Zdražování jen tak nezmizí

Jiří Rusnok (60)

autorita, která podléhá metodickému dozoru Eurostatu a snaží se zachytit aktuální spotřební koš průměrné kategorie lidí. A tento náš index je dlouhodobě vyšší než takzvaný harmonizovaný index, který používá Evropská centrální banka pro nastavování své měnové politiky v členských zemích EU a který Eurostat vypočítává i pro nás. V červenci byl harmonizovaný index spotřebitelských cen pro Česko 2,7 procenta, tedy o 0,7 procentního bodu níže, než kolik spočítal ČSÚ náš standardní index spotřebitelských cen.

Náš index totiž zahrnuje poměrně významnou vahou takzvané imputované nájemné. Což je propočet nákladů na vlastnické bydlení, tedy to, co by majitel bytu platil na nájemném, kdyby mu byt nepatřil. Ceny nemovitostí se do indexu spotřebitelských cen započítat nemohou, protože jsou z velké části investičním výdajem. Prostřednictvím imputovaného nájemného se ale ceny realit do inflace promítají a skutečně placené, „normální“nájemné v tom indexu je. Takže náš index spotřebitelských cen, kterým se vyjadřuje inflace, je poctivý a odráží cenový vývoj velice solidně.

LN V ekonomických kruzích sílí představa, že budete zvyšovat sazby na každém měnovém zasedání. Do konce roku zbývají ještě tři.

Pokud se potvrdí dosavadní vývoj, který jsme prognózovali, tedy že zvýšená inflace a proinflační prostředí tady s námi zůstanou trochu déle, tak se dá další zvýšení očekávat. Ale zda na každém zasedání? To bych nechal otevřené.

LN A půjde repo sazba nahoru rychleji než po čtvrtině procentního bodu?

To nemohu vyloučit. Pokud nám nová prognóza nebo aktualizace stávající prognózy a další skutečnosti ukáží, že je potřeba udělat razantnější krok, tak ho uděláme. Ta debata tady byla a asi bude znovu. Ale zatím jsme to většinově vyhodnotili tak, že nejsme v žádné krizové či mimořádné situaci. Ano, máme o něco zvýšenou inflaci, je nad cílem. Ale vzhledem k okolnostem, které to zapříčinily, to není nic mimořádného. A navíc my to, co je tady teď, ani bezprostředně neovlivníme. Cílujeme na rok, rok a půl dopředu. A nakonec – takhle podobně a vlastně méně razantně – reaguje naprostá většina světa.

LN V lednu jste LN řekl, že letošek bude rokem konsolidace. Jak je na tom vlastně česká ekonomika teď?

Ekonomika oživuje rychleji, než jsme čekali na začátku roku. Nicméně její současný výkon nebude stačit na to, abychom se na úroveň před covidem vrátili už letos. To by se podle našich prognóz mělo podařit příští rok. Ale bolest z té pandemické krize se vyboulila ve veřejných financích. Ty z povahy věci nesly tíhu nutnosti podržet ekonomiku a společnost v době nejhlubší krize, kdy se nevyrábělo, nespotřebovávalo a tak dále. Záchranná opatření ve prospěch firem či domácností samozřejmě vyústila v prudký růst rozpočtového deficitu. Jsme v úplně nové situaci. Před covidem jsme měli deficity v desítkách miliard, dnes máme stovky.

Ale tato situace byla očekávaná a neměla by proto vyvolávat nějaký údiv. Je ovšem jasné, že deficit není jen výsledkem covidové pomoci. Vtékají do něj další věci. Nejvýraznější a velmi diskutabilní je zrušení superhrubé mzdy, které znamená výpadek zhruba 100 či 130 miliard korun daňových příjmů – podle toho, zda bereme jen státní rozpočet anebo veřejné rozpočty.

A ovšem také zvýšené výdaje. Nejen kvůli covidu, ale i politickému cyklu a nastavení většiny politické reprezentace: extrémně štědré valorizace důchodů nad zákonem stanovené limity a další zvyšování platů ve veřejné sféře, byť nyní v omezené míře. Konsolidace veřejných financí bude výrazně pomalejší a bude spojena s tím, jak bude vypadat politická garnitura po volbách.

Zatím se ale určitě neděje nic, co by nás z pohledu našich agend měnové politiky a finanční stability mělo akutně strašit. Akutní ohrožení nevidíme. Nicméně dlouhodobé trendy jsou k zamyšlení a je třeba o nich přemýšlet. Nebude snadné vracet veřejné finance do nějaké větší rovnováhy a snižovat deficity. A ambice ministerstva financí jsou zatím velmi mírné, fiskální úsilí je velmi vlažné.

LN Na firmy ani domácnosti už žádné důsledky krize nedolehnou, vše padlo na bedra státu?

V krátkodobém a střednědobém horizontu, tedy během několika let, – pokud zase nepřijde něco neočekávaného zvnějšku, nějaký globální zásadní zásah – to rozhodně nehrozí. Česká ekonomika by po návratu na předcovidovou úroveň měla růst minimálně blízko svému potenciálu, který odhadujeme někde kolem 2,5 procenta.

To by mělo úplně bez problémů zajistit normální chod společnosti a prosperitu naprosté většině občanů. Protože trh práce je u nás dodnes nenasycený a určitě nebudeme trpět nějakou velkou nezaměstnaností. Ani firemními krachy nad rámec vzniku a zániku firem v důsledku strukturálních změn, kterými ekonomiky běžně procházejí.

LN Co je dnes největším problémem české ekonomiky?

Krátkodobě i střednědobě nepochybně nedostatek pracovních sil v odpovídající struktuře. Tohle by určitě byla nejčastější odpověď, pokud byste si udělala anketu mezi podniky na téma, co je pro vás největší bariéra dalšího růstu. To by měla reflektovat i vláda v nastavení politiky v oblasti zaměstnanosti ze zahraničí. Jestliže firmám rychle neumožníme, aby jim chybějící zaměstnanci dočasně přišli ze zahraničí z osvědčených trhů, kde jich také ubývá, tak tu příležitost ztratíme. Teď je tady určité okno příležitostí, které se samozřejmě časem zavře.

Další výzvou je zvýšení přidané hodnoty naší produkce. Z hlediska velikosti hrubého domácího produktu na hlavu v paritě kupní síly už jsme v solidním průměru Evropy a přibližujeme se i vyspělým zemím jako Německo či Rakousko. Ale pokud se podíváme na srovnání přes úroveň mezd, zde i nadále výrazně zaostáváme. A to je dáno tím, že průměrná přidaná hodnota na pracovníka v Německu je o mnoho vyšší než u nás.

Samozřejmě to souvisí s postavením našich podniků v globálních dodavatelských řetězcích. Jsme výrazně subdodavatelská ekonomika. Marže se realizuje na konci řetězce, při prodeji konečnému spotřebiteli, ať jde o spotřební či investiční zboží nebo služby. Anebo na začátku, kde se pracuje s nápady, konstrukcí, designem. A změnit naše postavení, to je strukturální posun, který vyžaduje dlouhodobé úsilí, ale i řadu příznivých okolností.

Není pravda, že bychom se neposouvali. Posouváme se, zdaleka nejsme jen montovna a ani převážně montovna. Ale trvá to a jde to ztuha. A tohle nemůže zajistit vláda. Ta firmám výrobky nevyvine, ta na trzích nepodniká. Nevím, komu jsou vlastně určeny ty časté povzdechy komentátorů, že se neinvestuje chytře, nýbrž do betonu. Vláda může pomoci, vytvořit prostředí. Investovat do veřejné části výzkumu a vývoje, do

V letech 1992–1998 působil jako poradce a vedoucí oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů.

V roce 1998 se stal náměstkem ministra práce a sociálních věcí. V letech 2001–2003 byl nejprve ministrem financí a pak ministrem průmyslu a obchodu.

V letech 2003–2013 působil ve vedení pojišťovací části finanční skupiny ING.

Od června 2013 do ledna 2014 byl předsedou vlády.

1. března 2014 se stal členem bankovní rady ČNB a 1. července 2016 jejím guvernérem.

Jestliže firmám rychle neumožníme,

aby jim chybějící zaměstnanci dočasně přišli ze zahraničí, z osvědčených trhů, kde jich také ubývá, tak tu příležitost

ztratíme.

Neděje se nic dramatického, jakákoliv hysterie není na místě. Máme

jen přechodně zvýšenou inflaci.

Nic víc.

LN Ceny nemovitostí stále stoupají. Budete chtít trh ochladit pomocí zpřísnění pravidel bankám pro poskytování hypotečních úvěrů?

Toto téma budeme probírat až koncem listopadu na pravidelném jednání o otázkách finanční stability. Nemohu zásah vyloučit. Lidé mají značné finanční zdroje, které chtějí vzhledem k záporným reálným sazbám u tradičních investičních instrumentů typu bankovních vkladů uplatnit jinde. A tak se – i pod vlivem značné propagace ze strany realitních makléřů a developerů – coby pojistka zachování hodnoty úspor nabízejí nemovitosti. Takže trh nemovitostí se přehřívá.

Nás to zajímá jen v úzké výseči možného pohledu a to je stabilita bankovního systému. My bohužel či možná bohudík neumíme a nemůžeme – není to náš mandát – řešit dostupnost bydlení. To je jiná disciplína. K udržování či zvyšování poptávky sice přispívají banky poskytováním hypoték. Zároveň ale vidíme stabilní či rostoucí podíl nebankovního financování. Lidé často platí v hotovosti. A tam, kde jsou nákupy financovány z úvěrů, nevidíme podle našich analýz, že by banky zvyšovaly svůj rizikový profil. Víceméně se drží našich doporučení.

Ale budeme se hypotečními úvěry zabývat znovu na pozadí nových dat a uvidíme. Ale nemyslím si, že kdybychom ke zpřísnění přistoupili, že by to nějak zásadně změnilo poměry na trhu nemovitostí.