Radikálnější než Dubčekovo vedení

This is the Voice of America...

Antonín Šnejdárek (1916–1982) po válce působil ve druhém odboru Zemského odboru bezpečnosti a absolvoval zpravodajské kurzy. V roce 1948 byl přeložen k československé vojenské misi v Berlíně. Jeho skutečnou náplní práce bylo podle historika Jana Kalouse řízení vyzvědačské sítě. Od roku 1954 byl vědeckým pracovníkem Historického ústavu ČSAV a zabýval se dějinami Německa a druhé světové války. V lednu 1966 stanul v čele Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii při Ministerstvu zahraničí ČSSR. Jak dodává historik Petr Zídek, Šnejdárek otevřel ústav směrem na Západ a na půdě ÚMPE se brzy objevila řada slavných osobností, od budoucího německého kancléře Helmuta Schmidta přes dva budoucí poradce pro národní bezpečnost Henryho Kissingera a Zbigniewa Brzezinského či budoucího prezidenta Richarda Nixona až po stávajícího předsedu Nejvyššího soudu USA Earla Warrena nebo vůdce francouzské nekomunistické levice Françoise Mitterranda. Jak dodává Zídek, v roce 1968 se ÚMPE stal jedním z center reformního komunismu a odborné názory mnoha členů ÚMPE byly radikálnější než názory tehdejšího Dubčekova vedení. Koncem října 1969 Šnejdárek emigroval. Později přednášel na pařížské Sorbonně.

Ve vysílání ABC News z 21. srpna 1968 konstatoval novinář Frank Reynolds, že Sovětský svaz použil „brutální sílu, aby si udržel kontrolu nad svým satelitním státem“. Dubčeka podle zpráv unesly sovětské síly na neznámé místo a „… český parlament jednomyslně žádá propuštění vůdců země a okamžité stažení všech zahraničních vojáků“.

Reynolds dále konstatoval, že české vedení vyzvalo své obyvatele, aby nekladli ozbrojený odpor; v reportáži právě promítané záběry však jasně ukazují, že přestože jsou občané Československa neozbrojení, vyjadřují pohrdání směrem k okupantům své země. Reynolds dále oznámil, že americký prezident Johnson rychle invazi odsoudil a vyzval okupanty, aby se stáhli.

Svoji relaci Reynolds uzavřel tím, že „… tragické zprávy z Československa jsou šokem pro světové mínění“a že je to „… smutný dovětek k sovětskému stavu mysli, kdy svoboda v Československu je považována za zásadní ohrožení svobody sovětského systému“.