Trénink udrží paměť v kondici
Kdo chce mít dobrou paměť, nesmí ji nechat zahálet. „Často na kurzy Školy paměti přicházejí lidé s pocitem, že se jim paměť zhoršuje. Není to věkem či zaměstnáním, ale spíše tím, že stále více pracujeme s informacemi pasivně. Vše máme v počítači, mobilu, v diáři a mozek leniví,“konstatuje Jakub Pok, lektor a zakladatel Školy paměti. Aktivitě paměti nesvědčí ani stereotypní práce, sedavý styl života či sledování seriálů.
Myšlení bolí?
„Paměť nutno rozhýbat, je prokázáno, že trénováním se zlepšuje,“míní propagátor technik pro udržení paměti v kondici, ale i pro praktické použití při studiu a v každodenním životě. Jak? Cestou na nákup si člověk místo seznamu dělá paměťovou cestu, na niž „pověsí“položky nákupu. Pro zapamatování SPZ a PIN existuje speciální paměťová technika na čísla: master systém (www.trenujpamet.cz).
Existují techniky na jména a obličeje, dlouhé latinské názvy, běžná cizí slovíčka… „Lze si dlouze opakovat, že DLAŇ se anglicky řekne PALM. Ale když si představíte žebráka, který natahuje DLAŇ, z níž vyroste PALMa, slovo si zapamatujete lépe,“doplňuje Pok. Přirozeně se paměť trénuje používáním oněch technik v běžném životě na praktické věci.
Pozor, neplatí, že s přibývajícím věkem se paměť musí zhoršovat. „Nejstarší účastnici našich kurzů bylo dvaadevadesát let a paměť měla lepší než řada mladších ročníků. Je totiž aktivní, učí se cizí jazyky a nenechává mozek zlenivět,“naznačuje lektor s tím, že studenti a žáci ve školách paměť trénují relativně stále, protože se dál hodně věcí „biflují“.
„Často je to učení neefektivní. Trvá dlouho, děti nebaví a dané informace rychle zapomínají. Škoda že ve školách paměťové techniky opomíjejí. Občas přijde osvícený učitel s mnemotechnickou pomůckou, ale většinou jen nahodile. Přitom se ty techniky dají využít v každém předmětu, od historie přes jazyky po fyziku,“připomíná Jakub Pok.
Jak se naučit spisovatele a jejich díla? Třeba Franze Kafku a jeho stěžejní díla PROCES, PROMĚNA, ZÁMEK a AMERIKA?
Stačí si autora spojit s jeho díly v krátkém fantazijním příběhu. „Představte si KAVKU, která něco ukradla a je s ní veden PROCES; ve vězení se PROMĚNÍ v neviditelnou, odletí na svůj ZÁMEK, který má místo střechy AMERICKOU vlajku. A čtyři díla jsou rychle uložena do paměti!“radí první muž Školy paměti.
O paměťových technikách by podle něj měli vědět víc zejména učitelé. „Když je sami vyzkouší, zjistí, kde má smysl je využít. Stejně jako důležité principy opakování. I krátké repete na závěr hodiny několikanásobně zvýší pravděpodobnost uložení informací do paměti,“uzavírá odborník.
Paměť jako disk
Paměť – schopnost ukládat, uchovávat a vybavovat si informace osvojené vesměs učením – je soubor systémů, které spolupracují a vážou se na různé části mozku. Jak vzniká pamatování? Učením se tvoří paměťová stopa, ta je ve druhé fázi uložena a ve třetí se může vybavit.
Z fyziologického hlediska jde o složité biochemické děje ve sféře mozkových nervových buněk – neuronů – a jejich spojení zvaných synapse. Ty slouží k ukládání dat do paměti i uvolňování z ní. Čím více spojů, tím lépe mozek funguje, lepší je paměť, myšlení i konání…
Data se „v nás“uchovávají různě dlouho; disponujeme krátkodobou pamětí, která drží sdělení omezený čas (30–40 sekund). Poté je šle dál k manipulaci i využití.
Vedle funguje pracovní paměť pro nové události, trvá déle než krátkodobá (60 sekund), však méně než dlouhodobá. Je jako zápisník: píše se do ní krátký záznam, jenž se záhy vymaže. Pracovní paměť umožňuje řešit aktuální situace denního života (jízda autem, na kole…), též se v ní ukládají a zpracovávají informace pro kognitivní úkoly (učení, pochopení, uvažování…).
Pracovní paměť má tři hlavní podsystémy. Zvukové informace se uskladňují v takzvané fonologické smyčce. Neopakují-li se, mizí do tří sekund, při opakování se drží dlouho. Vizuální informace zpracovává zrakově-prostorový náčrtník. Celé to řídí centrální výkonnostní složka.
Dlouhodobá paměť sahá až do dětství (někdo si vybaví i událost z druhého roku žití), má obří kapacitu a dvě složky: deklarativní a nedeklarativní. Tedy vědomé vybavení událostí i faktických znalostí a zdánlivě nevědomé vybavení dat, která byla naučena či podvědomě uložena… Geniální soukolí, ale stačí jemná porucha v mozku, v limbickém systému, na dráze neuronů a vzpomínky se neprobudí, vjemy neuloží a člověk přestává být sebou.
Dobrá paměť není nutně otázkou IQ ani věku. Primárním předpokladem kvality je její trénink. Mozek funguje jako sval: když se nepoužívá, krní. Ovlivňuje ho stárnutí, lidská stagnace, ale i neurologické choroby a další onemocnění. Nic však není nutně ztraceno.