Ještě osmou dávku, prosím
Zájmem farmaceutických firem je prodlužovat koronavirovou epidemii – a klienti (státy) bez odporu platí
Každý, kdo se jen trochu pohyboval v byznysu, si tu situaci dokáže představit. Uzavřete s obchodním partnerem smlouvu, na jejímž základě zaplatíte nemalou částku za dodání zboží, které musí splňovat jisté parametry – včetně garance, že vám výrobek nějakou dobu vydrží funkční. Za pár měsíců ale zjistíte, že daná věc nepracuje tak, jak má, a v poměrně krátkém čase ztrácí účinnost/smysl/užitečnost zcela.
I jen trochu příčetný manažer v takové situaci udělá jediné: začne po dodavateli vymáhat nápravu. Prostřednictvím opravy, výměny zboží, nové dodávky zdarma, případně skrze vrácení peněz. Když to nepůjde po dobrém, tak soudně – a pokud uzavřená smlouva není zcela děravá, bude vysoká naděje na úspěch.
Kauza očkovacích látek, které mají chránit obyvatelstvo před účinky nového typu koronaviru, ovšem staví tuto obchodní logiku na hlavu. Dodavateli tu jsou obří farmaceutické firmy, jako Pfizer a BioNTech či Moderna, platícími klienty národní státy, případně jejich svazky (Evropská unie).
Zmíněné firmy vyinkasovaly od konce loňského roku za vakcíny řádově desítky miliard dolarů a vlády mnoha zemí světa marketovaly očkování (ke kterému se své občany snaží různými metodami donutit) jako „tečku za koronavirem“. Teď by možná někteří rádi na tato slova zapomněli: odborné studie totiž – s odstupem pouhých pár měsíců od začátku masové vakcinace – přesvědčivě ukazují, že vakcíny s časem prudce ztrácejí účinnost a recipienty posléze chrání jen málo.
Ring bez rukavic
Místo tvrdého tlaku na farmakofirmy, aby laskavě poskytly odpovídající zboží, se ovšem v mnoha zemích teď mluví o nutnosti třetí dávky vakcíny, prý má být „potvrzující“. Třeba v Izraeli zvažují, že kdo další kolo vakcinace nebude chtít podstoupit, přijde o výhody tzv. zeleného pasu. Debata o další dávce je i v Česku.
Člověk nemusí být zrovna velký příznivec konspiračních teorií, aby si v této situaci řekl – tohle nejspíš byl od začátku záměr. Podobně jako se v jiných oborech dávají do výrobků
„kazítka“, která zvyšují pravděpodobnost porouchání zboží ideálně záhy po uplynutí záruční doby, mohly něco podobného udělat i farmaceutické giganty. Tedy cíleně vyvinout takové látky, aby bylo po určité, dosti krátké době „nutné“přeočkování.
Že farmaceutický byznys je mimořádně drsný obor, ví každý – není snad na světě země, kde by nevyšly na světlo případy masového uplácení doktorů a lékárníků, kteří posléze přesvědčovali své (z principu v oboru neznalé) pacienty o nezbytnosti toho či onoho preparátu. Který byl ve skutečnosti buď zcela zbytečný, nebo nahraditelný desetkrát lacinějším medikamentem.
Možná však v případě globálního byznysu s vakcínami ani nebylo potřeba se o nějakou korupci snažit a šlo to samospádem – prodávající totiž jsou v pozici, která je nedostižným snem každého obchodníka. V pozici, kdy nakupující ovládá strach, existuje silný tlak veřejnosti a není po ruce (alespoň zdánlivě) jiné řešení, si prodejci mohou snadno diktovat.
A tak před několika týdny „vyjednaly“Pfizer a Moderna s Evropskou unií dodávku dalších stamilionů dávek vakcín, jež mají sloužit převážně pro aplikaci třetí, tzv. potvrzující dávky. Cena je znatelně vyšší než na začátku očkovací kampaně: 19,5 eura (asi 500 korun) za jednu dávku Pfizeru a 25,5 dolaru (asi 550 korun) u Moderny. Farmaceutické firmy odůvodnily navýšení ceny tím, že „vakcíny fungují, což zvyšuje jejich hodnotu“.
Berte, je to „zadarmo“
Situace, kdy vakcíny po pár měsících ztrácejí desítky procent účinnosti, ovšem znamená docela jiné fungování než výrobci (a zprostředkovaně jejich zákazníci politici) předpokládali: žádná tečka za koronavirem se nekoná. A je legitimní otázkou, zda někdo z klíčových hybatelů vůbec má o konec epidemie zájem.
Interes farmaceutických firem je nepochybně opačný, tedy co nejvíce koronavirus protahovat tak, aby se pokud možno „muselo“přeočkovávat donekonečna a na kontech přibývaly další desítky miliard dolarů. Se situací jsou jistě spokojení i mnozí politici: stavět se do pozice ochranitelů populace, kteří dnem i nocí neúnavně pracují na záchraně zdraví a životů obyvatelstva, se při šikovném marketingu ukazuje jako politicky výhodné. Se skupinou přikyvujících odborníků (po jejich motivaci se ptejme!) v zádech.
Do matice dobře zapadá i opakovaně zdůrazňované sdělení, že vakcinace je prý pro obyvatelstvo zdarma. Samozřejmě není, při započtení všech souvisejících výdajů (očkovací centra, logistika, personál a tak dále) vyjde jedno každé píchnutí nejméně na vysoké tisíce korun. Které zaplatí obyvatelé na daních, protože objednatel (stát) žádné vlastní peníze nemá.
Až někdo bude za sto let psát dějiny první čtvrtiny jedenadvacátého století, koronavirus v nich bude mít jistě prominentní místo. I jako série chyb politických elit, které úzké skupině beneficientů umožnily hvězdný kšeft.
V pozici, kdy nakupující
ovládá strach, existuje silný tlak veřejnosti a není po ruce (alespoň zdánlivě) jiné řešení, si prodejci mohou snadno diktovat