Malí farmáři budou mít peníze zaručené
Vyjednávání nové Společné zemědělské politiky, podle níž se v příštích letech budou rozdělovat evropské dotace, považuje ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) za úspěch. Česko podle něj prosadilo osmdesát procent toho, co chtělo.
LN V novém dotačním období nakonec nedojde k povinnému zastropování dotací, s čímž původně operovala Evropská komise, když plánovala, že by velké podniky mohly na subvencích čerpat ročně nejvýš 100 tisíc eur. To neprošlo, o což se zasadilo i Česko. Vnímáte to jako úspěch?
Společnou zemědělskou politiku jsme dojednávali déle než tři roky, úspěchů je tam z našeho pohledu hned několik, protože se podařilo prosadit více než osmdesát procent toho, co jsme chtěli. Jde i o ono dobrovolné zastropování. Za úspěch taktéž považuji, že půjdou platby na první hektary, což je nástroj, který snadno a efektivně podpoří malé zemědělce.
Rozvolnila se též definice aktivního zemědělce, což by mělo zaručit, že dotace budou pobírat ti, kdo na půdě skutečně hospodaří. A bez ohledu na to, zda k tomu provozují ještě penzion, či si otevřeli truhlářství, což je opět důležité především pro malé zemědělce. Zmínil bych také, že i nadále budeme podporovat takzvané citlivé komodity, jež jsou pro Česko důležité a původně pro ně podpora být vůbec neměla. Jsou to cukrová řepa, ovoce, zelenina nebo chmel. Hodně se odvine od prováděcích předpisů, které by měly být dokončeny za nynějšího slovinského předsednictví.
LN Někteří však poukazují na to, že dobrovolné zastropování dotací je vítězstvím evropské agrární lobby. Co na to říkáte?
Každý stát má specifické podmínky. Průměrná výměra zemědělského podniku v Česku je 133 hektarů. Fakt, že je potřeba pomoci těm malým, neznamená, že musíme trestat velké. Za osmdesáti procenty živočišné výroby u nás stojí střední a velké firmy, jež zaměstnávají podstatnou část lidí pracujících v zemědělství. Pokud bychom všechny tyto firmy z celého dotačního systému vyřadili, ztratili bychom vliv na dodržování ekologických aspektů hospodaření a na dalších věcech. Těžko se navíc můžeme porovnávat se zemí, co má průměrnou rozlohu farmy osm hektarů či méně. Malé chceme podpořit platbami na první hektary a chceme, aby si nekonkurovaly v rámci Programu rozvoje venkova; proto budou mít malé firmy samostatnou obálku, aby spolu soutěžily srovnatelné projekty. Výsledek celého nastavení Společné zemědělské politiky je určitý kompromis, který je dle mého poměrně zdravý.
LN Jak by platby na první hektary měly vypadat?
Deset procent ze sumy v celkové obálce musí být určeno na první hektary. Musíme nyní propočítat, zda to bude pro firmy o 50, či 150 hektarech, přičemž 133 hektarů je průměrná velikost farmy. Rozhodně nechceme, aby tyto peníze dostali všichni, protože to by postrádalo smysl.
LN Jak konkrétně by to mělo malým farmářům pomoci?
Dostanou na první hektary vyšší sazbu. A má to být co nejjednodušší v tom, že oproti velkým nebudou muset vyplňovat tolik žádostí. Také budou mít zaručený určitý objem peněz, který by jim mohl zajistit větší stabilitu fungování.
LN Jedním z původních návrhů bylo, aby zemědělci věnovali deset procent své půdy na krajinné prvky. Nakonec půjde jen o tři až čtyři procenta. Proč?
Původně mělo jít o půdu, která by byla v klidu, a ležela by tedy ladem. Nyní probíhají diskuse o zvýšení soběstačnosti a o snížení závislosti na dovozech. U nás máme tři miliony hektarů orné půdy, ladem bychom tak nechali 300 tisíc hektarů. To je strašně moc. I ona čtyři procenta jsou hodně. Chceme, aby se do toho počítaly i plochy, kde je takzvané zelené hnojení či remízky. Nehodláme nechat půdu ležet ladem.
LN Novinkou mají být takzvaná ekoschémata, což jsou zvláštní platby pro zemědělce, kteří budou dodržovat ekologická opatření. Máte představu, co budeme podporovat?
V podstatě to, co už podporujeme, podmínky však ještě budeme nastavovat. Objeví se tam zelené pásy, zelené hnojení, medonosný úhor, ochrana ptactva. Všechno, co pomáhá se zadržováním vody v krajině. S tím souvisí i podpora živočišné výroby, podpora ovocnářství, zelinářství či chmelařství a vinařství. Připravuje se také podpora agrolesnictví. Musíme o tom komunikovat i s nevládními organizacemi, od Agrární komory po ochránce přírody, abychom našli kompromis. Česko by v tomto mohlo jít příkladem; naše zemědělství je poměrně dost zelené, byť to mnozí nechtějí slyšet. Už teď je patnáct procent plochy obhospodařováno ekologicky, Němci mají, tuším, deset procent. V celoevropském srovnání jsme pátí či šestí. K tomu máme páté nejbezpečnější potraviny na světě, třeba Němci jsou v tomto hodnocení až třináctí. Nemáme se za co stydět.
LN Platí, že nová Společná zemědělská politika přinese větší míru volnosti v dotačních pravidlech pro jednotlivé státy?
Do konce roku musíme odevzdat strategický plán, v němž popíšeme, na co chceme dávat peníze. Pak to má schvalovat Evropská komise. Musíme se orientovat směrem k zelenější politice, inovacím, k preciznějšímu zemědělství, snižování množství používaných pesticidů. Teprve až to bude schváleno, nastavíme pravidla.
LN V případě, že plán nenalezne u Evropské komise podporu, může pak i snížit dotace?
Ano. Může neschválit některé naše dotační programy a neuvolnit na ně peníze.
LN Hodláte tedy být ambicióznější, co se týče zelené politiky?
Česko za posledních deset let snížilo míru používání pesticidů o více než třicet procent, z roku na rok o čtyři procenta. V rámci Evropy patříme ke státům, jež tak učinily nejvýrazněji. Je otázka, zda to má být tak, že všichni sníží o 50 procent – to by ale pak dle mého nebylo fér –, anebo jestli sníží na nějakou hranici. Také plánujeme, že ekologické plochy budou do roku 2027 zabírat 22 procent výměry. Ambice je to dobrá, ale musíme mít odbyt a musíme také zařídit, že do Evropy nebudou proudit suroviny ani potraviny ze třetích zemích, kde je vyrábějí levněji jen proto, že mohou používat více ochranných látek. Takže – ekologické zemědělství ano, nesmí však snížit konkurenceschopnost nejen českých, ale ani dalších evropských zemědělců.
LN Regulace dovozu ze třetích zemí je teď v Evropě na stole?
Tzv. green deal je závazek pro Evropu, veškeré předpisy, které se budou přijímat, musejí zohledňovat, že s tím, jak budeme snižovat uhlíkovou stopu, snižovat používání pesticidů, nesnížíme i naši konkurenceschopnost. Nemůže to skončit tak, že bychom nemohli pěstovat chmel či zeleninu jen kvůli tomu, že budou zakázané všechny přípravky. Česko jako první zakázalo používání glyfosátu na plodiny určené pro potravinářské účely, nemůžeme však zakázat všechny látky. Navíc platí, že když se zakáže jeden účinnější přípravek, těch méně účinných se musí aplikovat víc.
LN Od loňska je možné jednu plodinu pěstovat maximálně na 30 hektarech. Debata se však vede i o dalším snížení, přispívá k ní i „vaše“ČSSD, která ve své vizi píše o 20 hektarech. Je tedy prostor na další snižování?
Když jsme s omezením na třicet hektarů přišli poprvé, nikdo nevěřil, že to uděláme, každý si myslel, že vykoumáme, že to nejde. Třicet hektarů je kompromis, který vzešel z akademické sféry i od zemědělců. Je potřeba nechat to chvíli tak a následně vyhodnotit, co to přineslo. Jakékoliv další snižování bude mít dopad na uhlíkovou stopu či využití strojů. Ty se na souvratích otáčejí, čímž by se ještě víc utužila půda.
LN Schválil se zákon o hnojivech. Za jakých podmínek bude muset nyní zemědělec evidovat, jaká používá hnojiva?
Hnojiva a postřiky se evidují i dnes, v novém zákoně je, že zemědělec hospodařící na ploše větší než 20 hektarů musí vést evidenci o použití hnojiv elektronicky. Jde o tlak na to, aby se prostředky správně evidovaly. Navíc, chceme-li snižovat množství hnojiv, potřebujeme, aby to bylo opřeno o přesná data. Nyní je evidence vedená papírově, se zpožděním, odvislá od kontrol. Chceme to usnadnit a mít větší přehled, protože to bude mít dopad do různých systémů hospodaření. Stejně tak budeme novelou rostlinolékařského zákona zavádět elektronickou evidenci přípravků na ochranu rostlin. Všechny tyto přípravky budou označeny dvourozměrným kódem, který elektronickou evidenci umožní. Poslanecká sněmovna však rostlinolékařský zákon zatím nestihla schválit.
LN Ačkoli Česko velmi usilovalo o zákaz dvojí kvality potravin, mluví se o tom, že definice v českém zákoně nakonec není tak přísná, jak by mohla být. Proč?
Opět došlo k určitému kompromisu. Panoval názor, že by za to měli odpovídat jen výrobci a prodejci privátních značek. Zákon ale hovoří tak, že odpovědnost má každý, kdo uvádí potraviny na trh. Náš zákon je poměrně přísný a nyní dostačující. Udělalo se v tom mnohé, opět ale platí, že je tomu potřeba nechat čas, vše zanalyzovat a teprve pak je prostor pro případné zpřísnění či úpravy.
Předpisy, jež se budou
přijímat, musejí zohledňovat, že s tím, jak budeme snižovat
uhlíkovou stopu, používání pesticidů, nedojde ke snížení
naší konkurenceschopnosti
LN Přípustné jsou však i případné výjimky, které budou muset být odůvodněny a spotřebitel o nich bude muset být informován. Co to vlastně znamená?
Výjimky mohou spočívat v inovacích v rámci snížení obsahu například soli či cukru. Země mají různé požadavky, například na dětské výživy. Důležitá je primární složka, na níž zákazník nesmí být šizen.