděpodobné, že má o tématu větší přehled než samotný ministr.
Nenahraditelné osobní kontakty
Rada EU je samozřejmě zásadní nejenom pro vyjednávání o legislativě EU jako platforma, kde se jednotlivé státy navzájem informují o svých zájmech a hledají kompromisy. Jde tu také o lidský element. EU není žádný superstát a nemáme zde vládu, která by suverénně vládla nad celou Unií. EU je stále ještě spolek zemí, jejichž státní aparáty musí být schopny úzce spolupracovat. Ministři by tak neměli jednání Rady EU vnímat jako žvanírnu, ale jako místo, kde dochází ke kontaktům mezi jednotlivými státy a jejich lídry a kde reálně vzniká naše partnerství. Tato situace je o to více posílena právě institutem rotujícího předsedání. Malé státy tak mají možnost na půl roku do velké míry ovlivňovat dění v celé Unii. Tento proces ovšem neřídí stroje nebo samotní úředníci, ministři z předsedající země se stávají mediátory celé EU a je od nich očekáváno perfektní vystupování a schopnost vést ostatní.
Právě proto je ale účast na jednáních tolik důležitá. Mnohé jiné organizační nedostatky českého předsednictví můžeme dohnat tím, že zvýšíme rozpočet nebo najmeme další pracovníky. Osobní kontakt a možná i přátelství s představiteli ostatních států tím ale nenahradíme, a pokud si politici nechávají jednání utéct, budou muset dost možná za rok vést skupinu 27 lidí, které uvidí poprvé v životě. Jestliže se po podzimních volbách vystřídá obsazení ministerských pozic, budou muset noví ministři využít každou příležitost k tomu, aby se seznámili s fungováním Rady EU a se svými protějšky z ostatních členských států.
JIŘÍ PALOUNEK spolupracovník Asociace pro mezinárodní otázky